... neboť v obsáhlém rozhovoru pro deník neřekl jediné slovo o důkazech, které by opravňovaly vládu obviňovat Ruskou federaci, resp.  GRU z teroristické akce ve skladě munice ve Vrběticích. Jeho nadsazené, přehnané a hodně sebevědomé tvrzení, že akce Vrbětice byla „fenomenálním úspěchem vlády!“ je nejen směšné, ale také odsouzení hodné, protože toto vyjádření není hodno člověka, který zastává vysoké funkce, mj. silové ministerstvo vnitra. Je zcela nepochopitelné, proč v kauze Vrbětice, kontra agenti GRU připisuje takové zásluhy vládě, když vláda, kromě dramatického prohlášení v TV, žádnou zásluhu na vyřešení Vrbětic nemá! Tedy pokud nepočítáme bleskové a zcela nestandardní vyhoštění ruských diplomatů!
   

Pokud bychom chtěli toto nadhodnocené, realitě na hony vzdálené konstatování srovnávat se stejnou „fenomenalitou“ anglických tajných služeb při jejich odhalení stejných pachatelů při pokusu otravy ruského dvojitého agenta Skripače a jeho dcery nedostižnou bojovou látkou „novičok“, kteří byli usvědčeni stejnými důkazy jako v případě Vrbětic, tj. na bázi domněnky, v lepším případě podezření, pak lze   za stejně „fenomenální“ považovat také úspěch české vlády, včetně  mimořádného úspěchu naší BIS, neboť  podle jejich verze to byli ruští agenti GRU (taky kdo jiný, aby se to dalo politicky využít?), kteří zcela  nepochybně spáchali teroristický čin tím, že vyhodili do vzduchu sklad munice ve Vrběticích. Čin, pro který neexistuje žádné relevantní a nezpochybnitelné důkazy. Tedy ne že je nemouhou zveřejnit, protože jsou tajná, ale proto, že žádná nejsou! Jinými slovy, česká vláda a politická scéna bezprecedentně ignoruje presumpci neviny a také mezinárodní diplomatické zvyklosti. Jejich obvinění a současně odsouzení založené pouze na předpokladech, domněnkách a přesvědčení nemají důkazní sílu. Vláda, ve snaze přesvědčit českou veřejnost zveřejněním těchto falz jako důkaz,  se ukázala jako antiruská účelová hra, aby se tím  zavděčila západním politikům a strukturám, které vláda v hlubokém předklonu sdílí formou poslušného, do rekta lezoucího loajálního lokaje.
    

Pan Hamáček podle svých slov, během deseti dnů (od 7. do 17. dubna) prý měl   na starosti kordinaci asi nejsložitější bezpečnostní operace ČR! Aby toho nebylo málo, museli prý také na základě informací o působení ruských agentů zkoordinovat reakci ČR a ochránit její zájmy! To vše se, zaplať pánbůh povedlo, konstatuje pan Hamáček! Lze z toho snad vyvodit domněnku, že nebýt rázného opatření v podobě koordinace, byla ČR vystavena mimořádně velkému nebezpečí ze strany ruských agentů? Otázka je, čím nebo jak byla ČR v daný moment, tedy počátkem roku 2021 (v návaznosti na události ve Vrběticích v r. 2014) ohrožena ruskými agenty GRU, pan Hamáček opomněl sdělit. Vlastně pardon, on nemohl, je to přece „Taj.dův.“!    Dodává, že pokud probíhá nějaká operace, do které jsou zapojeny tajné služby, tak vždycky bude řada otazníků! Diplomacie a tajné služby přece nemohou veřejně mluvit o utajovaných faktech, říká pan Hamáček ke zdůvodnění, proč existuje tolik nezodpovězených otázek! Jenže nejde o to, jak probíhalo šetření, ale prokázat vinu relevantními a pádnými důkazy, což není a ani nemůže být utajované!
    

Pozoruhodné je však také vysvětlení vicepremiéra Hamáčka, pokud jde o jeho plánovanou cestu do Moskvy. V první fázi totiž tvrdil, že prý šlo kamufláž, zatímco v posledních dnech již mluví jako o okrajovém detailu. Neméně pozoruhodné je však jeho zdůvodňování „stažení“ českého velvyslance v Moskvě pana Pivoňku do Prahy. Především se nabízí otázka, z jakého titulu  bylo „potřeba dostat“ z Moskvy do Prahy pana Pivoňku. Pan Pivoňka není Hamáčkovým podřízeným, jeho pracovní zařazení je v kompetenci ministerstva zahraničí, potažmo jeho ministra. Znamená to, že pan Hamáček si přisvojil právo nejen s velvyslancem panem Pivoňkou přímo jednat, ale i realizovat jeho cestu z Moskvy do Prahy. Dokonce se nechal pan Hamáček slyšet, že plán moskevské cesty vznikl po dohodě právě s velvyslancem Pivoňkou! Co jej opravňovalo jednat, zřejmě tajně, s panem Pivoňkou a plánovat cestu do Moskvy,    o které nevěděl ani jeho nadřízený, premiér Babiš?
    

