Takže opět – již podruhé – jsem vytáhla ze skříní optimisticky zazimované teplé oblečení. Už vím… Globální oteplování se projevuje globálním ochlazováním. Sucho pak občasnými povodněmi.

Obě veřejnoprávní média si začínají připomínat svůj vznik. Obě mají kulatiny. Mladší sestře je šedesát a staršímu bratru devadesát.

Televize, kterou mohli lidé poprvé veřejně popatřit právě před šedesáti lety, klade svůj vznik do roku 1934 a první vysílač postavili v roce 1939. V Praze začala vysílat na Prvního máje 1953. Experimentálně. Pravidelné televizní vysílání začalo až roku 1954. A tak možná bude televize slavit dvakrát.

Příběh rozhlasu je známější. První pokusy o radiotelefonii začaly sice roku 1908, ale romantika kbelského stanu vypukla až 18. května 1923. Samozřejmě po spoustě peripetíí – zdá se totiž, že postoj některých zákonodárců k veřejné službě byl svébytný od samého počátku. Takže se začalo po kapitalisticku, až později se z rozhlasu stal veřejný podnik. Ale i tak Radiojournal, československé zpravodajství radiotelefonické mohl ve stanu, půjčeném od Prázdninové péče o mládež, zahájit Sedlákem kavalírem.

Vzhledem k tomu, že rozhlas již mnoho let sídlí na stejné adrese, je možné, že v některých potemnělých prostorách půdy či sklepa ten stan ještě bude. Při hledání místa pro první televizní studio v rozhlase se v podzemí našla skříň rekvizit ruchařů z první republiky. V ní byly pomůcky, používané k vyrábění různých zvuků. Chodské malované dřeváky z dvacátých let klapaly po stole jako kůň, plechová krabička kamínků a ostrých nábojů do jateční pistole chrastila a naštěstí nestřílela (náboje byly funkční, i když zrezivělé), bednička od granátů z 2. světové války krásně vrzala (naštěstí byla prázdná). Poklička od konvice na kafe, skleněné kelímky od mastí z první republiky (ještě od zbytků tuku). Opasek sovětského vojáka, kterým se napodobovalo práskání biče. Pohnutá historie rádia v jedné skříni žila spolu s pavouky. Ani nevíte, co vše tvoří iluzi. Ti, kteří tu iluzi „opravdových“ zvuků kdysi tvořili, byli mistři mikrofonu, kteří zvuky sestříhávali na magnetofonovém pásu nůžkami a slepovali lepidlem. To tam také bylo. Ztvrdlé za ty desítky let. Dnes stačí v střihacím software zadat příkaz select a příkaz cut – na tisícinu vteřiny přesně. Čest památce mistrů zvukařů a ruchařů, protože oni byli a dodnes jsou duší profesionálního rádia.

Televize dosud zažila dva dějinné momenty – osmašedesátý a listopad (nepočítám v to televizní krizi ze zimy 2000, dodnes traumatizující promrzlé adoranty ukradené obrazovky), Rozhlasem dějiny produsávaly v holinkách v pravidelných intervalech. Občas se na něj střílelo. I v Pražském povstání, které se na Vinohradské třídě výročně inscenovalo v roce 2005. Na fotografiích, vyretušovaných prvním grafikem rozhlasu Markem Václavíkem, jsou nacisti, pálící ze samopalu na fasádu, jako živí....

Tak snad navzdory občasné nepřízni osudu a občasným pokusům o rozkulačení, budou obě instituce vzkvétat, rozvíjet se a provázet nás všechny i pokračováním vědeckotechnické revoluce. Ta byla zahájena vynálezem parního stroje v18. století, druhá vědecko - technická revoluce začala objevem elektrického proudu na přelomu 19. a 20. století a ta třetí, prozatím poslední revoluce byla zahájena rozvojem informačních technologií a jejich začleněním do médií. Čtvrtá nesjpíš začne plným sesíťováním všech se všemi – v jeden kolektivní mozek. Brýle už jsou vymyšleny. Jen ten náš mozek se pořád vzpírá a chce zachovat soukromí myšlenek. Ale dovedete si představit rádio veřejné služby, vysílající myšlenky hostů ve studiu?

