Tahle pozoruhodná žena dala jméno celé epoše a že to byla fantastická epocha! Královna Viktorie nastoupila na britský trůn právě 20. června 1837 a vládla bezmála 64 let.

Vzpomínáme-li na precizní a krásné parní stroje hýbající průmyslovou revolucí, na průplavy, fabriky, bryčky a smog Londýna plný kapsářů, vrahů, prostitutek, pijáků, bídy, stínů skrytého zločinu a literárních stop Sherlocka Holmese, ale i na první žárovky a automobily, myslíme na dobu královny Viktorie. Vzpomínáme-li na spiritistické sedánky, dětské knížky s vílami a na Alenku za zrcadlem, na výlety Pickwickova klubu, na zvláštní půvab kolorovaných ocelorytin a na suchý humor dobových karikatur, na hrůzné tajemství Jacka Rozparovače, na Darwinovy skandální objevy, na ohromné skleníky s celými pralesními stromy a obřími listy Viktorie královské v jejich jezírkách, myslíme na dobu královny Viktorie. Vzpomínáme-li na plachetnice brázdící oceány, na Marxe píšícího Manifest, nebo na pověstný Scotland Yard, na Velký irský hladomor nebo na přírodopisné sbírky a skleníky Královské společnosti, na expedice do džunglí Dálného východu a do nitra Afriky, myslíme na dobu královny Viktorie. A ovšem, čteme-li o pokladech Indie, o práci v misiích i o brutalitě některých důstojníků a o odvaze, kterou prokázali průzkumníci, misionáři, vojáci a kolonisté tváří tvář nemocem, nepřátelům a divočině, myslíme na dobu indické císařovny královny Viktorie.  

Královna Viktorie nastoupila na trůn jako hlava mocné a velice tradiční monarchie, přesto musela ctít demokratické principy a spolupracovat s parlamentem. Velkou oporu nacházela v milovaném manželovi princi Albertovi, s jehož předčasnou smrtí se nikdy nesmířila. Z toho, co o ní víme, můžeme soudit, že to byla žena nesmírně inteligentní, vzdělaná, obdařená zdravou intuicí i pevným charakterem. Nadto to byla žena velkého srdce. Nepatřila mezi politiky, patřila mezi těch několik skutečných státníků, jací se rodí jen několikrát za století a kteří budují státy. Její nadání a osobní vlastnosti spolu s výraznými spolupracovníky a ministry stejně jako s její dobou ohromných objevů, rozkvětu kultury a rozmachu vědy a průmyslu znamenaly hvězdné století pro Británii. Ze země zmítané vnějšími i vnitřními krizemi se během této doby stala světová velmoc, nad kterou slunce nezapadalo. Vzpomínáme-li na britské impérium, myslíme na dobu královny Viktorie.

Vláda osvícené královny Viktorie se klenula nad mnoha hroznými věcmi: Irové byly zklamáni nedostatkem anglické pomoci během hladomoru, ale i v Anglii byla bída, prohlubovaly se obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými. Britové nemohli cítit vzájemnou solidaritu, neboť mezi městskou chudinou a majiteli rozsáhlých panství nebyla žádná idea, která by je spojovala. Nebezpečí tohoto rozštěpení britské společnosti na minimálně dva tábory si byl vědom Benjamin Disraeli, který se měl později stát přítelem a důvěrníkem královny. V roce 1845 vydal svůj román nazvaný Sybil, aneb dva národy, v němž varoval před celospolečenským nebezpečím plynoucím z hrozných podmínek, v nichž žili angličtí dělníci. Jako politik pak tuto propast mezi třídami překlenul a dal Británii sociální programy i perspektivu.

Vláda osvícené královny Viktorie se klenula také nad mnoha úžasnými a krásnými věcmi: kvetlo umění všeho druhu. Mnohé z těch novogotických staveb, historizujících obrazů, duchařských historek, gotických románů, sentimentálních novel a kýčovitých ilustrací jsme posléze zavrhovali, abychom je dnes opět objevili jako fantaskní svět podivně dekadentní krásy. Kvetla věda, byly objeveny fosílie vyhynulých zvířat a rostlin, stejně tak jako byly objeveny nové druhy žijících tvorů. Astronomie přinášela převratné teorie i objevy, odvážní cestovatelé dobývali vzdálené a nepřístupné části planety. Vynálezy v technice i medicíně přinášely prospěch a pohodlí všem třídám a zachraňovaly životy miliónů lidí. Byly zakládány parky, zahrady a řadové domky i školy a nemocnice pro dělníky. Kontinenty začaly protínat železniční koleje a na nebi se objevily vzducholodě a balóny. A lidé věřili v Boha, ve Vědu, v Civilizaci, v Pokrok, v Impérium a v Člověka. Možná, ba jistě byla jejich víra mnohdy pošetilá – ale byla to víra a pohled upřený k naději. Byla to doba vizí, plánů a odvahy. A ovšem i doba anglického humoru. Byla to doba královny Viktorie.

Bylo by hezké se tou dobou, viktoriánskou érou, inspirovat. Potřebujeme státníky jako byla tato pozoruhodná žena.

Dobrá královna Viktorie se narodila 24. května 1819 a zemřela 22. ledna 1901.

Věra Tydlitátová