Jak to nakonec celé dopadne to nevíme, vzhledem k tomu, že navzdory masírce v Sýrii vyhrál volby opět oftalmolog Bašár Háfiz al-Assad. Jasnou většinou. Tristní výsledek „sametové“ revoluce z   26. ledna 2011. 88,7 procenta odevzdaných hlasů  ze 73,42 procent oprávněných voličů. Asi bude nutné vyměnit obyvatelstvo.  Obamovy káravé výroky na adresu Assadova režimu o „přechodu k demokratickému systému, který chrání práva syrského lidu“  jsou výsměchem, pokud srovnáme multináboženské zákonodárství Sýrie a nedostatečnost multietnické a multináboženské tolerance v zákonech „civilizovaných zemí“   které  se pokoušejí Assadovi přikazovat,  jak má řídit zemi, jejímž je prezidentem. V Assadově Sýrii je zakázan „hate sérech“ – nenávistné výroky na adresu jiných náboženství, i násilná či mocensky vnucovaná evangelizace. V Sýrii se trestají i výzvy k násilí – proto byly   Muslimské bratrstvo a jiná salafistická uskupení  zakázány jako nenávistnické sekty. Vládní politika Sýrie se oficiálně distancuje od sektářství všeho druhu. V USA mohou své myšlenku šířit veřejně i nacisté. Sýrie zajišťuje mezináboženský dialog a svobodu 25 náboženským denominacím a řeší i průnik islámského práva do státního právního systému. Svobodu mají všichni dle svého boha. Křesťan může být stíhán za bigamii a nemůže se rozvést, muslim může mít čtyři ženy, neb mu to dovolil prorok Mohamed, a rozvádí se onim trojím opakováním formule o zapuzení ženy. Muslimové přitom tvoří   87% občanů.  74% z toho jsou  sunnité (včetně súfistů ),   13%   šíité , a to buď alawité (11,0%), zbytek tvoří  stoupenci Sulajmána al-Muršída, ismailisté či drůzové. Ústava Syrské arabské republiky zaručuje svobodu náboženského vyznání.  

Ve věcech osobního stavu, jako je narození, manželství a dědictví, svátky a jiné otázky soukromého práva,  právní systém respektuje odlišnosti   křesťanů, židů. Všechny ostatní skupiny v těchto věcech spadají pod jurisdikci muslimského práva. Světské soudy projednávají záležitosti veřejného, občanského a trestního práva. Náboženské soudy,  vykonávají specializované pravomoci a  dělí se  na soudy šaríja (muslimové), dogmatické soudy (drůzové)  a duchovní  soudy (židé, křesťané řady různých denominací). Konverze k islámu je   považována za soukromou záležitost a fatwa nad odpadlíky je zakázaná.

Kde je takto exaktně určená svoboda náboženství ? A jak svobodné je Česko?  Všechno má dvě strany. Zvlášť, pokud je to daleko a mnoho o tom nevíme.

Andrej Babiš válcuje státní rozpočet, přičemž má dojem, že všichni jen něco chtějí. Inu, má pravdu, ale neplatí to vždy. Třeba u takových filmových pobídek. Že.

Na francouzském pobřeží se slaví a vzpomíná. Jako bychom zapomněli už na ty, kteří (jakkoliv to zní jako odporné klišé) položili životy za tu naši svobodu. Ono to v tom řevu  boje za Ukrajinu a Sýrii a všechna ta území, na nichž je možné udat zbraně, případně břidlicový plyn… zaniká. Zkusme se na chvíli zastavit a představit si, jaké to tehdy bylo. Na ty tisíce mladých kluků.   Vzpomínejme na ty, kteří v sobě našli odvahu.  Vzpomínejme i na nevinné zavražděné. A vzpomeňme si někdy bez mediálních tanečků a pohlavárů…

A zatímco někde se vzpomíná, tady nastal čas mediálních konferencí, na nichž se vzájemně ujišťujeme, že ještě žijeme, pouze jsme zešedivěli a že držíme  prst na tepu doby.

