…
19. března se v Kazachstánu konaly předčasné volby poslanců do parlamentu Republiky Kazachstán a Maslikhatů. O výsledcích jsem informoval v několika německých a českých médiích. Dnes se zaměřím na některé z nejdůležitějších částí projevu prezidenta Kassyma-Žomarta Tokajeva nazvaného "Ekonomický kurz spravedlivého Kazachstánu". Projev prezidenta Tokajeva, představuje dokument o 30 překladových stranách, se kterým prezident zahájil druhé zasedání Parlamentu VIII. svolání dne 1. září 2023 v souladu s článkem 59 Ústavy Republiky Kazachstán. Projev trval přibližně hodinu.

Za předpokladu, že vzorec bude i nadále realizován, jak prezident Tokajev v několika částech přímo i nepřímo požadoval, je představitelné, že Kazachstán se může stát neoddělitelnou součástí moderního světa prostřednictvím rozvoje kultury, vzdělávání a vědy.

Stačí připomenout si různé přírodní katastrofy, nedostatek elektřiny a potravin, inflaci, zvyšování cen a rostoucí počet ozbrojených konfliktů mezi různými státy. To vše má již negativní dopad na Kazachstán a nebude tomu jinak ani v budoucnu.  Nabízí se otázka, na kterou prezident Tokajev ve svém projevu z objektivních důvodů nemohl odpovědět: Jak lze zvolený kurz důsledně sledovat v podmínkách globálních turbulencí a nejistoty?

K dnešnímu dni byla část iniciativ prezidenta Tokajeva realizována a uvedena do života a řada iniciativ je v procesu realizace.

Například platy učitelů se od roku 2020 zdvojnásobily. Platy lékařů se také zvýšily a jejich příjmy jsou nyní výrazně vyšší než průměrné platy v zemi. Občané dostali možnost využít část svých úspor ze svého důchodového zabezpečení. Toto opatření mělo pozitivní dopad na životní úroveň přibližně jednoho milionu lidí tím, že umožnilo jim vyřešit problémy s bydlením.  Další plány byly zařazeny do prioritní kategorie.

Aby tomu bylo i nadále, muselo být založeno nové paradigma hospodářského rozvoje Kazachstánu. To je založeno na efektivním využití místních konkurenčních výhod a na uvolnění potenciálu práce, kapitálu, zdrojů a technologií, jako hlavních výrobních faktorů. V rámci nové hospodářské politiky by Kazaši měli opustit praxi stanovování dlouhodobých efemérních cílů. Proto prezident Tokajev ve svém projevu požadoval, aby všechny úkoly byly splněny do tří let. Pro nejobtížnější z nich byly stanoveny konkrétní, delší lhůty.

Kazachstán potřebuje realizovat skutečné a zásadní projekty zejména proto, že hospodářská diverzifikace je stále naléhavější a důležitější. Proto by se Kazaši měli zaměřit na takové oblasti, jako je hluboké zpracování kovů, chemie ropy, zemního plynu a uhlíku, těžké strojírenství, přeměna a obohacování uranu, výroba automobilových komponentů a hnojiv. Jinými slovy, je třeba vytvořit klastry pro zpracování s vysokou přidanou hodnotou.

Totéž lze říci o potenciálu cestovního ruchu v zemi: je skutečně třeba jej využít. Proto by měly být v odvětví cestovního ruchu realizovány průkopnické projekty. V tomto důležitém odvětví totiž dosud nedošlo k žádným významným úspěchům. Zde ve svém hodnocení souhlasím s hodnocením prezidenta Tokajeva.

Z tohoto důvodu vláda se pokouší sestavit konkrétní seznam nejméně 15 velkých projektů. Měly by být realizovány v krátkodobém časovém horizontu. Ale realizace projektů nejenom v Kazachstánu, ale například i v české kotlině, není jednoduchá záležitost. Mimo jiné vyžaduje zjednodušení a zkrácení procesu zadávání veřejných zakázek a vydávání povolení. Cílem zásady kvalita nad cenou je zajistit, aby mohl být účinně omezen dumping, a aby postupy mohly být plně automatizované. Transparentnost má být zajištěna novým vyřizováním stížností a zavedením veřejného monitorovacího institutu.  Podle prezidenta Tokajeva by podíl kazašského obsahu v regulovaných veřejných zakázkách měl do tří let činit nejméně 60 procent.