Jan Andruško, ředitel televize Nova, je, například právě ve fázi, kdy mu veřejná služba leze na nervy. Připadá mu jako nekalá konkurence. Plně chápu jeho frustraci. Nova není ve zrovna senzační kondici. Ale veřejná služba plní jiné úkoly. Nestará se o zisk ani o Andruška. Má povinnosti ze zákona a není součástí trhu. Evropské směrnice o tom hovoří jasně a jednou z podmínek vstupu Chorvatska do EU dokonce je zachování a podpora silné mediální veřejné služby. Co ale s tím, že kapitalismus je v krizi a akcie majitelů Novy padly na třídolarovou hranici? Trh má přece vyřešit vše. Bez přívlastků. Tož až budou akcie CME za deset centů, možná Andruška dostane kupec zadarmo jako prémii.

30. dubna skončil v čele ČTU Pavel Dvořák. Kdysi převzal po Davidu Stádníkovi televizní digitalizaci a úspěšně ji dokončil. Zdá se, že mu za to ani nikdo nepoděkoval. Tak… díky. Aspoň takhle. Zlatou cedulku na barák vám oběma přitlučou v lepších časech. Zasloužil se o rozvoj internetu a digitalizaci telekomunikací. Čest jejich památce. Dřív to totiž nebude.

Televize Metropol, kterou koupil František Savov, bude pokračovat ve vysílání ve čtvrté síti. U Leoše Pohla. Gratulujeme.

Britská BBC se nemůže „vyhrabat“ z pedofilních skandálů. Vypadá to málem, že pedofilem tam byl každý. Londýnská tetička začíná mít podobnou pověst jako katolická církev. Teď stojí před soudem třiaosmdesátiletý Stuart Hall, který měl obtěžovat nejméně 13 dívek.

Ale Londýn měl vždy zvláštní představy o veřejné službě. Už v roce 1855 byl jako veřejná služba vydán radnicí oficiální tištěný katalog londýnských prostitutek. Chvála byla z obou stran. Pánové si listovali nabídkou a matky ženitby chtivých mladíků měly jistotu že panna je panna a ctnostná k tomu. Profesionálky byly zase stavovsky hrdé, že v seznamu jsou. Znáte to… Nejste v seznamu, to je jako byste nebyli vůbec. Dnes jistotu nemá žádná matka sličného mládence s bohatým věnem. Otázkou je, zda s rozvojem telefonie takto nevznikly Yellow Pages.

Poslední odvysílaný díl ze seriálu Třicet případů majora Zemana sledovalo více jak 452 000 diváků. TV Barrandov se v čase vysílání epizody o sličné šlechtičně a jejím psíkovi se stala druhou nejsledovanější stanicí na TV trhu v klíčové cílové skupině „dospělí 15-54“. V čase 20:16-21:57, kdy byl právě 16.díl s názvem Dáma s erbem odvysílán, dosáhl podíl na sledovanosti v této cílové skupině hodnoty 14,44%, čímž TV Barrandov překonala Primu Family i ČT1. Tato epizoda byla druhou nejsledovanější od začátku roku a potvrdila tak mimořádný zájem českých diváků. „V čase oslav výročí šedesáti let televizního vysílání u nás patří tento seriál zjevně k tomu nejvýraznějšímu, co u nás pro televizní obrazovku kdy vzniklo. Diváky srdečně zveme k dalším čtrnácti epizodám, které jsou na barrandovské pondělky ještě nachystány,“ tvrdil Petr Lesák, programový ředitel TV Barrandov.

Prosím TV Barrandov, aby nezapomněla na dosud opomíjený, ale nesmrtelný sovětský seriál Sedmnáct zastavení jara. Střílejících amerických policajtů a mrtvoly pitvajích patologů už bylo dost. Maxim Maximovič Isajev aka SS-Standartenführer Otto von Stierlitz je filozoficky založený špión uprostřed nepřátelského týlu. Hudba je tklivá, ženy cudné. Je válka. To je jako dnes chodit po Praze. Také nevíte, co nebo kdo vás potká. Pro nás, mediální analytiky, je nejpodstatnější jeho věta: „lidé si pamatují to naposledy řečené“. A nebo nesmrtelné vtipy, které hlavního hrdinu provázejí: Stierlitz přišel ke své kanceláři a na dveřích uviděl cedulku: „Rezidence sovětské rozvědky.“ „Glasnosť,“ pomyslel si Stierlitz. A protože je každoroční výročí, tak jeden dobový: Müller si zavolal Stierlitze: „Co myslíte Stierlitzi, protáhne se válka do jara?“ -  „Ano, až do 9. května,“ odpověděl Stierlitz. „A proč my vlastně začali válčit s tím podivným Ruskem?“ přemýšlel Müller, „kdyby nebylo té zatracené války, mohl jsem si klidně chlastat žigulevský pivo a v létě sbírat u Peredělkina houby.“