Na jedné z mediálních konferencí právě sedím. Řeší regulaci médií, jejich vlastnictví, digitalizaci, komunitní média a podobné věci. Bojujeme, jako vždy, minulé války. Když ještě televize byla televizí a rádio rádiem,  byl svět jednodušší a regulace také. Jak správně podotkl Pavel Foltán, digitalizaci rádií v podstatě řídí výrobci aut.  Až namontují všude digitální přijímače, nastane digitalizace. Stane se to během několika let. Už nyní mají automobily vyšších tříd hybridní FM / DVB-T přijímač v základní výbavě. Akademicko- poslanecké debaty po plném rozšíření už stejně nebudou mít smysl a na digitální rádio se stejně bude muset přejít každý majitel rádia, ať se  mu to   líbí či ne.  

Jak regulovat do budoucna média je, samozřejmě, otázka. Ovšem  dnes je navíc otázkou, co jsou to ta média.  Technologická konvergence pokračuje nezávisle na přání poslanců či ředitelů rádií. Budeme potřebovat technologicky natolik neutrální zákony, aby se média mohla rozvíjet bez debaty o tom, zda mohou. Rádiem je dnes každá televize, protože umožňuje příjem DVB-T vysílání,  ve kterém je i Český rozhlas. Televizí a rádiem zároveň dle zákona je dnes každý mobil či jiný počítač, vybavený FM nebo DVB-T tunerem. Rádiem je dnes každý radiobudík či autorádio,  i když je používáme jako přehrávač empétrojek či cédéček. Mnohost nabídky je dnes nepřeberná. A bude ještě větší,  až bude v každém mobilním telefonu širokopásmové připojení. Štěpení publika je už dnes natolik výrazné, že   nikové rozhlasy a televize budou  jen logickým vývojem.  Možná je budoucnost v komunitních médiích a vznikne multimediální obsahová aplikace, která bude globální stejně jako facebook. Kdo ví…

Ivana Jonášová ze sdružení Streetculture, které sídlí na Žižkově a provozuje komunitní rádio, poněkud strhla nadšencům růžové brýle a položila otázku, kterou nechce nikdo slyšet – vysílat komunitní rádio je fajn, ale bude to někdo poslouchat? Proč a pro koho budou komunitní rádia vysílat? Existují komunity,  které o to budou stát?  Budovat komunitu vysíláním se zdá být ten nejdražší pokus. Své o tom ví rádio Rota, které vysílalo v romštině, aniž by o něj vznikl zájem mezi Romy. Své o tom ví univerzitní rádio Strahov – projekt několika nadšenců,  který odešel ze Strahova ve chvíli, když studenti, kteří byli jeho duší, dostudovali. Skončilo komunistické rádio Futura – kupodivu na nezájem komunistů samotných. Svou komunitu si našlo pouze rádio Rastafari - mezi huliči marihuany. A to jen mezi několika stovkami,  či tisíci. Hudba Boba Marleyho a rastafariánská kultura neoslovila statisíce dalších.

Jak financovat tato média? Veřejnou službou, plnící přání celé společnosti, tato média nejsou. Jsou pouze službou komunitě. Komunita není společnost. Bude si je komunita ochotna platit? Mohou se najít sponzoři. Nebude pak komunitní rádio skrytě reklamní k zájmům sponzorů? Mohou být sponzorem politické strany? Financování komunit z reklamy znamená zmenšit stejně tak klesající příjmy komerčním stanicím. To se jim nebude líbit…

Na konferenci se rovněž objevil poslanec Komárek s několika neotřelými okamžiky.  Také se zmínil o kultivaci jazyka a kultuře na programech České televize. Nevím, jestli někdy slyšel o Hře o trůny, jejíž první řadu ČT bude vysílat, ale až ji uzří, pochopí…

