Třeba euro a mzdy, téma ze souboje Kalouska se Zaorálkem. Nebo riziko dražšího života při nižších daních, jak to spočítali v ČMKOS.

Přežil jsem pár předvolebních debat a ještě se z toho sbírám. Některé, třeba ty na veřejnoprávní, se prostě nedaly vydržet. Nesmyslné otázky na nezajímavá témata a nemožnost souvisle odpovědět, to je směska, která udolá po pár minutách. Větší prostor měli debatující u Soukupa, ale tam se mu zase skoro poprali.

Nejlepší formát tak měla překvapivě internetová TV Blesk. Odfiltrovala Okamuru nějakým ďábelským průzkumem, aby se jí nevešel do vedoucí šestice, a pak ještě popouštěla agresivitu přítomných tím, že občas posadila někoho do zvláštního mučícího křesla, kde do něj šili všichni ostatní. Pak to moderátor v poklidu utnul. Věděl, o čem je řeč, a tak ho účastníci respektovali.

Tento vývoj Blesku stojí za pozornost sám o sobě. Kdysi jsem se pokoušel zanést ekonomické téma do bleskového bulváru. Byl to nápad kolegy z investičního časopisu, který jsme spolu založili „pro lidi obklopené trhem“. Pojali jsme to jako výzvu, zda dokážeme zaujmout ulici. Ale pro politika je něco takového chleba. Když jsem teď sledoval souboj Zaorálka a Kalouska na TV Blesk o tom, kdy zavést euro, nestačil jsem zírat, kam se posunulo umění zkratky.

Zaorálek: Napřed musí řadu let růst mzdy a platy a posilovat koruna.
Kalousek: Zavedením eura nikdo nezbohatne, ani nezchudne. Všechno se pouze přepočte.

Obojí vystihuje problém, ale Zaorálek víc. Kalouskovo tvrzení platí jen v bodě „tady a teď“. Jenže existuje i „tam a potom“. V domácích poměrech euro nic nezmění, ale v poměru k zahraničí se zafixují žalostné důsledky dlouholeté politiky levné práce a centrální bankou zmrzačené koruny. Byly to politiky, na kterých zahraniční investoři zbohatli, a domácí obyvatelstvo zchudlo. Sledovat to lze třeba na tom, jak přibližování k vyspělejším sousedům stagnovalo nebo couvalo.

Když teď skočíme na mucholapku okamžitého přijetí eura, přilepíme se k současnému stavu. Zůstaneme chuťovkou pro cizí predátory, kteří si taky chtějí smočit sosák v nejvyšší ziskovosti v EU. Upevníme koloniální podřízenost. Dostat nás z toho mohou vyšší mzdy, jak správně říká Zaorálek (ale měl zdůraznit i progresívní daně). Já to interpretuji tak, že kšeft tady musí být srovnatelný s kšeftem jinde. Když se totiž připočtou obtíže odlišného prostředí, bude k nám lákat jen jedinečnost, nikoliv láce. Pak na tom budeme jako obyvatelé jiných vyspělých zemí, kam patříme.

Tohle Zaorálek ví, jenže vědět, co ne, je málo. Je na něm vidět, že se rozkoukává, ale přišel pozdě. To, co by rád, vyžaduje velice náročný a riskantní hospodářský program, který bude vytěsňovat koloniální závislost souběžným budováním nové domácí hospodářské základny. Žádné drobky, systém. Nic takového už však v jeho argumentaci nenajdeme.

Jaký nový systém potřebujeme? K nové domácí hospodářské základně se nedopracujeme jen nějakým znárodňováním (i když leckde, nejen u vody či lithia, to má smysl), ani pouhým pokusem o budování domácích alternativ toho, o co jsme hloupou zahraniční privatizací přišli. Musíme využít výhod rozmělňování bariér vstupu do podnikání, spočívajících v tom, že mnohé z toho, co se dnes vyrábí jen ve velkém, obrovském, globálním měřítku, bude možné dělat díky levné digitalizaci a robotizaci v malém, lokálně a s mnohem vyšší přidanou hodnotou.

To naráží na silné staré zájmy, jak ukazují nejbanálnější pokusy o decentralizaci energetiky. Mnohem větší bitvy jsou však na cestě. Kdoví, jestli budou potřeba velké automobilky, když nejhodnotnější součástí vozu bude software a napájení. Možná nebude vadit, když se podvozky sjednotí jak na železnici, aby to usnadnilo příjem energie či bezpečnost a plynulost proudu autonomních vozidel. Fantazii se meze nekladou. Co však víme už teď, to je fakt, že sebekreativnější nápady menších podniků a družstev se neobejdou bez decentralizované sítě menších bank. Orel much nelapá. Pro velké banky je malý byznys nezajímavý.