U příležitosti Světového dne svobody tisku úředníci OSN vyzvali k ochraně bezpečnosti novinářů. Ne, to není další ze stierlitzovských vtipů. Veřejnosti to sdělil generální tajemník Ban Ki-moon a Irina Bokova, generální ředitelka Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO, ve společném Poselství k svátku, který v Ženevě slaví už dvacet let 3. května. „Novináři jsou často terčem násilí,“ dodal bez údivu generální tajemník. 39 zabitých novinářů bylo v loňském roce pouze v syrském konfliktu.

Warren Buffett se připojil ke Twitteru, získal 10 000 followerů během 10 minut.

Před dvaceti lety organizace, která vytvořila World Wide Web, způsobila mnohým pohromu tím, že ponechala jeho základní technologie dostupné pro každého bezúplatně. Na památku této příležitosti, na světě první webová stránka je nyní zpět. Je online na své původní URL. Snímky z původního webu byly zachovány. „Původní webový server je stále funkční v CERNu a první webová stránka je online,“ napsal CERN.

Der Spiegel vyhodil své nejlepší dva editory George Mascola a Mathiase Müllera von Blumencron uprostřed dlouhého propadu nákladu. Prý kvůli nesmiřitelným rozporům se strategickým směřováním listu. Der Spiegel byl od roku 1962 v Německu standardem investigativní reportáže. Mascolo a Blumencron prý byli propuštěni kvůli neschopnosti spolupracovat na plánu spojení tiskové a internetové redakce. Náklad ale klesl v prvním čtvrtletí na 883 000 z více než 1 milionu v roce 2009 a více než 1,1 milionu před deseti lety.

Noviny Die Zeit oproti tomu slavily rekordní tržby a velké zisky z reklamy. Jejich rozdílné osudy podtrhují různé přístupy k tiskovému publikování v digitální éře. Co Die Zeit udělal jinak? Investigativní reportáže nikdy nebyly hlavním posláním. Die Zeit byl dlouho znám pro jeho grafické uspořádání a dlouhé, šedě vážné, analytické články. Ale stal se pestřejší - a to jak uspořádáním , tak i stylem psaní – poté, co se v něm stal v roce 2004 editorem Giovanni di Lorenzo, německo-italský novinář, který má také rozhlasovou talk show . Pred pěti lety Die Zeit přidal lesklý časopis, který je oblíbený u inzerentů. Před několika týdny přidal stránku na fotbal. Hlavní důraz je kladen na respektu k přání čtenářů, žánrovou pestrost a zvýšení objemu investic, nikoli na snižování nákladů . Logické u listu, vedeného socialistou.

Huffington Post expanduje v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Vzhledem k rozšiřování svých aktivit do Kanady a Velké Británie v roce 2011, Huffington Post se nyní spojil s předními mediálních společnostmi k zahájení ne-anglických vydání také ve Francii, Španělsku a Itálii.

Britský Daily Mail je nyní třetími největšími americkými online novinami. Až za ním se umístily servery NYTimes.com a WashingtonPost.com. Výhoda global language.

Facebook ztratil miliony uživatelů za měsíc na svých největších trzích - ve Spojených státech, Velké Británii a dalších významných evropských zemích, tvrdí nezávislá data Socialbakers. V posledním měsíci největší sociální síť ztratila 6 milionů amerických návštěvníků, což je 4% pokles. Ve Velké Británii, činí pokles 1,4 milonu, což je pokles o 4,5% . Počet uživatelů klesl i v Kanadě, Španělsku, Francii, Německu a Japonsku. Faktor nudy. Facebook stále rychle roste v Jižní Americe: měsíční návštěvy v Brazílii vzrostly o 6% v posledním měsíci na 70 milionů. Indie zaznamenala 4% nárůst na 64 milionů - stále jen zlomek obyvatel země, takže je zde prostor pro další růst.

Protože je máj, roste a pučí všechno. A protože nerada opisuji (vím, jak je odporné, když mi někdo ukradne kus textu), děkuji  tímto paní Ješutové z Českého rozhlasu. Ta data jsem opsala od ní, z knížky Od mikrofonu k posluchačům.

Irena Ryšánková