V hlavách této mašinerie snad pozvolna klíčí sémě této změny v podobě, že teď vskutku není čas na malichernosti a předmětem zájmu by měla být prokazatelně zásadní témata s jasně definovanou European added-value. Do hlav a osobních návyků většiny řadového úřednictva se však potřeba této změny dostala jen zcela marginálně; někdy by dokonce byla v rozporu s jejich osobním interesem.

Takovými tématy jsou bezesporu nové typy obchodních a investičních dohod EU s jejími významnými partnery. V posledním období takovou dohodou byla CETA s Kanadou, vnímaná jako předzvěst ještě podstatně významnější dohody TTIP s USA. Dohoda CETA tak byla s několikadenním zpožděním, provázeným rozpaky až pocity trapnosti, podepsána poté, co bílý kůň Valonsko, jež v této hře zjevně ztělesňovalo zájmy daleko většího počtu než jeho 3,5 milionu obyvatel, a stalo se užitečným idiotem řady dalších unijních teritorií a zájmových skupin, když došlo k úplnému využití možností, které belgický politický systém nabízí. Tento dostih valonského bělouše však v důsledku naplnil svůj smysl a vedl k odstranění některých třecích ploch, jež umožnily alespoň trochu zvýšit přijatelnost této dohody, kterou nyní čeká ratifikace národními parlamenty i Parlamentem evropským, jež patrně též nevykáže úplně hladký průběh.

Dosavadní – stále ještě předstartovní – fázi procesu zvaného brexit lze přirovnat k souběžnému používání příkazů hot a čehý. Bylo jasné hned po onom 23. červnu, že se před námi otevírá řada nejednoduchých křižovatek, s potřebou správně se na nich rozhlédnout a vydat se po takové cestě, která aktéry dovede do cíle, se kterým budou spokojeny obě, či spíše všechny strany.


Konkrétní obsah křižovatek na britské straně má podobu toho, že do procesu byl včleněn britský parlament (což nebylo od počátku zcela jisté; dokonce převládal názor, že vyslovil-li se lid, je to nyní již toliko exekutivní záležitost). Vstup britského parlamentu do hry znamená velmi pravděpodobně prodloužení celého procesu. Horizont dvou let, vyplývající ze známého paragrafu 50, je v očích zasvěcených při volbě této cesty zcela nesplnitelný. Někteří dokonce vidí v roli parlamentu stále ještě možnost, jak brexit zcela odvrátit.

S tím však není ztotožněna ani generalita EU, která zvláště ústy Tuskovými a Junckerovými ponouká Brity k rychlému řešení. A premiérka May bude navíc zřejmě usilovat též o tzv. tvrdou verzi brexitu, tedy mimo Evropský hospodářský prostor (EEA) a dokonce snad i celní unii – tedy o jakýsi ještě uvolněnější švýcarský scénář. Za těchto východisek, která jsou poměrně zásadně rozporná a jež se týkají zatím pouze britského postoje, aniž se do procesu zatím jakkoliv zapojila EU, se opravdu máme na co těšit. Podle těchto indicií se Britové rozhodli pro po čertech vysokou hru, která může být i značně riskantní.

Skončeme tedy alespoň trochu optimisticky, leč kdo ví. Po přijetí závěrů klimatické konference COP21 ze závěru loňského roku na úrovni EU před několika týdny, vstoupila nyní tato dohoda v platnost pro všechny účastníky.