Před sedmnácti léty se nás politici ptali, prostřednictvím všelidového referenda, zda chceme vstoupit do EU a náš souhlas získali, po masivní mediální masáži, až na druhý pokus. Dnes nám ale toto přirozené občanské právo většina politiků odepírá. Ptáte se proč?

Že prý nejsme Švýcaři a že Češi s referendem neumí zacházet, protože u nás není demokracie na švýcarské úrovni. Tak to se tedy politickým eurohujerům opravdu povedlo. Jestli je něco nedemokratického na referendu, tak je to jeho potlačování, vážení politici. Dostali jste ve volbách naše hlasy proto, abyste demokracii chránili a budovali ji a ne, že nám budete diktovat a nařizovat co si máme myslet a říkat národu, že není dostatečně gramotný na to, aby poznal, co je pro Čecha dobré a co ne.

EU je dnes jiná, než ta, do které jsme před sedmnácti léty vstupovali, neboť sliby o ekonomickém srovnávání rozdílu mezi bohatším západem a chudším východem se nekonají a naopak je zřejmé, že západ se zmocnil těch ekonomických oblastí, přes které, za pomoci globálního establishmentu a byrokratické mašinérie, intenzivně vysává naší zem. Záměr vytvořit dvourychlostní Evropu je jasným důkazem o neserióznosti a zcela jiném cíli, než který byl proklamovaným společným evropským projektem. Oni nám od samého počátku lhali!!!

Lži o přibližování

Před deseti lety jsme dosáhli sedmdesáti procent německého HDP na hlavu. A nyní jsme na 72 procentech. Rozdíl jsme dokázali stáhnout jen o dvě procenta. Když porovnáme mzdy a vydělíme je kurzem, tak se dostaneme jen na třicet procent. A s kupní silou to je obdobné, dostali jsme se jen na 53 procent Německa. Pokud to takhle půjde dál, tak s českými platy kupní sílu Německa doženeme nejdříve za 117 let. A o tohle jim ve skutečnosti šlo. Udělat si z naší země, tedy z nás Čechů, levnou námezdní pracovní sílu tak, aby na ně zbyla vyšší přidaná hodnota. Pro západ se naše země stala kolonií nebo chcete li, novodobým protektorátem.

Devalvace koruny pro posílení eura

Tři roky drtila Česká národní banka hodnotu koruny intervencemi, za které utratila dva bilióny korun a vytvořila ztrátu 243 miliard korun. K tomuto číslu přidejme zisk z předchozího roku, tedy 46 miliard a máme skutečnou ztrátu ve výši téměř 290 miliard. ČNB tvrdí, že se tak dělo na podporu exportu. Houbeles leda. Jednalo se o přímou podporu stagnujícího eura. ČNB je odpovědná za to, že kupní síla naší měny dosahuje pouhých 53 % Německa a naše mzdy dosahují 30% Německa. Výše ztráty ČNB se rovná posílení cizí měny, tedy eura. Netuším, kde představitelé ČNB berou tu drzost prezentovat intervence jako akt prospěšný pro naši zemi, když čísla mluví zcela jasně proti. Největší podíl na vývozu z ČR má německý koncern Volkswagen, který vlastní Škodovku. ČNB vyšla vstříc nadnárodním korporacím (vývozcům) na úkor občanů, kterým razantně znehodnotila jejich vlastní měnu. Nevolení představitelé ČNB říkají, že se o naši měnovou politiku starají s odbornou péčí s tím, že jim Ústava neukládá vytvářet zisk. Dělají z nás úplné pitomce a nebo jimi jsou sami? Podle jejich závěrů je třeba budovat prosperitu naší země vytvářením ztráty hodnoty naší koruny a budováním zisku zahraničních spekulantů.

Angličané to pochopili

Občané Velké Británie si zvolili osvobození od globálního vládnutí, globálních obchodních dohod a globálního pojetí migrace, které zničilo jejich suverenitu a zničilo a zřejmě i zničí mnoho dalších národů. Zkorumpovaná politická garnitura, která je hybnou silou radikální globalizace s cílem získání převahy a vlády nad pracujícími lidmi, používá lidmi vytvořený kapitál proti nim. Tyto finanční prostředky jsou neomezené a politické nástroje taktéž. Jejich mediální vliv je totální a hloubka nemorálnosti je neohraničená. Toto jsou slova prezidenta Spojených států amerických.