Občané si stěžují na zhoršování životního prostředí a zhoršování svého zdraví. Počet zranění a úmrtí pracovníků ve výrobě se zvyšuje. Vláda proto musí přijmout rozhodná opatření ke zlepšení technických a environmentálních podmínek, jakož i systému ochrany zdraví ve firmách. Největší průmyslová výrobní zařízení a infrastrukturní společnosti by proto měly každých pět let projít technologickým a environmentálním auditem. Nabízí se otázka: jaké metody a kritéria se budou používat, kdo je jejich autorem a kdo garantuje jejich dodržení?

V této souvislosti jsou také stanoveny prioritní úkoly: rozvoj ložisek vzácných kovů a vzácných zemin. Ve skutečnosti se staly "novou ropou". Země, které budou schopny realizovat svůj potenciál v této oblasti, budou určovat vektor technologického pokroku ve světě. Tento aspekt nabídnu v dnešním večerním rozhovoru.

Faktem je, že ve všech vyspělých zemích klíčovou roli v národní bezpečnosti hraje vojenský průmysl. Přitom nejdůležitějším úkolem je vytvořit výrobní cyklus s vysokým procentem lokalizace, aby se snížila závislost na dovozu. Kazachstán potřebuje high-tech zbraně a vojenské vybavení, včetně obrněných vozidel, dronů a moderních ručních zbraní. Potřebuje současně posílit místní výrobní kapacity pro rychlé opravy technologií, zefektivnit podporu domácích společností a zvýšit objednávky od příslušných ministerstev a orgánů, aby bylo možné účinně využívat existující materiální a technickou základnu, dovednosti a personál.

To není možné bez postupného přechodu od prvovýroby k výrobě výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Cílem je proto do tří let zvýšit podíl zpracovaných produktů v zemědělsko-průmyslovém komplexu na 70 %. To vyžaduje mj. revizi daňové politiky. Ta by měla vytvořit pobídky pro hluboké zpracování produktů. Prioritou by měly být oblasti: masa, mléka a obilovin, jakož i rozvoj průmyslových skleníků. Zároveň by se nemělo zapomínat na potenciál domácích farem. Například oblast severního Kazachstánu, kde se staví nebo již existuje více než 100 velkých mléčných farem, může sloužit jako příklad. Profesionalita zemědělců a přítomnost krmivové základny v kombinaci s využitím na míru šitých nástrojů státní podpory vedly na severu Kazachstánu k dobrým a udržitelným výsledkům.

Skutečnost, že opotřebení strojového parku a traktorů je velkým a neřešeným problémem s ukazatelem téměř 80%, vyžaduje zvýšení míry obnovy zemědělských strojů minimálně o 8–10 % ročně. Přitom by se měly zohlednit zájmy domácích výrobců strojů a zemědělců. Jeví se mi na základě zkušenosti z regionu a Kazachstánu, že to nebude fungovat bez spolupráce s cizinci. Zde je proto velký potenciál pro spolupráci a řešení cenové regulace. Ta doposud představuje brzdu rozvoje zemědělsko-průmyslového komplexu. Zda v projevu zmíněná Food Contract Corporation (FCC) bude hrát aktivnější stabilizační roli, nemohu posoudit. Ale FCC v případě potřeby by měla být schopna zasáhnout a tím zastavit růst cen a pomáhat soukromému trhu při vytváření sítě, skladování a uvádění zemědělských produktů na trh.

Série nehod v tepelných elektrárnách minulou zimu jasně ukázala na problémy zastaralé infrastruktury, které se hromadí již léta. A to tím spíše, že zastaralá infrastruktura má přímý dopad jak na kvalitu sociálního života občanů, tak i na tempo industrializace země.

