Irena Ryšánková: Frustrace a spravedlnost

KOMENTÁŘ

Ten milý Nejvyšší soud se postaral o rozruch a odložení okurkové sezóny, neboť je přesvědčen, že i debata o přijímání trafiky jako úplatku za odchod ze sněmovny jsou „projevy na půdě“ sněmovny, na něž se vztahuje imunita. Půda sněmovny byla o patro výš než Tluchořova kancelář.

21. července 2013 - 07:00

Vítězný pokřik z ODS poněkud zakrývá fakt, že Nejvyšší soud neřekl, že ti lidé nic zlého neudělali. Pouze řekl, že byli chráněni imunitou. A tak jsme se dočkali večerních záběrů exposlanců, vycházejících z vazby a děkujícím rodinám, advokátům, dozorcům, svým kadeřníkům, vizážistům, učitelům jógy a tak… Chudák Jana Nagyová, která v tom zůstala viset sama. Imunitu nemá a v podstatě je to jen ženská, která podlehla okolo se vyskytující touze po moci. ODS si tímhle manévrem Nejvyššího soudu moc nepomohla. Krvežíznivost davu nejlépe uspokojí falešný pocit spravedlnosti ze setnutých několika obětovaných hlav.  

ODS si nepomohla ani kvílením v Evropském parlamentu proti Rusnokově vládě. Pozoruhodné na tom snad jedině je, že naše milé konzervativní strany Evropskou unii nenávidí do chvíle, než se jim k něčemu hodí. Ale nemyslím si, že by se EP chtěl montovat do vnitřních záležitostí země. Nicméně alespoň víme, že ODS s TOPkou by napsaly zvací dopis, jen by to hvízdlo. Bílé pruhy na pancířích. Kdopak je asi tím Šalgovičem?

I Schwarzenberg se rozhodl zatroubit na poplach k obraně demokracie. „Spoléhám na Vás a Vy se můžete spolehnout na mně, že neuhneme,“ píše. Víc než si myslíte...

Nejvyšší soud ovšem svým výrokem, proti kterému není odvolání (ani k Ústavnímu soudu), ukázal rozpor mezi spravedlností „obecnou“ a kličkami mezi paragrafy a jejich výklady. Ukázal i nedokonalost zákona o Ústavním soudu, neboť ten není kompetentní učinit ústavně konformní výklad nějakého paragrafu, i kdyby to po něm chtěl prezident. „Obyčejný“ člověk snad nemusí být profesorem ústavního práva, aby pochopil o co v ústavě a základních pravidlech fungování státu jde. Mojžíš tenkrát s deskami zákona v rukou zářil boží aurou, vznešeností. Protože pravidla byla jasná, nepřipouštějící jiný výklad. Chaos ve výkladu práva dnes anarchizuje a frustruje společnost do té míry, že s „vládou silné ruky“ souhlasí už i zastánci „dělby moci“ a zlaté tele se stává jedinou jistotou.

Lidé si přitom fakticky přejí pouze jednoduchost, odpovídající přirozenoprávním zásadám, tak trefně pojmenovaných před nějakými pěti tisíci lety, když fousatý Mojše snesl desky Zákona z hory Choréb na Sinaji. Kdy Bůh podepsal Smlouvu se svým vyvoleným lidem. Nepokradeš… Dvojí metr není udržitelný. Rath, kterému doteď nedokázali vůbec nic, sedí ve vazbě, a pánové exposlanci ODS triumfují na svobodě. Ištván je bezradný a politická scéna rozštěpená. Lid zmatený. Právníci rozhádaní. Občané ale vše vidí a tak se před našima očima odehrává nechtěná fáze předvolební kampaně. Zvítězí touha po stejné beztrestnosti a pohrdání pravidly, a nebo touha po elementárním řádu? I když - všichni jsme hříšníci…

Kromě našich milých konzervativních stran, nadšených svým pomíjivým vítězstvím, které žádným vítězstvím není, zaplňuje stránky novin stále Iveta Bartošová. Chvílemi ty dva příběhy – parlamentní a džambulkovský – splývají. Zatímco poslanci a představitelé politických stran jsou svéprávní (či alespoň v době zvolení být museli), pokud jde o Ivetu Bartošovou – kdo ví. Podle verbálního projevu to vypadá vážně. Denně sledujeme – aniž bychom se o to nějak zvlášť snažili, protože je prostě všude – příběh trosky, která zjevně potřebuje pomoc odborníka, a její nesouvislé zadrhávající blábolení. Chápu, že její „ochránce“ – nebo co to vlastně je – si novináře, aspoň ty z bulvárů, zve do baráku sám. Ale není opravdu už za hranou žurnalistiky sledovat tenhle seriál tří podivných chlapů a jedné nemocné ženské? Teoreticky vzato, je to příběh, který má zpravodajské hodnoty… Je v tom celebrita, negativita, serialita, odehrává se to blízko…. Ale nemyslím si, že by mediální teoretici měli na mysli zrovna tohle. Je etické sledovat cestu ženské, která byla kdysi, možná, slavná, ke zkáze? To není příběh síly, příběh zázračného uzdravení. Je mi jasné, že Iveta Bartošová zvedá sledovanost. A že to dělá dobrovolně, i když je u ní otázka, co je to dobrovolně. Není už to trochu moc? Kdo vlastně může dospělou osobu zbavit svéprávnosti nebo donutit k psychiatrickému léčení, pokud ona sama či její okolí nechce? Kde je hranice „ublížení sama sobě“?

