Skončily tři roky prazvláštní pachuti koalice 118, která se postupně drolila jako domeček z karet. Poněkud bizarními kabelkovými dívkami z Věcí veřejných to začalo a skončilo to…. nikoliv kvůli nespokojenosti s prapodivnou politikou, ale kvůli kantýnské z Chodova u Karlových Varů, do níž se zcela nezrale zamiloval premiér. A kantýnská nějaký čas vládla svému premiérovi. Fantastický výkon privatizace parlamentní demokracie, skoro opravňující i monarchii.

A tak je před námi volební kampaň. Naštěstí bude rychlá, i když dva měsíce budou pro někoho nesnesitelně dlouhé. Budeme dostávat letáky – úplně stejné, jako minule a předminule, jen se vymění pár obličejů. Hesla zůstanou taky stejná. Jen TOPka chce bojovat proti komunismu, což jí bude vcelku k ničemu. 50 tisíc, které musí dát do stranické kasy její kandidát, aby vůbec mohl kandidovat, z ní dělá partaj ve výprodeji. Něco jako Levné knihy. O své jistoty ale nepřijdeme. Budou letáčky a budou projevy na náměstích. Možná by mohli nějak recyklovat ty minulé. Bude guláš. Ohřívaný. Někde Babišovy pilinotřískové párečky. Přepálené. Maso od kosti politiky. Separát. V roli novináře politikem se objeví Martin Komárek, nepoučený z chyb svého předchůdce Radka Johna. Už visí. Na plakátech a billboardech. Spolu se svým chlebo- a rohlíkodárcem Andrejem Babišem. Už mluví. A kupodivu už první věty z něj udělaly pražského snoba. Při návratu z Rakouska neopomněl sdělit tento novinář národu, že první co vás vítá v Česku, je bordel, desítky bordelů. Starostové z celé Moravy mu hodlají říct, že v jejich obci je uklizeno a za kurvama chodí on. Pokud bývalí voliči ODS ztratí rozum a zvolí ho jako spásu, bude tam. On i jeho náčelník. Potkávat v kuloárech starého agenta kontrarozvědčíka z XII. správy, specialistu na odhalování ekonomických sabotáží v zahraničním obchodu, bude jistě zážitek. Jakpak si s tím poradí jeho noviny? O čempak bude psát Mladá fronta Dnes, Česká pozice či kolega Kopecký? Ale určitě si poradí. Dnes se tomu samému, co bylo za StB odsouzeníhodné, říká bojovat proti korupci… A nevadí to. Své by o tom měla vědět americká banka Citibank, u níž má „provozní“ účty mimo americké ambasády i Babiš.

A úděl malé strany, co se dostala do parlamentu – a jako všechny malé a hloupé na to dojela – ponese SPOZ. Zatímco ANO je parta jednoho zemědělského velkopodnikatele a novopečeného tiskového magnáta, řízená řízně jako ta bývalá kontrarozvědka, SPOZ je stranou prezidentskou, ale nikým neřízenou. Každý si tam dělá ve „svém“ kraji co chce, jako partaj je to mejdanovej spolek. Může si ale SPOZ dovolit selhat? Jakékoliv selháním oslabí i prezidenta. SPOZ ovšem neváhá a hodlá se zdiskreditovat sama. O společných kandidátkách jednal předseda SPOZ Zdeněk Štengl s bývalým ministrem školství v Nečasově kabinetu, bývalý hlavním personalistou bezpečnostní agentury ABL a bývalým místopředsedou Bártových Věcí veřejných, dnes šéfem hnutí Pro sport a zdraví Josefem Dobešem. Ano, tím Dobešem, který prosazoval školné na vysokých školách tak bezhlavě, že se proti němu postavili i rektoři. který zaměstnával ve své kanceláři Bátoru z ultrakatolického homofobního hnutí DOST, který prodloužil magisterské studium na plzeňské právnické fakultě bez ohledu na podvody, které se tam děly… SPOZ se tak demaskovalo.

Tam kde jsou určujícím prvkem politiky peníze na hokej a sázky, tam nejsou třeba ideje. Stačí takoví, jako Jágr nebo Hůlka. Hušák ideje taky nepotřeboval a kolik poslanců mu zobalo z ruky. Paroubek se svými sportovci dokonce pyšnil. Nyní sledujeme začátek konce SPOZ. Prokáže nejen personální pustotu, nýbrž i naprostou programovou dezorientaci. Přestože korupce a boj proti ní se staly  fetišem pražských hipsterů a placeným koníčkem amerického velvyslance.