Se vší pravděpodobností bude Brexit spouštěčem kolapsu Eurozóny, protože EU je na Británii závislá. Řeči o tom, jak na to Británie doplatí, jsou jen zoufalé výkřiky prohraného boje evropských byrokratů, kteří mají především strach o svoje koryta.

Pokud tak silná země, jako je Spojené království s 63 milióny obyvatel, z EU odchází, protože zjistila, že toto seskupení není tím, co proklamuje, nemá tak malá země jako je ČR šanci prosadit jakkoli své zájmy. Vždy budeme hrát druhé, třetí, a možná i čtvrté housle, neboť jsme Lisabonskou smlouvou omezili naši suverenitu a umožnili jim nás přehlasovat a vnutit nám pro nás nevýhodná a nesmyslná pravidla, např. kvóty pro rozdělování imigrantů, Dublin IV.

Eurohujeři obhajují naše setrvání v Evropské unii nesmyslným argumentem, kdy nás straší "nedozírnými následky", pokud z Unie vystoupíme. Údajně jsme čistými příjemci a dostáváme z Unie o 55 miliard víc, než sem dáváme. O tomhle nás média přesvědčují dnes a denně.

Ale ono to je jinak. Nikde nejsou započítány ztráty vzniklé tím, že Česká republika nevybírá celní poplatky za zboží k nám dovezené ze zemí mimo Unii, ty si nechává Unie pro sebe. Viz. následující tabulka vybraného cla.

Podívejme se na další strohá čísla, která říkají, jak je to s naší výhodou členství v EU:

Z Bruselu máme možnost získat na další období 550 miliard Kč. Tyto peníze jsou rozpočtovány na 8 let.

• Do Bruselu posíláme ročně přímo asi 40 miliard. Tzn. 8 x 40 = 320 miliard.
• V dividendách jde na západ cca 260 miliard ročně. Nazpět asi 20 miliard.
• Tudíž na západ jde ročně cca 240 miliard.
• Za 8 let to je 8 x 240 = 1 920 miliard.
• Tzn., že z České republiky odchází 1920+ 320 = 2 240 miliard !!!!!! Tzn., že do České republiky přichází (z EU ) 550 miliard.

Přehled dalších nákladů, které naše země nese na svých bedrech:

• 6 miliard zaplacených cel v cenách zboží.
• 19 miliard – náklady na kofinancování evropských projektů.
• 10 miliard na úředníky EU oficiálně. (Skutečně cenu obsluhy nikdo nezná nebo zná, ale tají!)
• 46 miliard na plán EU- do r. 2020, aby 40 % absolventů střední školy mělo vysokoškolský diplom.
• 10 miliard na biopaliva.
• 40 miliard na dotování solární a větrné elektřiny.
• 4 miliardy na posílení elektrické sítě.

Dalším velkým problémem jsou tolik vyzvedávané, ale přesto nesmyslné, dotace. Ty mnohdy zcela míjí potřebný cíl, neboť jsou tvořeny byrokraty, kteří netuší, která bije. Důkazem je např. Čapí hnízdo, které nakonec OLAF doporučil vyřadit z Evropského dotačního programu. Dále nerovnoměrné dotace do zemědělství, kde do německého jdou řádově větší finance, než do českého, a tím pádem poklesla například výroba vepřového v ČR o 90%. Proč? Protože jsme i s naší třetinovou mzdou, v porovnání s německými masivními dotacemi do zemědělství, cenově nekonkurenceschopní. Celá řada dalších Evropských dotačních programů je cílena na oblasti, které nepřináší prosperitu ČR, ale naopak ČR svojí podstatou silně zatěžují. Jsou to zejména tzv. měkké programy. Podstata dotací je založena na principu křivení ekonomiky tím, že se prosperujícím firmám peníze vezmou a dají se těm, které tyto peníze na svůj rozvoj nejsou schopné vygenerovat. Brusel devastuje naše hospodářství mimo jiné i tím, že náš rozpočet má již 80 procent mandatorních výdajů, které vláda musí hradit, ať chce nebo ne. Neboť mezi ně patří i naše tučné příspěvky do Unie.