Šéf Federace židovských obcí Petr Papoušek prohlásil, že poslanec Babák v pořadu Otázky Václava Moravce promluvil slovníkem klasického antisemity a podivil se nad tím, že mimo moderátora se nikdo z přítomných politiků proti Babákovu výroku o tom, že „každý žid by byl lepším správcem státní kasy, než Fischer“, neohradil.

Jan Rejžek se vrátí na obrazovku České televize. Vedle Jana Buriana.  

Andrej Babiš, který koupil Mafru, se zase stáhnul do svého Agrofertu a tak se v Mladé Frontě, Lidovkách a spol. zatím nic neděje. Na Smíchově si oddechli.  Prozatím. Babiš chce prý koupit vekou televizi a tak se všichni přikrčili a čekají, na koho to padne. Nova ani Prima na prodej nejsou. Pro CME by prodej Novy byl fatální. Kdo by pak na majitele vydělával? A Prima je v celkem slušné kondici a je otázka, zda by se dala koupit. Možná by mohl Babiš převzít TV Šlágr, sledovanost téhle na první pohled poněkud bizarní stanice totiž roste zejména na venkově a tak by to nemusel být špatný kauf. Blbé na tom je, že patrně roste proto, že se nezabývá frustrující politikou a vydavatelství dechovek mají bezedné sklady.

Aleš Borovan po posledním jednání Rady ČT na svém serveru borovan.cz uvedl, že Česká televize investovala 500 milionů korun do Kalouskových státních dluhopisů. Prý na tom vydělá za dva roky 53 milionů. Sázet na Kalouska se vyplácí.

Seznam.cz koupil 33 procent vydavatelství Borgis Zdeňka Porybného. Novinky jsou tak jako tak dodavatelem obsahu portálu Seznam a navíc se tím prakticky uzavírají drby o tom, zda Porybný už své ztrátové vydavatelství (ztráty se pohybují kolem deseti milionů ročně) někomu tajně neprodal, jak se přečasto spekulovalo v kuloárech. Navíc se tím řeší, co bude s vydavatelstvím do budoucna, neboť Borgis je podnik jednoho muže. Pardon – dvou mužů. Za enormní nezajímavost Práva a pokles čtenářské přízně totiž značnou měrou může Robert Dengler, který filtruje, kdo se může objevit na komentátorské stránce. A protože se tam už dvacet let objevují jedni a titíž a jiní se tam nemají šanci objevit, ztrácí v éře internetu deník své čtenáře přirozenou odúmrtí. Na Husákovy projevy také už nikdo nebyl zvědavý. Změna je život.

Společnost GZ Digital Media, které se přezdívá „postaru“ Loděnice a která je největší lisovnou vinylových desek na světě, opouští ředitel Zdeněk Pelc. Muž, kterému by měli postavit pomník. Protože zachránil gramofonovou technologii, která měla být dávno ve starém železe a učinil ji atraktivní pro celý svět. Opustí funkci po 30 letech, ale zůstává majoritním akcionářem firmy. 90 procent podílu ve firmě, kterou nechce prodat ani pro ni nehledá „strategického“ investora, dává jistotu, že se výroba z Loděnice nepřestěhuje do Číny. První gramofonovou desku v Loděnicích vylisovali v roce 1951, první audioCD v roce 1988 a první DVD v roce 2001. Dnes má firma obrat 1,8 miliardy Kč.

Český rozhlas má přes milion hodin digitalizovaných zvuků, prozradila vedoucí jeho archivu Eva Ješutová. Má i „kořistní“ fond Říšského rozhlasu, originální nahrávky z Pražského povstání, fond české redakce BBC z druhé světové války, archiv Lyry Pragensis či první gramodesky Radiožurnálu z dvacátých let.

Tištěná média v Česku přišla za první pololetí o 2,8 procenta svých příjmů z inzerce. Televize však poklesla o 8,2 procenta, především kvůli skupině Nova.