Soukolí ovšem špatně namazal i prezident. Debakl Jana Sváčka, jehož kandidaturu na soudce Ústavního soudu přišel Zeman do Senátu osobně podpořit, ukázala zcela zřetelně, že „Miloš“ sociální demokracii neřídí. Sváček v Senátu, kde má ČSSD většinu, neuspěl o deset hlasů. Nikomu to nevadilo. A hned další den se prezident nechal slyšet, že v případě, že by ČSSD uzavřela po volbách koalici s TOP 09, nebude premiérem jmenovat ani Bohuslava Sobotku, ani Miroslava Kalouska. Zeman tvrdí (nejspíše s detailní znalostí věci), že Kalousek je velmi flexibilní muž. Dokládá to tím, že svého času byl ochoten uzavřít koalici se sociální demokracií za tiché podpory komunistů…

Na čí stranu se přikloní česká média, to nevíme. Zatímco v prezidentské volbě byla všechna, až na výjimku, prokarlovská, pro koho budou teď? Jeden šik to určitě nebude. MAFRA, od nedávna přezdívaná Babišofronta nemůže nereflektovat zájmy a investici svého majitele – od toho si ji koupil. Economia, která dostala přezdívku Bakaloviny, bude pro knížecí partaj tak jako vždy? Jisti si můžeme být jen „rudými“ Haló novinami. Ani Právo nemá svůj jistý směr. Komentářové stránky ovládá naplno špidlovská kavárenská „kulturní“ levice, do zpravodajství proniká mimo Zemana konzervativní klausovská pravice. A tak uvidíme….

Média veřejné služby čeká kampaň také. Opět je čekají průzkumy, za jejichž manipulativnost jim budou všichni nadávat,  diskuse s Danielou Drtinovou a hlavně „Václav“, který málem přeleze stůl ve studiu, aby se ukázal jako Velký Smiřovatel. V komerčních médiích se budou vytahovat staré fotky, kdy současní kandidáti kandidovali za jiné strany (někteří i za dvě, Schwarzenberg za čtyři), staré záznamy a odposlechy, žárlivé děti z prvních a druhých manželství, milenky…, levobočci co právě teď našli svého tatínka. Bude to bitva a nebude podle žádných pravidel. Ring volný pro jednu část společnosti. Druhá, ta mladší, kulturně konzumní a postmoderně apolitická, na něj ostentativně kašle.

Politická krize nicméně poněkud zastínila nejen Džambulku, i když ta se stále poctivě snaží, ale i podivný egyptský příběh úmrtí manželky a dcery a počínající novou kariéru blonďaté bestie Kristýny Kočí, která se chce živit lobbingem. Prý musí ideálně využít své zkušenosti z politické kariéry. Otázkou je, jestli lze její působení ve sněmovně označit za kariéru… Prý ale zkušenosti, které ve Sněmovně nabyla například při legislativním procesu, je potřeba využít.

Sexuchtivá Polka po návštěvě Česka, které chtěla osouložit a nikdo ji nechtěl ani za tři stovky, zjistila, že má AIDS.

Jediné, co trochu zaujalo mediální svět, je odchod bájného Rumuna Adriana Sarbu z čela CME. Muž, o němž se tradovalo leccos, byl za ta léta jistotou mediální scény. Jistotou, kterou sice mnoho lidí nevidělo, jistotou malinko výstřední a bizarní, ale byl tu. Ale CME se nedařilo, prodělávala miliardy a po zahájení postupného průniku Time Warner bylo jasné, že symboly odejdou. Důsledkem je postup Jana Andruška. I když tedy nevím kam, Nova je čím dál pozoruhodnější.

RRTV aka Velká vysílací rada doporučila lidu, aby věštce nevolal. Protože věštění je podvod. Jiné pravomoci prozatím, do změny zákona o vysílání, Rada vůči esoterickým pořadům nemá. Stejně jako vůči mnoha dalším prohřeškům ve vysílání. Vzhledem k tomu, že čerstvě rozpuštěná sněmovna měla i svou kartářku, pilně živenou z poslaneckých platů, je vysílání podvodných ženštin, hádajících z ruky, vlastně službou veřejnosti. RRTV ovšem řešila i vysílání v době prezidentské kampaně a přes ruku plácla Českou televizi a Primu. Českou televizi upozornila, že nedbala objektivity a vyváženosti v pořadu Reportéři ČT, v němž byli představeni všichni prezidentští kandidáti, „přičemž kandidát Jan Fischer byl znevýhodněn zařazením klipu T. Hanáka, který obsahoval osobní invektivu proti Janu Fischerovi a vyzýval jej k odstoupení“. Prima zase pozvala k duelu pouze Miloše Zemana a Jana Fischera, kteří byli tehdy, v prvním kole, považováni za favority. Rada dala absurdně, ale v souladu se zákonem, televizím 7 dní k nápravě. Vzhledem k tomu, že prezidenta už dávno máme a začíná další kampaň, je  náprava  naprosto nesmyslná.