Komárek se také domnívá, že se můžeme vážně bavit o liberalizaci regulace elektronických médií stejně, jako je dnes liberalizován tisk. Nemůžeme. Zaprvé kvůli masovému dosahu a sugestibilitě televizního vysílání. Mediální lži mohou rozvrátit společnost. Tu odolnost proti manipulacím ještě nemáme. Stejně tak mediální gramotnost většiny populace není na  výši. Za druhé kvůli pravděpodobnosti zaplevelení mediálních obsahů skrytou reklamou a politickou či náboženskou propagandou. Stejnou, jako je tomu ve společenských časopisech,  kde dnes už jiný než reklamní článek nenajdete. 

Požadavek na objektivitu a vyváženost zpravodajství všech ,  tedy i soukromých televizních a rozhlasových stanic,  je logický a neutralizuje propagandu i takových mediálních magnátů,  jakým je místopředseda vlády a ministr financí Babiš, stranický šéf poslance Komárka. Nápad na deregulaci elektronických médií je z tohoto hlediska vysoce rizikový – nebezpečně posílí moc člověka, který kombinuje mediální a politický vliv. Babiš v Mladé frontě Dnes by neměl vnější korektiv jiných médií. Síla vydavatelského domu se dá měnit za podporu jiným „krotkým“ médiím. Za třetí kvůli našemu členství v Radě Evropy,  která už více než čtyřicet let formuluje cíle regulace,  která je závazná i pro nás. Stejně tak Evropská unie reguluje elektronická média (směrnicí Televize bez hranic, inovovaná na Audiovizuální mediální služby bez hranic), zejména reklamu v nich. Propagaci alkoholu,  léčiv a tabáku,  sex a násilí je přesně to, co z regulace vyjmout nelze. Ochranu menšin, dětí a úctu k svobodě náboženství  také ne. Komárek i ti, kteří se jeho nápadů chytili,  by si měli zmíněnou evropskou legislativu přečíst dřív,  než narazí nosem na zeď.

Programový ředitel ČT Milan  Fridrich, který do vysílání zařadil nově Hru o trůny,  smutně vzdychá. Internet má u distributorů přednost a tak internetu znalí sledují už třetí řadu seriálu online, zatímco Česká televize dostala povolení k vysílání teprve první řady. To je značně limitující pro rozvoj televizí do budoucna. Všech. Pro existenci komerčních televizí je to likvidační.  Tahákem divácké přízně není vysílání pro zpozdilé, ale prémiový obsah. Hledej, šmudlo… když není.

V anglosaských médiích se čím dál častěji objevují příběhy těch, kteří – spíše které, neboť se jedná častěji o dívky – páchají sebevraždy po kyberšikaně. Jakým způsobem tomu zabránit, neví nikdo. Zda trestat podle trestního zákona ty, kteří kyberšikanu provozují nebo zda se snažit vysvětlovat, že kyberšikana je něčím, co není v životě nejdůležitější. Což je u nervově labilnějších jedinců, samozřejmě, problém.  Jaký je internet, vidíme denně všichni. Nejen na sociálních sítích, které vytváření onen falešný pocit „všichni si myslí“. Stačí se podívat do diskusí pod články takových bulvárních serverů. Blesk a Aha jsou již jedny z mála zbylých, kteří své čtenáře nechávají psát pod pseudonymy a debatu nijak nemoderují. Podle toho to vypadá.

Sony Pictures se rozhodla, že oslaví třicáté výročí vzniku franšízy Ghostbusters nejrůznějšími akcemi a mejdany. Ve Spojených státech a Kanadě se bude promítat remasterovaná a restaurovaná kopie původního slavného filmu. Fanoušci si budou moci koupit také výroční sérii na Blue Ray a různý merchandising.  Ghostbusters, Krotitelé duchů je americký komediální film, který v roce 1984 natočil režisér Ivan Reitman. Je to jeden z neoblíbenějších filmů nejen u diváků, ale i samotného studia Sony Pictures.  Jen důvody se liší. Film totiž dokázal vydělat peníze poměrně rychle, stal se kultovním a vydělává peníze stále. To zajímá Sony. Humor a parodie na akční scény i hloupost těch, kteří věří v duchy, zajímá lidi, znechucené komerční vlnou duchařských filmů.

