Válka je všude, fronty útoku a obrany neexistují. Nebráníme se, jen hlásíme ztráty na lidských životech ve Francii, Německu, Belgii a dalších státech… Přišli sem na pozvání. Neznají vděk z pohnutek nízkých, ohlupováni fanatismem víry proti našim lidem namířili zbraně a zabíjejí nás a slibují, že útoky budou nadále pokračovat. Nic si neověřují, slepě a s fanatismem víry - vrazi, nikoli bojovníci Islámského státu, jak jednotlivci, tak i ve skupinách popravují nevinné lidi, kteří ztratili možnost se bránit, protože neschopní politici jim ji upírají. EU dál pořád vyčkává. Nekompetentní žvanilové nic nedělají nebo se usnesou, že vyšlou 4 000 vojáků do Pobaltí, ale na posílení vnější hranice vyčlení 1 500 lidí a ještě platí výpalné nepředvídatelnému "spojenci". Jen hasí požár, který se šíří napříč Evropou a neustále nabývá na síle.
Příčiny onoho požáru přitom neřeší. A aby toho nebylo málo, tak v Bruselu tleskají, když „nebohé“ muslimy vyzbrojují z USA. Aby opět, jako tomu bylo mnohokrát, rozvrátily další stát. Copak nevidí, že právě USA vyzbrojují syrské opoziční povstalce, ale přitom neřeší, u koho zbraně ve výsledku skončí? Co budou říkat, až jedna z těchto zbraní bude právě tou smrtící, která připraví o životy nevinné? Budou cedit falešné slzy.
Jak jsem uvedl, opakuji se, ale není možné se od tohoto problému oprostit, otočit se k němu zády a neřešit ho. Vždyť jsme v ohrožení! Ministr zahraničí se nedávno zúčastnil Globální koalice proti ISIL. A co dál? Čím mise ministra skončila? Byl to výlet, nebo pracovní cesta, která by přinesla jasné závěry, jak se svět postaví teroristickým hrozbám a zastaví ataky nejen v Evropě?