Jen s dvaceti procenty našeho rozpočtu může vláda nakládat podle svého rozhodnutí, u projektů a programů, které by měly být v našem „nejlepším zájmu“. A z těch musí ČR zaplatit až polovinu nákladů na dotované projekty, aniž by rozhodovala o tom, které to budou. O tom definitivně rozhoduje jenom Brusel. Dá se ještě vůbec hovořit o suverenitě našeho národa?

Když tedy započítáme tyto náklady, jsme již dávno daleko většími plátci než příjemci, i když jsme donekonečna přesvědčováni o opaku.

Diskuze a dialog není veden na základě pravdivých argumentů, ale na základě domněnek a vlivu neseriózních informací proevropsky ovládaného mainstreamu.

Používá se takzvaná argumentace klackem.

Na scénu přichází dokonce i výhružky. Jestli nebudete poslouchat, tak vám dáme pokuty a sankce a ono vás to přejde.

Hlavní argumentační nástroj se posouvá do roviny msty, a to i přes skutečnost, že případné uvalení sankcí by poškodilo obě strany.

Politika se zcela oddělila od ekonomiky. Euro je tikající časovaná bomba, která jednoho dne zničí skomírající europrojekt, jelikož se stává nefunkčním. Sen o evropském superstátu bude pohřben pod sutí jednotné měny, kterou političtí eurošmejdi zneužili a zradili tak původní ušlechtilé principy ve prospěch ekonomicky silnějších zemí a nadnárodních korporací, operujících v rámci EU.

Eurokraté svým jednáním demonstrují svoji skandální nekompetentnost, a ještě si k tomu tleskají.

Je velmi pravděpodobné, že v budoucnu přijde další krize, která otřese evropskými základy a je zcela nemožné, aby další krizi euro přežilo. Záchranný mechanizmus eurozóny, pakt stability, nedodržuje celá řada států a nic se neděje. Nikomu to nevadí. Ale když ČR odmítne přijímat ekonomické imigranty odněkud z Afriky, je zle. Zadluženost eurozóny se vyšplhala na 10 biliónů korun. Byly vydány čtyři biliony eur v dluhopisech EU.

Evropská centrální banka smrtelně ohrožuje systém tím, že zachraňuje bankrotující státy, které porušily směrnice, pravidla i smlouvy. Pakt stability a růstu selhal. Tržní disciplína je kvůli intervencím ECB pryč, takže se vytratil tržní mechanizmus ze strany trhu či politiky. Všechny tyto skutečnosti se stanou pohromou pro měnovou unii.

Evropský stabilizační mechanizmus způsobí, že chudší státy s podstatně nižšími příjmy budou muset dotovat státy, ve kterých si lidé žijí lépe. Jen proto, aby si udrželi svoji životní úroveň na úkor těch, kteří se chovali zodpovědně.

Centralizované ovládání bank funguje ve prospěch koho? Zemí, které mají 5-10 miliónů obyvatel, nebo těch, co mají osmdesát miliónů obyvatel? Vzájemná solidarita vůči menším zemím v rámci EU je falešná přetvářka, kterou kartel moci a elitářsko-klientelistické sítě se svojí touhou po ekonomické a politické nadřazenosti nejsou schopni, ale ani ochotni, nikdy naplnit.

Problém socializmu je, že vám nakonec dojdou peníze jiných.

Problém EU je postaven na stejných základech a s narůstajícím dluhem se blíží zánik skutečné demokracie na úrovní národního státu. Vše se podřizuje potřebám silnějšího. A my se skloněnou hlavou hrajeme vedlejší podřízenou roli. Češi si zaslouží, aby si vládli sami a aby nám nikdo zvenčí nediktoval. Diktátu si český národ užil v minulosti dost.

Evropská komise se vzdala snahy prosazovat smysluplným způsobem pravidla. Tento morální hazard je ohromující a pro společnost zcela zničující. Euro se ocitá na pokraji kolapsu. Devatenáct zemí, které převzaly evropskou měnu, čelí gigantickému dluhu. Největší německá banka Deutsche Bank čelí krizi obrovských rozměrů ve formě nesplacených úvěrů.

