Vyjednal nám o čtvrtinu peněz méně než jeho předchůdce, zatímco např. Slovensko i Polsko dostanou z kohezních fondů více než dříve.

Počty jsou to jednoduché. Stačí porovnat příděl evropských peněz pro ČR na léta 2014 - 2020 ve výši 20,5 miliard eur, se kterou přijel z Bruselu Petr Nečas, a částku 26,7 miliardy eur, kterou před sedmi lety vyjednala vláda ČSSD, a uvidíme celkový rozsah katastrofy: Premiér Nečas přistoupil na zkrácení peněz téměř o plnou čtvrtinu. Z prvního místa, pokud jde o přepočet prostředků z fondů EU na jednoho obyvatele ČR, jsme se posunuli na místo čtvrté.

Podtrženo, sečteno: Vyjednal v EU o více než 160 miliard korun méně pro naše občany, na české silnice, čističky odpadních vod, rozvoj podnikání v regionech či výzkumné projekty a centra. Při pohledu na aktuální ubohá čísla o vývoji české ekonomiky a zaměstnanosti je zřejmé, že těch 160 miliard korun nám bude zoufale chybět v okamžiku, kdy přijde vláda, které bude záležet na něčem jiném, než jsou církevní restituce či privatizace penzí.

Premiérovo kapitulantské tvrzení, že takovýto příděl peněz pro ČR je v pořádku, protože jsme mezitím „zbohatli“, bohužel vůbec neodpovídá realitě, ve které žijeme. HDP byl v loňském roce opět nižší a podle všeho nižší bude i letos. Neodpovídá tomu ani ukazatel, podle něhož se efekt evropských fondů poměřuje, porovnání kupní síly v ČR s průměrem EU 27. Tam jsme se dokonce vrátili k roku 2007 a od evropského průměru se tedy naopak úspěšně vzdalujeme. Roku 2009 jsme byli na 83 % evropského průměru na obyvatele, nyní jsme klesli na 80 %. Ale jen, pokud se započítává i Praha, naše regiony jsou mnohem níže. Nečasově vládě se koneckonců nikdy nepodařilo překonat úroveň tuzemského předkrizového HDP z roku 2008.

Tvrzení o „zbohatnutí“ neplatí ani v rozhodujícím pohledu na vývoj regionů (tzv. NUTS 2, které jsou hlavním cílem evropské politiky soudržnosti). Jen jediný region (Moravskoslezský) se v posledních letech nepatrně přiblížil evropskému průměru, konkrétně o jediný procentní bod (na 70 % průměru EU 27). Střední Čechy či Jihozápad na tom byly líp dokonce už roku 2006 a nyní klesly až na úroveň Moravskoslezského regionu. Zdá se, že hospodářský útlum je jediná věc, kterou Nečasova vláda a její „rozpočtová odpovědnost“ spolehlivě umí.

Snížení evropských dotací pro ČR bohužel celkem realisticky odráží nesporný fakt, že současná pravicová vláda sama snižuje svoje evropské zapojení, je zcela bezradná v oblasti hospodářské politiky a neví pořádně ani, jak vlastně má naložit s penězi, které dostává dnes.

Česká vláda navíc udělala ve vyjednávání strategickou chybu, pokud na základě ideologické předpojatosti ODS podpořila návrhy na celkové snížení rozpočtu EU, se kterým přišli někteří čistí plátci. Muselo být přece už od počátku jasné, že snížení celkového objemu evropského rozpočtu bude dosaženo rovněž úsporami v kohezní politice. Stalo se a doplatili na to i Češi tím, že z menšího rozpočtu dostanou méně peněz. Strategie zmenšování společného rozpočtu je přitom chybná i z hospodářského hlediska. Kdy jindy by Evropa měla použít společný rozpočet jako možný stimul hospodářského růstu, než v okamžiku, kdy se potácí mezi recesí a stagnací? Místo toho převážila krátkozraká filozofie plošných škrtů.

Nechce se ani věřit, že české hospodářství nám stále stagnuje nebo klesá, přestože v probíhajícím rozpočtovém období už byly v ČR realizovány evropské projekty, za něž bylo vyplaceno 408 miliard korun. Kam se poděly? Proč nepomohly hospodářskému růstu? Jestliže ani taková částka nepomohla českou ekonomiku nastartovat, nelze se opatrnosti EU vůbec divit. Navíc zatím Nečasova vláda dokázala předložit Bruselu k proplacení pouze 234 miliard korun, což je necelých 30 % z částky, kterou pro nás EU vyčlenila a na kterou máme nárok v probíhajícím rozpočtovém období. To však skončí na konci letošního roku. Čeká nás tedy rok starostí o to, aby těch zbývajících stamiliardy korun pro ČR nepropadly.

Snížení objemu peněz pro ČR z evropských fondů, hospodářský pokles země, razantní zvyšování vládního zadlužení, rozpad sociálního státu, to všechno je na konečném účtu, kterým čeští občané za neschopnost a nezodpovědnost vlády Petra Nečase platí. Proto nabízíme vládě férovou dohodu -společná jednání, jak co nejdříve minimalizovat hrozící ztráty pro ČR z evropských fondů, získat pro ni co nejvíce z peněz ohrožených v tomto rozpočtovém období a co nejlépe je investovat ve prospěch nastartování ekonomického růstu, vzniku nových pracovních míst a zvyšování životní úrovně našich občanů. Času už není nazbyt. Na realokaci peněz mezi jednotlivými tuzemskými operačními programy máme ve skutečnosti již jen několik měsíců. Jinak hrozí, že přijdeme nenávratně až o 100 miliard korun!!!