Peníze jsou něco, kde jsou zatím technologie překřikovány osobami s razítkem. Úřední bariéry pro vznik něčeho, co umožňuje využití místních úspor pro místní investice, jsou v Česku zatím nepřekonatelné. To jsou bariéry, které neodstraní žádné státní programy podpory malého a středního podnikání. Konkurenci velkým zahraničním bankám, pilíři naší koloniální podřízenosti, může vytvořit jen síť malých českých bank, a k tomu potřebujeme také změny zákonů a předpisů. Ostatně, odstranilo by to i další problém, na který teď Zaorálek poukazuje. Až to tady velkým bankám zmenší trh, budou z Česka vyvádět méně dividend.

Novinkou letošní volební kampaně je důraznější vstup odborů do politiky. Dělají to tou nejužitečnější formou - odborová centrála ČMKOS poskytla své vyhlášené analytické kapacity po posouzení klíčových parametrů volebních programů vedoucích politických stran. Soustředím se na daně a na fakt, že sliby nižšího zdanění, které z politických stran jen prší, ukrývají riziko, že celkové zatížení domácností naopak vzroste.

Hladové daně umožní jen chudinskou veřejnou službu. Kdo bude chtít náročnější léčbu, než je vlažná sedací koupel, bude se muset komerčně připojistit. Jednou si to zdravotnictví zaplatí povinně, formou daně, a podruhé nuceně dobrovolně u komerční pojišťovny, aby přežil. Jedna a jedna jsou dvě, na to bychom neměli zapomínat ani při volbách.

Podobně dopadnou školy, penze, cokoliv vás napadne. Někdo možná může mít pocit, že vás šidím, že se ve skutečnosti sčítá jen půl a půl, takže to vyjde nastejno. Nemylte se, zaplatíte víc. Soukromý doplněk je dražší než veřejná služba, protože veřejná služba neobsahuje zisk a dividendy. A nemá taky snahu kupovat si politiky, aby jí nadháněli zákazníky do monopolizovaného prostředí, kde může diktovat ceny. Nemluvě o dalších efektech.

Podívejme se tedy na bilanci daňových návrhů jednotlivých stran podle ČMKOS. Cituji.
„Odhad dopadů daňových reforem lze do určité míry u návrhů TOP09, ODS, ČSSD a ANO. Přehled uvádíme v následujících tabulkách:


Dopad návrhů TOP09 se pohybuje okolo ztráty 230 mld. Kč na bázi roku 2017, tj. 19 % příjmů státního rozpočtu. Zde je však nutno se zastavit s důležitou poznámkou. TOP 09 na rozdíl od ODS uvádí ve svém programu pouze výsledné sazby 20 % a 10%.

Objektivně řečeno tento návrh – který se navenek tváří, že jde TOP09 o snížení pojistných sazeb DPH při dané struktuře komodit, může ve skutečnosti znamenat také opak. Např. že většina zboží zatížená dnes 15 % sazbou „poputuje“ do 20 % sazby, a jen výrazně menší část do snížené 10 %. TOP 09 tak může v krajní variantě tímto způsobem snížit námi deklarovaný deficit z 230 mld. Kč na zhruba -180 mld. Kč.

Tato operace – která není vůbec vyloučena (obdobný postup náhrady přímých daní a pojistného zvýšením DPH tj. spotřebitelských cen uplatnila TOP 09 při aranžování tzv. reforem veřejných financí za Topolánkovy a Nečasovy vlády) by však měla fatální důsledky pro středně a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, na které by se prostřednictvím výrazných nárůstů cen základního zboží přenesla tíže úhrady experimentu se snížením sociálního pojistného. V tomto případě by se jednalo o typický přenos daňové tíže od bohatých k chudým.


Dopad návrhů ODS by znamenal, na bázi roku 2017 výpadek příjmů – ve vztahu k veřejným rozpočtům o cca 16 % a ve vztahu ke státnímu rozpočtu o téměř 23 %. Rozpočet by tedy těmito operacemi přišel téměř o čtvrtinu příjmů! Tato čísla naprosto jasně ukazují, že návrhy jak TOP09 tak ODS mají ve skutečnosti velmi daleko k realistickému pohledu a v zásadě nemá cenu se s nimi vůbec zabývat.


Z řádu výše uvedených čísel je naprosto zřejmé, že většina volebních programů stran, u kterých volební průzkumy ukazují na jejich šanci proniknout do PS P ČR, je ekonomicky nekonzistentní. Jejich návrhy na snížení daní a pojistného jsou ve vztahu k rozpočtovým příjmům a potažmo tedy i výdajům výrazně destrukční. Tento fakt však nebrání celé řadě stran přicházet na straně výdajů se sliby výrazných nárůstů tohoto či onoho výdaje, sliby, které při realizaci zamýšlených daňových úprav nebudou moci být reálně naplněny.“

Tolik klíčové údaje z analýzy ČMKOS.