Americká média zjistila, že automatické tweety jsou méně populární, než ty „od lidí“. Kanály RSS jsou naprosto neemotivní a příjemcům  emoce a lidský přístup chybí. Šéfka sociálních médií Los Angeles Times Stacey Leasca  řekla, že postupný odchod od RSS kanálů a přiklonění se k tweetům značně zlepšila vztah čtenářů k listu. „Není žádným překvapením, že lidský element je důležitý, ale je zajímavé, jak moc změna od stroje k člověku zvýší počet followerů.“

Los Angeles Times  se odklonil od automatických feedů v létě roku 2013.  Účet plní od té doby redaktoři a editoři jednotlivých sekcí.  A protože tito reportéři jsou specialisty na své oblasti, dokáží psát zajímavěji, obohacují svá sdělení o zákulisní informace a jsou osobnější. Jejich sledování se zdvojnásobilo.  

K automatickým sdělením zatím inklinuje New York Times. Editor sociálních médií Daniel Victor prohlásil, že sice „lidské tweety“ jsou úspěšnější, než automatické, ale přesto  v některých oblastech automatické tweety vyhrávají. V rychlosti a také v tom, že to nich novináři nemusí investovat mnoho času. „Naším cílem je vyrovnat oba způsoby tam, aby nám přinášely prospěch a abychom se v redakci mohli současně zabývat i jinými prioritami, než je tweetování.“

Wall Street Journal zveřejňuje na sociálních sítích hlavně obrázky a nejrůznější grafy. Pokud ale  nalezneme text, obvykle je na něm vidět „lidská ruka“. Na „lidskou ruku“ začíná spoléhat i NBC  Universal News Group a další velké mediální domy.

V Británii nastal poprask ve chvíli, kdy britská média, potažmo BBC,  zjistila, že soud s teroristy, kteří jsou označování jako „AB“ a „CD“, bude uzavřený. Což je poprvé v historii.  Korunní prokuratura si totiž přeje, aby se proces vedl na zcela zavřenými dveřmi a to z důvodů národní bezpečnosti. Kriminální případy jsou ovšem v Británii projednávány v otevřeném řízení za účasti médií i veřejnosti.  V některých případech se procesy uzavírají na některé části, ale nikdy v historii se zatím nestalo, že by se za zavřenými dveřmi projednával proces celý. Informace o tom, že má být proces tajný, pronikly na přejnost v květnu, kdy soud zakázal identifikaci obžalovaných a rovněž přístup k soudu.  Médiím bylo zapovězeno o případu informovat.  Soud při předběžných slyšeních vyslechl, že AB a CD byli zatčeni za „vysoce zvláštních okolností“ a čelí obvinění  z přípravy teroristických útoků a vedení organizací, vyrábějících bomby.

Antony Hudson, poradce mediálních organizací, který je brání proti restrikcím, uvedl, že „koruna vydala bezprecedentní příkaz, že soud se dvěma obžalovanými z vážných teroristických činů má být výhradně soukromý s tím, že identita obou je utajena a platí trvalý zákaz přinášet informace o průběhu soudu a identitách obžalovaných. Tento příkaz nejen vnáší nejistotu do ústavního principu otevřené justice, ale i k srovnatelně důležitému principu spravedlnosti a přirozeného práva.

Proces, který řešil otázky národní bezpečnosti,  přitom již v Británii proběhl. V roce 2008 bylo slyšení  Centrálního trestního soudu „Old Bailey“, které bylo rovněž v utajení, ale obžalovaný měl jméno a  informace o průběhu částí procesu se zveřejňovaly.

Irena Ryšánková