ECB by měla zveřejnit skutečný stav ekonomiky, aby lidé viděli, kam až sahá dluhová past.

Role elit:

Elity nejsou schopny definovat podstatu negativního fungování společenských procesů, které způsobují opakované a stále se vracející finanční krize.

Společenská smlouva opírající se o tisíce (pro obyčejné lidi nesrozumitelných) zákonů, vyhlášek a norem je porušována takzvanou elitou národa, na kterou se snáší jedna negativní kauza za druhou.

Evropské právo nestydatě obchází článek 123 Smlouvy o Evropské unii.

Ten říká, že centrální banky nemohou nijak sanovat zadlužené veřejné rozpočty. Přesto Evropská centrální banka provádí masivní nákup vládních dluhopisů. A proč to dělá? No proto, aby se celý předlužený systém nezhroutil.

Lžou nám ráno, v poledne a večer, lžou a zase lžou.

Nefunkční a neetické finanční nástroje, které používá EU, ale bohužel mnohdy i samotné státy, jsou jako drogy, které nakonec za pomoci armády byrokratů způsobí jejich uživateli strmý pád.

Dnes už málokdo ví, že před EU existovalo EHS – Evropské hospodářské společenství, které umožňovalo vzájemný obchod v rámci Evropy. Byl to sytém spolupráce mezi svrchovanými zeměmi v rozhodovacích obchodních procesech, kde nebyl prostor na jakýkoli demokratický deficit, jaký zažíváme dnes a denně v EU. Maličké Švýcarsko není členem EU ani Evropského hospodářského prostoru (EHP) a nijak mu to nebrání v přístupu na jednotný evropský trh, neboť vše má vyřešeno pomocí bilaterálních smluv.

Za pomoci Lisabonské smlouvy bylo podstatné množství zásadních vládních funkcí přeneseno z působnosti orgánů členských států do Bruselu, a ten se stal byrokratickou mocností rozhodující o právech a povinnostech jednotlivců i celých národů. Projekt EU je stupidní nesmysl s cílem ovládat 28 svrchovaných národů jedním. Velkoněmeckou říší dvě.

Hledači pravdy byli vytlačeni proradnou ideologií. Filosofie miluje konkurenci, ale ideologie ji nesnáší a má patent na rozum, ať už je fašistická, komunistická nebo třeba ta bruselskoněmecká. Ideologie vedly k tomu, že hledači pravdy museli většinou odejít do exilu. A to se neděje jenom teď, stalo se to i v dávné minulosti Komenskému nebo Husovi, který říkal: „Hledej pravdu, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti.“ Každý, kdo přemýšlel a hledal, byl pro každou ideologii nebezpečný. Tak to bylo, je a bude.

Příznivci ideologií mají pravdu již hotovou, a to jednou provždy.

Jednou přichází z Berlína, poté z Kremlu nebo z Washingtonu. Nyní přichází z Bruselu a je jen otázkou času, kdy se nejlidnatější země planety, např. Čína nebo Indie, také přihlásí o slovo.

Různé ideologie mezi sebou navzájem soupeří a každá si nasazuje spasitelskou tvář.

Problém lidstva je, že jim mnohdy uvěří, a tím ztratí svoji svobodu. Je celá řada ideologií a nejnebezpečnější je obchodní, ta totiž nezná bratra. Naše země má v této oblasti dost smůlu, protože do čela naší vlády se dostal člověk, který o sobě říká, že není politik ale obchodník. A přesně tak se i chová.

Současná politická diskuze neprobíhá v duchu nalezení pravdy, ale tak, aby protivníka zesměšnili a udělali z něj hlupáka.

Pokud někdo přinese myšlenku, která se odchyluje od mainstreamového názoru, tak je v tu chvíli zatlačen do kouta, označen za xenofoba, populistu nebo je dehonestován různými podobnými nálepkami.