Bezzubé pravomoci Rady, vytvořené kdysi samotnými zákonodárci a posvěcené naprosto nekompetentním rozhodováním „mediálních“ soudů, jsou k smíchu. Stejně jako nijak nevymahatelný  zákon. Pokud mediální manipulace nedosáhne na skutkovou podstatu maření přípravy či průběhu voleb, je v podstatě nepostižitelná.

Americký voják Bradley Manning o sobě prohlásil, že je žena a jmenuje se Chelsea, čímž má o mediální slávu postaráno. A taky tím dokonale zakryl všechno ostatní. Čímž si moc nepomohl. Je blázen nebo je tak dokonale vycvičený? 35 let vězení za 700 tisíc utajovaných dokumentů, předaných Wikileaks, je hodně. Je ale důkazem o síle informací a síle internetu. Jeden voják s jedním počítačem porazil celou armádu s jadernými ponorkami, letadlovými loděmi a strategickými bombardéry. Bez boje. Ukázal na nečestnou politiku, na válečné zločiny a obelhávání amerických voličů i spojenců. Demonstranti se shromažďují před Bílým domem ve Washingtonu na jeho podporu. Američané, jak na svém blogu prohlásil aktivistický filmař Michael Moore, potvrdili rozsudkem nad Manningem světu, jací doopravdy jsou. Americká „demokracie“ tlustého bílého muže ukázala, že ústava včetně dodatků platí i v USA jen odsud  sem a slovo veřejný zájem do ní nepatří. Zato do ní patří státní zájem.

Soudkyně vojenského soudu plukovnice Denise Lindová při čtení rozsudku uvedla, že se Manning neprovinil napomáháním nepříteli. „Je to dobrá zpráva, pomáhal totiž nám, Američanům. A my přece nejsme nepřítel,“, konstatoval cynicky Moore. A poukázal na to, že desátnice Sabrina Harmanová dostala za týrání zajatců v irácké káznici Abú Ghrajb trest šesti měsíců vězení.  Ale na druhé straně, vzhledem k tomu, jak Američané podlehli své představě o tom, že jsou jediní spravedliví a vyvolení ke spáse světa, vyvázl ještě vcelku dobře. Hrozilo mu 135 let.

Generální ředitel BBC Tony Hall připustil, že šestimístné odměny které korporace vyplatila manažerům, vytvořily „děsivou propast“  mezi zaměstnanci a vedením. Britští poslanci nazvali chování bývalého vedení BBC a vyplacení 60 miliónů liber odstupného manažerům kulturou „rypáků ve žlabu“.

Všem irským celostátním, místním i regionálním novinám klesá prodaný náklad. Prodej Irish Times klesl meziročně o 9%, Irish Independent o 3,9%, Examiner o 5,7%, Belfast Telegraph o 8,6%, Evening Echo poklesl o 12,3%.

Hlavní hrdinka špiclovacího skandálu News of the World Rebekah Brooks, bývalý generální ředitel News International Andy Coulson a šest dalších se objeví před soudem na konci října.

Zapomeňte na 50. a 80. léta: Dnešek, se sofistikovanými, multi-vrstevnými příběhy s komplexními postavami, je televizní nový, v historii už třetí zlatý věk, říká Kevin Spacey , jeden z nejznámějších hollywoodských herců, na konferenci o budoucnosti vysílání. Podle něj začala první vlna úspěchu v ranných padesátých letech, plných inovací a druhý tvůrčí vrchol byl v roce 1980. „My jsme se poučili, že hudební průmysl se z ničeho nepoučil: nedal lidem to, co chtějí, kdy chtějí a ve formě, kterou chtějí, za rozumnou cenu.“ Pak lidé podle Spaceyho budou častěji platit za mediální obsah - spíše než aby ho kradli. „No, někteří ještě kradou, ale věřím, že tento nový model může omezit pirátství", konstatoval herec, který spolu s producentem Davidem Fincherem upřednostnil internetovou video streamingovou službu Netflix pro svůj projekt politického thrilleru House of Cards . Jeho projev k udělené ceně akademie na Guardian Edinburgh International Television Festival 2013 zdůraznil Game of Thrones a Breaking Bad jako příklady moderních triumfů. Úspěch modelu Netflix je v uvolnění celého ročníku seriálu Domeček z karet najednou a on-line. Prokázal jednu věc: publikum chce kontrolu. Chce svobodu. Chce kvalitu. A chce příběhy. Umírá pro ně, poznamenal držitel dvou Oscarů. Rychlost technologického pokroku - na internetu, ve streamu, v multi-platformních projektech - se shoduje v jednom: v uznání televize jako umělecké formy. Otázkou je, jak můžeme podporovat průkopníky, ptal se Kevin Spacey.

Přestal fungovat svět , ve kterém někdo musí rozhodnout, kdo je herec, režisér, producent a spisovatel. Na hipsterské televizi - internetovém kanálu Youtube -  můžete být vším. I prezidentem.

Irena Ryšánková