Jak to může dopadnout? Oba se chtějí tvrdě bránit. Zásada, kope se do míče, ne do soupeře, může být opuštěna. A tak se třeba dozvíme, jak moc vítězí hra peněz nad hrou nohou.

Fotbal je drahá legrace. Příchod čínského investora do Slávie je tím, co bývá v učebnicích investičního bankovnictví v kapitole zásah „bílého rytíře“. Barevnost je převzata z šachové hry, bídáci hrají černými. Tah dosud neaktivní bílé figury zabrání černému osudu bankrotu a zkázy.

Čínské obsazení této role právě v Praze a u jednoho z nejtradičnějších českých klubů vypadá dost divně, ale divnost časem vyvane. O víkendu se objevilo v britském listu Sunday Times tvrzení, že o podobném řešení uvažují také v FC Liverpoolu, byť tak říkajíc z roztažnosti, nejsou na tom zle.

Majitelé ze společnosti Fenway Sports Group prý chtějí v příští pětiletce investovat do stadionu v naději, že pak najdou kupce „ze Středního nebo Dálného východu“, který by klub koupil. Kupce má přesvědčit hodnota televizních práv, který má v příštím roce dosáhnout 5 miliard liber. Může to být pouhá spekulace, ale je jasné, že Chelsea (v ruských rukou) a Slávie (v čínských) nebudou poslední.

Ze zprávy jsem nevyčetl, co všechno ta miliardová suma za televizní práva zahrnuje. I na specializovaných serverech, jako je footballeconomy.com se konkrétně publikují jen starší souhrnné údaje. Tak se třeba dozvídáme, že v letech 2007 – 2010 zaplatila TV Sky za vysílací práva z britské Premier League celkem 1,3 miliardy liber, zatímco menší Setantu to stálo jen 392 milionů liber.

V září byla publikována aktuální informace o prodeji televizních práv za Premier League do Honkongu za 400 milionů dolarů. Koupila je místní LeTV, která dvojnásobně přeplatila svého předchůdce. Z toho je patrné, že hodnota fotbalu prudce roste (kde by se jinak vzal dvojnásobek?), a že evropský fotbal je mimořádnou atrakcí na Dálném Východě. Nebo aspoň britský fotbal, protože jeho příjmy z televizních práv v zahraničí už jsou větší než z práv doma.

Vyplatí se tedy investovat do stadionů i hráčů. Velké stadiony přitom představují národní program. Britská fotbalová asociace právě informovala, že pomůže zajistit (a zlevnit) refinancování přestavby stadionu ve Wembley za 300 milionů liber (řádově deset miliard korun) ve spolupráci se třemi největšími bankami.

Příležitost však může lákat i k tomu, vzít to zkratkou, získat práva pod rukou nebo prachy vrazit do rozhodčích. Jednotlivé národní školy se v postupech liší.

Z hlediska obviněných je teď vyšetřování ve fázi, kdy nikdo neví, co se ví, a co lze zatlouct. V teorii her, o kterou se opírá i ekonomie, je tato situace nazývána (obrazně!) „vězňovo dilema“. Dva vězni sedí každý v jiné izolované cele a přemítají o nabídce vyšetřovatele. Když se přiznáš, pustíme tě a hodíme všechno na druhého, ten dostane čtyři roky. Když se nepřiznáš, budeš sedět za to, co víme, jeden rok. Víc nemůžeme dokázat.

Optimální řešení je zatloukat, jak ostatně radíval i nebohý doktor Plzák. Srovnejme: Dva zatloukající, dva roky. Jeden mluví, druhý trpí, čtyři roky. Dva je míň než čtyři.

Zatím se zatloukalo jak z učebnic. Etická komise FIFA se probudila, teprve když spustilo trestní řízení před švýcarskými a americkými soudy a udeřil i Mezinárodní olympijský výbor. Avšak karta se může obrátit, když se chaos ve FIFA přenesl také do UEFA a etická komise pozastavila činnost Michelu Platinimu na stejných 90 dní jako Blatterovi, a to za podivný příjem 2 milionů euro v roce 2011 – od Seppa Blattera. Sám Blatter je vláčen kvůli prodeji televizních práv pod cenou (ta vznikla až v dalších kolech obchodování, už mimo FIFA).

Skandál ve FIFA se od května tak rozkošatěl, že si vyžádal heslo ve wikipedii. Popisuje, jak se vrcholní funkcionáři ocitli ve dvojím stisku kriminálního vyšetřování v USA, jak kvůli korupci (FBI), tak kvůli jejím daňovým důsledkům (za tím jde finanční policie IRS-CI). Ve hře byla hlavně manipulace s vysílacími právy v Jižní Americe a v Karibiku a toky peněz v souvislosti s výběrem pořadatelských zemí pro mistrovství světa. Výsledkem bylo sedm zatčení bezprostředně před volebním kongresem FIFA v luxusním curyšském hotelu Baur au Lac.

Blatter zatčen nebyl a ustál to, ale to jsme stáli na začátku vyšetřování, které se rozjelo také v Austrálii, Kolumbii, Kostarice a ve Švýcarsku. Nejvíc smrdělo 10 milionů dolarů, které měla poslat roku 2008 jihoafrická fotbalová asociace na účet kontrolovaný prezidentem karibské fotbalové federace Jackem Warnerem, který za to měl podle amerických vyšetřovatelů zajistit volbu JAR jako dějiště nadcházejícího mistrovství světa.

Teď nejvíc smrdí, kdo všechno smočil sosák při netušeném kolotoči peněz.
A pak se belhejte zmrzačený z hřiště…