Je třeba vrátit všem pojmům jejich pravý význam. Nedopustit pokřivení pravdy, svobody a potlačení přímé demokracie, která lidem náleží. Je alarmující, že naše země, bezmála po třiceti letech totalitního režimu, se mílovými kroky přibližuje ke stejnému stavu. Opět zde máme „eurosajuz“, který se snaží z abnormality udělat normalitu a nepřirozené věci vydávat za přirozené. Nositelé jiných názorů, než těch oficiálně proklamovaných, jsou přihlouplým byrokratickým establišmentem označeni za nacionalisty, populisty, xenofoby, zpátečníky nebo dokonce za pomatence. Moudří lidé, kteří s obavou poukazují na hrozbu rozvrácení evropských hodnot nelegálním vpádem mnohdy negramotných ekonomických migrantů, jsou veřejně dehonestováni vítači islámu, již ani netuší, která bije.

Favorizovat nelegální a zákeřnou masovou migraci a neučinit potřebná opatření k ochraně evropských (respektive národních) hranic, to je, vážení, zločin evropských potentátů, kteří se řídí zřejmě jinými cíli, než ochranou vydobyté evropské prosperity.

Výhody, které Evropě naše islamistům otevřená náruč přinesla, jsou lidské teroristické bomby, stanné právo, betonové zátarasy, zvýšený nárůst násilné kriminality, po zuby ozbrojené hlídky na náměstích, stovky mrtvých, strach a obavy o vlastní životy.

Cílem EU, tedy západu, není nastolení demokratických pravidel a nezajímá je ani pravice nebo levice, jediné, co je zajímá je byznys (obchod). Dnes se opět, jako již mnohokrát v minulosti, hlásí o slovo vojenská mašinérie, která touží po spotřebě vojenského, ve skladech ležícího, arzenálu a politici opět utrácí miliardy, aby posílili ekonomickou sílu korporací vyrábějících zbraně na zabíjení nás, lidí. To jsou ty páky, které hýbou světem. A čím jsou ekonomicky silnější, tím je jejich vliv výraznější.

Českou republiku se snaží eurohujeři udržet v EU stůj co stůj, přestože se stále tvrdí, že na nás prodělávají a peníze od nich tečou k nám. Já se na rozdíl od nich domnívám, že kdybychom nebyli v EU, tak se máme jako prasata v žitě. Stačí si vzít příklad od Švýcarů.

A ty skutečné zloděje, kteří nám od rána do večera lžou, stále volíme do politických funkcí, aby nás mohli ještě lépe okrádat i zákonně, přes legislativu, kterou si sami pro tyto účely vytvoří. Naučili jsme se čekat, až to za nás někdo udělá a my se s ním svezeme. Ale tak to bohužel nefunguje.

Čím více se zvyšuje nespokojenost Čechů s EU a sílí hlasy po vystoupení, tím více slyšíme, jak nám EU pomohla, jak nutně potřebujeme její dotace, jak náš národ doplatí na to, že opustí EU. A tak moudré probruselské hlavy přicházejí s pokusy, jak zvrátit negativní přístup Čechů k EU s plánovanými otázkami v případném referendu typu: Chcete zachovat Schengen? Chcete, aby firmy, kde pracujete, mohly vyvážet do Evropy? Chcete, aby vaše děti mohly studovat v Evropě? Chcete, aby EU nadále podporovala infrastrukturní projekty?

A zase straší a vyhrožují, místo toho, aby přišli se seriózním rovnocenným řešením svéprávného sdružení států, ve kterém by i ten nejmenší, pokud by se cítil jakkoli ohrožen, mohl mít právo veta.

Zásadní otázka zní: Co získáme, pokud se rozhodneme v takto nevýhodném a vazalském postavení setrvat bez zásadních změn i nadále? Očekávat, že se EU sama přemění, je zcela nereálné, neboť se nic nezměnilo, ani když Britové řekli „dost“.

Každého, kdo se postaví a řekne, jsem hrdý Rakušan, Čech, Maďar, Slovák, Polák, je již dnes označen eurohujery za protievropský živel a Brusel hledá nástroje, jak těmto nežádoucím jevům zamezit. Evropan je ten správný mišmaš, šmrncnutý čokoládou a svázaný evropskou zákonnou směrnicí o ochraně osobních údajů GDPR, aby pro jistotu nikdo nevěděl, kdo je, co je, odkud je a co tu hledá. I takováto nařízení nám Velký bratr z Bruselu naordinoval, a pokud z EU zavčas nevypadneme, bude ještě hůř.