Pan vicepremiér Hamáček se při zdůvodňování, resp. objasňování některých skutečností čím dál víc zamotává do tenat smyšleností, výmyslů a lží! Na jedné straně Hamáček tvrdí, že pro „stažení“ velvyslance Pivoňky do Prahy potřeboval nějaký důvod a že cesta do Moskvy v tom hrála „nějakou“ (zda to byl zrovna Sputnik V, neřekl) roli a zejména pak její zrušení! A poznamenává, že prý kdyby ji (tu cestu) zrušili předčasně, logicky by se prý Rusové ptali, proč to udělali! Na základě čeho dospěl pan vicepremiér k tomu, že by se Rusové ptali, proč odjel náš velvyslanec do Prahy? To je přece nemůže zajímat a ani tomu nemohou bránit! Na druhé straně však pan vicepremiér tvrdí, že do Moskvy se chystal kvůli vakcíně Sputniku V. (což  u části českých občanů vyvolalo jistou naději) a potřebou „přesunu“ velvyslance do Prahy! Dostat velvyslance do Prahy prý byl primární důvod. S uspokojením dodává, že „toho jsme sem dostali“! To je jako z nějaké bondovky! Copak k tomu, aby odletěl do Prahy, potřeboval velvyslanec povolení, nebo mu v tom snad ruská strana mohla nějak bránit? Existoval v tu dobu nějaký problém, nebo nějaké konkrétní nebezpečí, které bránilo panu Pivoňkovi sednout do letadla  a přiletět do Prahy, pokud to bylo nutné? Co tedy bylo důvodem dramatického „přesunu“ pana velvyslance z Moskvy do Prahy, jak to pan Hamáček popisuje? Jen proto, aby svému náročnému jednání dodal potřebné napětí?
    

Kromě jiného pan Hamáček také říká, že plánovaná návštěva Moskvy vznikla    po dohodě s velvyslancem Pivoňkou! Znovu se nabízí otázka, z jakého titulu a bez vědomí nejen premiéra, ale i ministra zahraničí (spolustraníka z ČSSD Petříčka) jednal z člověkem z jiného resortu, k čemuž nebyl kompetentní? Stejně tak se to týká jeho doprovodu na cestě do Moskvy, kde mezi jeho spolucestujícími  měl být také nejvyšší státní žalobce pan Pavel Zeman. Věděla o tom paní ministryně? Na poznámku Práva, že jedním z důvodů, proč chce pravicová opozice vyslovit vládě nedůvěru je i cesta do Moskvy pan vicepremiér reagoval slovy, že prý „Kdo chce   psa bít, vždy si hůl najde“! A je vymalováno! Jak prosté, Watsone!
    

To je jistě pravda, ale totéž lze (zcela logicky a oprávněně) říct o kauze Vrbětice    a hlavně o těch, co ten údajný teroristický čin údajně způsobili, tedy dvou agentech ruské GRU! Nicméně, Vrbětice jsou jen spouštěčem smyšlených, neopodstatněných podezření a obviňování, které má za cíl zdiskreditovat Rusko jako stát, který prý usiluje nejen o destabilizaci EU, ve které se silně angažuje i politika ČR (ostatně ČR a USA byly označeny jako nepřátelské státy vůči Rusku)! Podle politiků EU a NATO prý Rusko svou imperiální politikou prý ohrožuje evropské státy, usiluje o vojenské uchvácení a porobení Ukrajiny a jiné nesmysly. Z pohledu politiky USA, ale i NATO a EU je záměrmě a účelově Rusko vydáváno za největší hrozbu a nebezpečí pro Evropu, což ve svých důsledcích vyvolívá nejen potřebu účinné vojenské obrany členských států EU na hranicích s Ruskem, ale také další vyzbrojování a posilování armády NATO a s tím související výroba a vývoj zbraní  (především v USA). Jinými slovy i v případě Vrbětic, kromě zavděčení se západním strukturám, jde hlavně o byznys, realizovaný cestou vytváření napětí a uměle vyvolávaného předsudečného obviňování Ruska.  
    

Zda Hamáčkově zdramatizované, hodně nevěrohodné epizodě, problematické  cestě-necestě do Moskvy a dalším okolnostem v kauze Vrbětice porozumí a uvěří také občané a opoziční politici, je však otázka.