Bohužel však některé z nich nebyly dotaženy a provázely je i další závažné problémy. Lze zmínit nefungující registry, předražené zakázky či koncepčně nezvládnuté projekty.

Registrujeme tak propad ČR v žebříčku mezinárodní konkurenceschopnosti, sestaveném pro rok 2013, který nastal v kategoriích souvisejících s efektivitou regulace a veřejných institucí nebo s využíváním informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě.

Velice výmluvným je také srovnání zemí podle metodiky Spojených národů (EGDI), které posuzuje elektronizaci veřejné správy podle průměru dosaženého z rozsahu a kvality on line služeb, stavu rozvoje telekomunikační infrastruktury a vlastního lidského kapitálu. Ve srovnání těchto tří nejdůležitějších kritérií jsme klesli za posledních 5 let z 25. na 46. místo.

Podobně špatně si vedla ČR i podle studií Evropské komise a dalších institucí.Kdybychom měli pojmenovat hlavní příčiny selhávání projektu elektronizace veřejné správy (eGovernment), museli bychom zmínit politickou a úřednickou nestabilitu, absenci jednotné koordinace, nejasný strategický rámec umožňující realizaci nevhodných projektů nebo také nevyhovující zákon o veřejných zakázkách.

Ale abych pouze nekritizoval, mohu uvést i některé významné přínosy, které z provedených průzkumů, a to například z expertní studie ICT Unie, pro soukromé uživatele, ale i veřejné instituce, vyplynuly. Došlo k prokazatelnému zvýšení kvality poskytovaných služeb, zlepšení jejich dostupnosti a také k jistému zvýšení transparentnosti veřejné správy.

Zaměřit bychom sevšak měli nyní zejména na to, jak zlepšit realizaci nepopiratelných přínosů „elektronizačních“ projektů.

Systémově se jedná o potřebu celkové strategie a koordinačních mechanismů, které by měly zaručit, že se budou dělat „správné projekty“ a také například prosazování realistického plánování projektů z časového hlediska.

V oblasti pozitivní motivace by bylo vhodné občany k preferování elektronických služeb před „starými postupy“ nasměrovat mj. slevou ze správního poplatku při elektronickém podání. Přirozenými se jeví úvahy o tom, jak by bylo možno nové systémy, nebo jejich části, využívat také v komerční sféře, neboo budování otevřené datové infrastruktury.

Podceňovat bychom neměli ani oblast propagace a osvěty. Výdobytky elektronizace budou jen obtížně využívány, když o nich nebude cílová skupina vědět. Pozornost a zájem občanů či podnikatelských subjektů může zajistit například prezentace „úspěšných příběhů“ a praktických přínosů jednotlivých systémů. Takováto propagace by ale měla být pojata koncepčně, stejně tak jako posilování důvěry v elektronickou veřejnou správu jako celek.

Jiří Valenta