Britská média očekávají žně. Porod vévodkyně Kate je mediální událostí. V té vřavě jaksi zaniká, že Skotsko se hodlá odtrhnout a Británie může přijít o svou největší vojenskou základnu, kde mají domovský přístav britské ponorky s jadernými raketami Trident na palubě. Představa Londýna, že by si ve Skotsku ponechal „državu“, vzbudila bouři nevole a ukázala, že Skotové to s nezávislostí myslí vážně.

Rupert Murdoch se omluvil za svou kritiku policie (kterou si samozřejmě někdo tajně nahrál) za vyšetřování v aféře odposlechů v redakci News of the World. Prý byl frustrován délkou a důkladností vyšetřování. Omluvné dopisy od tiskového magnáta dostaly dvě komise britského parlamentu, které se zabývaly vyšetřováním a slyšeními v případě NoW. Murdoch o policii na nahrávkách prohlásil, že „je totálně nekompetentní“ a že „byla chyba“, že jeho společnost s policií spolupracovala. Londýnská policie mezitím pokračuje ve vyšetřování celého případu.

Experimentování Google se smartphony se prodražuje. Motorola Mobility, kterou Google získal před rokem, vykázala ztrátu 342 mimilonů USD – o 75 % více než před rokem.

Severokórejský vůdce Kim Čong-un na zahraniční média kašle. A tak od nich požaduje za poskytnutí interview 1 milión USD.

Pákistánský premiér Nawáz Šaríf chce změkčení mediálních předpisů v zemi. Řekl, že média by mohla pomoci při dosahování společného cíle - mírových a přátelských vztahů mezi Pákistánem a Indií a zdůraznil roli televizního vysílání v oblasti vzdělávání. Prohlásil, že vzdělávací televize by mohla hrát roli v předávání znalostí pro miliony lidí v rozvojových zemích. Vyzval k usnadnění a uvolnění zákonů tak, aby pákistánské televizní kanály mohly být bez námahy vidět i v Indii. Ve stejnou dobu Pákistánská centrální banka zahájila masovou mediální kampaň s cílem zvýšit povědomí a akceptaci islámského bankovnictví. Indové se poučí, jak to chodí u sousedů…

Ustanovení jihoafrického mediálního zákona vyžaduje po provozovatelích vysílání zajistit, aby zprávy byly uvedeny pravdivě, přesně a spravedlivě. Soud v JAR nyní na základě odvolání proti rozhodnutí regulační Komise (BCCSA – obdoba české RRTV) vůči Talk Radio 702 (versus Gericke) konstatoval, že požadavek spravedlnosti má za následek, že ve vysílání by se nemělo objevovat pohrdání soudem nebo neoprávněné zasahování do práv účastníků v občanském nebo trestním řízení. Proto se zvažovalo, zda dochází k narušení integrity soudního procesu vysíláním zpravodajského bulletinu. Apelační tribunál konstatoval, že rozhovor s obviněným nebo obětí  „může představovat riziko pro výkon spravedlnosti a snadno může vyvolat pochybnosti v myslích veřejnosti o integritě soudů“. Předjímání či komentování rozsudku činí proces mediálním a dává průchod předsudkům, nespravedlivému obvinění či nátlaku na svědky, kteří se mohou cítit pod tlakem vzhledem k pozornosti médií a předpokládanému výsledku sporu. Média podle stanoviska soudu nesmějí vést rozhovory, které zpochybňují pravdivost toho, co bylo řečeno u soudu soudcem, státním zástupcem nebo svědky. Rozumná veřejnost je si podle soudu vědoma, že soudy rozhodují na základě důkazů, které jim byly předloženy, a neberou v úvahu názory jednotlivců. Není na čase poslat česká média na školení do Afriky?

Bývalý americký republikán, jeden ze zakladatelů a „ideový otec“ Tea Party, libertarián Ron Paul spouští pod svým jménem vlastní mediální kanál, plný „nejnovějších zpráv, rozhovorů s vlivnými headlinery a nesmlouvavých reportáží“, jak tvrdí na propagačním videu na webu. Příznivci Rona Paula si stěžují, že hlavní zpravodajské stanice tradičně Rona Paula ignorují či dostává nejméně prostoru, protože ho americký mediální mainstream považuje za blázna. Nyní třeba volá po zrušení Federálního rezervního systému.

Firma Nanotech vyvíjí 4K media playery na základě procesorů NVIDIA Tegra 4.

Firma BlackMagic Design pustila do obchdů digitální videokameru Production Camera 4K s výměnným objektivem a záznamem na 2.5" SSD disk. Cena? Neclých sto tisíc. V korunách. Stejná firma vyrobila i digitální kameru 2.5K Cinema Camera EF za necelých osmdesát tisíc. V ceně získáte i software DaVinci Resolve pro editaci a barevné korekce, který samotný stojí dalších třicet tisíc. Začala válka o přežití Hollywoodu.

Irena Ryšánková


Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?