Americká vláda v těchto dnech, prostřednictvím hned několika významných státních úředníků, vyhlásila, že Česká republika a Maďarsko „ohrožují zvýšenými náklady některé obranné projekty, které mohou mít větší důležitost než nákupy stíhačů“. Tomu musíme rozumět tak, že členové NATO si nemohou kupovat jen to co chtějí, ale že by měly dát na rady zkušenějších válečníků. Aby bylo jasno, je ještě připojena douška, že letadla made in USA jsou lepší než gripeny.
Protože víme, že k nákupům a prodejům zbraní je třeba hodně peněz, a většinou se platí nejen na úvěr, ale i „na dřevo“, zapomínáme často, že na tomto trhu se handluje stejně jednoduše a prohnaně jako na perském nebo koňském bazaru.
Tentokrát se ale hraje asi o víc. Jen o dva dny později jsme se dozvěděli, že Spojené státy odmítly dát „povolení k pobytu“ šesti maďarským občanům, kteří jsou nejen údajně spojeni s korupcí v Maďarsku, ale především a hlavně, mají velmi blízko k vedení vládní a rozhodně vládnoucí straně Fidesz.
Američané prý vědí, že se jedná o vládní představitele, ty ale mluvčí amerického MZV Harfová nejmenovala, a její kolega, dnes americký chargé d'affaires v Budapešti, André Goodfriend, prý podle The New York Times řekl, že . "američtí diplomaté už přes deset let sledují korupci v Maďarsku a situace se neustále zhoršuje“.
Jen pro oživení paměti: americké MZV sice nezveřejnilo jména „zakázaných“, ale podle maďarského tisku jsou to Árpád Habony, poradce premiéra Viktora Orbána, který řídil předvolební kampaně vládního Fideszu, bývalý mluvčí vlády András Giró-Szász, představitelé maďarského Národního daňového a celního úřadu, včetně jeho nejvyšší představitelky Ildikó Vidové. Povolení k pobytu prý nedostal ani Pál Heim, předseda provládního institutu Századvég Gazdaságkutató a ještě několik dalších.
André Goodfriend, připomínající svým jménem postavu ze starých bondovek, navíc někde ještě dodal, že “...pokud se situace bude nadále takto zhoršovat, nebudeme moci spolupracovat jako spojenci."
Odpověď maďarské vlády byla víc než hrdá. Představitel Fidesz Gergely Gulyas, řekl, že "postup Američanů je nepřátelský, stejně jako byla nepřátelská jejich kritika v minulosti. Americká ambasáda často vyjadřuje názory na naši vnitřní politiku. To nedělá nikde jinde na světě!" Ta poslední věta není popravdě, ale aby bylo jasno, ředitel úřadu předsednictva vlády János Lazar dodal, že "tento přístup může otrávit a naprosto zničit vztahy mezi našimi zeměmi."
A ještě jedno pozoruhodné prohlášení: podle deníku Napi Gazdaság, maďarský daňový úřad prověřuje některé americké podniky v Maďarsku, a protože víme, že i v ČR svědčí bývalý velvyslanec Cabannis v temném případu okolo kopřivnické Tatry, a víme, jak Madelein Albright nakupovala a prodávala akcie v „osvobozeném“ Kosovu, neděláme si iluze, oč vlastně jde.
Američtí, až na výjimky nikoli čeští, novináři upozorňují, že celá věc má ještě jiné pozadí, a že se vzájemné vztahy mezi USA a Maďarskou republikou ochlazují již delší dobu. V Budapešti nesedí americký velvyslanec, ale jen chargé d'affaires, atomová elektrárna se má stavět s pomocí ruského konsorcia, Viktor Orbán se nechce připojit k protiruským sankcím EU, maďarský pohled na ukrajinskou krizi se zdá být někdy až příliš zatemňován snem o Velkém Maďarsku či Velké uherské zemi a nedávný Orbánův projev obsahující kritiku různých pojetí liberalismu je považován za kacířský. A aby to bylo ještě pomotanější, Spojené státy jsou dnes zapleteny již do tolika “malých Vietnamů, že jejich dobré pověsti nepomůže ani aplaus militantnímu penzistovi Pannetovi na pražském Foru 2000.
Maďarsku kdysi sice vládl admirál Horthy Miklós, ale maďarské říční vojenské námořnictvo nemůže konkurovat US Navy, stejně jako vypůjčené gripeny nemohou čelit případnému humanitárnímu bombardování. Ale hádání se o tom, kdo koho kdy a kde korumpoval, pokud se to objeví na veřejnosti, může se stát zbraní výkonnější než tuny oceli. „Boj proti korupci“ sice může být nazván kýčem naší doby, ale jako potrava pro IT je novým podnětem pro dění, které se chce považovat za globální.
Před několika týdny upozornil pražský Eric Best, s jistou nadsázkou, že odpovědí Ruské federace na sankce EU a USA by mohlo být vypovězení mezinárodní smlouvy o ochraně duševního vlastnictví, ale také imunizace ruských podnikatelů a v RF působících nadnárodních korporací tehdy, když zveřejní koho a kdy musely uplácet, aby jim mohla být podána neviditelná ruka trhu na přivítanou. A hlavně nezapomínejme, že studená válka sice měla své horké epizody, ale převážně se odehrávala v mezinárodně-politickém zákulisí, ke kterému jsme se po krátkém nadechnutí iluzemi o pádu bipolarity, zase rychle vrátili.