Kazachstán by v zásadě neměl dovážet elektřinu a neměl by být závislý na sousedních zemích. To, co se nyní děje (a to nejenom Kazachstánu, ale i české kotlině), je nepřijatelné ze všech hledisek bezpečnosti státu. Proto se prezident přimlouvá za realizaci projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Zvláštní pozornost si zaslouží výstavba vodních elektráren. Zejména proto, že dodávky energie, tepla a vody jsou jednotným, technologicky propojeným systémem a měly by být považovány za důležité hospodářské odvětví samy o sobě. K tomu jsou dnes zapotřebí nová řešení. Jich je také tolik, kolik je na trhu šafránu.

Dnes se jedná o obzvláště důležitou hospodářskou a politickou otázku. Proč? Protože mnoho lidí ví, že existují různé názory na účelnost výstavby jaderných elektráren. V případě Kazachstánu, jako největšího světového producenta uranu, by směr vývoje měl být jasný: mít vlastní jadernou energetickou základnu. Někteří odborníci preferují výstavbu zařízení s malými reaktory, někteří odborníci vyjadřují obavy o bezpečnost jaderných elektráren. To je pochopitelné vzhledem k dědictví jaderného testovacího místa v Semipalatinsku.

Vzhledem k populačnímu a hospodářskému růstu by deficit vody v Kazachstánu mohl do roku 2040 dosáhnout 12-15 miliard metrů krychlových. Problém je v tom, že Kazachstán se spoléhá na přeshraniční vodní zdroje. Řeky a kanály Eurasie jsou společným přírodním bohatstvím, které má spojovat národy a ekonomiky. Realita života ale učí něčemu jinému. Proto je v této otázce vždy nutné najít porozumění a konsensus prospěšný všem sousedům. Vyvážená vodohospodářská politika a řešení přeshraničních problémů využívání vody proto patří mezi nejdůležitější úkoly diplomacie a vlády. Zemědělci a podnikatelé potřebují kvalitativní analýzy a prognózy týkající se zabezpečení vodou.

Cílem je poskytnout do roku 2027 další dva krychlové kilometry vody (!), a současně by měl být zcela vymýcen černý trh s vodou. Voda je omezený zdroj, pro Kazachstán neméně důležitý než ropa, plyn nebo kovy, a dostupnost k vodě je klíčem k přežití nejen zemědělců. Proto bude porušení v této oblasti – podle vyjádření prezidenta Tokajeva, přísně trestáno.

Připomínám, že nedostatek vody, který je společným problémem středoasijských zemí, by se spolu s racionálním využíváním vodních zdrojů mohl stát důležitým prvkem nového modelu regionální spolupráce. Spolupráci vyžaduje a podporuje i odvětví dopravy.  Transkaspická trasa totiž bude hrát důležitou roli při posilování tranzitního potenciálu Kazachstánu. Ve střednědobém horizontu lze objem dopravy na tomto koridoru zvýšit pětinásobně. Za tímto účelem je třeba spojit úsilí s partnerskými zeměmi Čínou, Ázerbájdžánem, Gruzií a Tureckem.

V rozvoji námořní infrastruktury, ve které má být přístavu Kuryk přidělena vlastní funkce, by měl v dohledné budoucnosti pokračovat plnohodnotný logistický klastr podobný tomu v Aktau. Letiště Astana, Almaty, Šymkent a Aktobe by se měla stát multimodálními centry poskytujícími konkurenceschopné a vysoce kvalitní služby pro doručování a distribuci různých produktů. Obecně rozvoj tohoto odvětví vyžaduje rozumnou celní a regulační politiku, jakož i aktivní přístup k soukromým investicím.

To i proto, že kreativní průmysl obecně zahrnuje kromě informačních technologií také oblasti médií, filmu, hudby a designu. Je založen na tvůrčím potenciálu a intelektuálním kapitálu občanů a je zdrojem pro rozvoj skutečně inkluzivního hospodářství. Odvětví kreativního průmyslu v Kazachstánu je nedostatečně rozvinuté. V číslech je příspěvek tvůrčích odvětví k HDP menší než 1 procento, a proto je jejich podíl na struktuře zaměstnanosti extrémně nízký.

Pro informaci uvádím, že v loňském roce činily investice pouze 15% HDP. Je to dáno především tím, že tuzemské banky se na rozvoji ekonomiky téměř nepodílejí, o to více se zabývají spotřebitelskými úvěry.  Dalším problémem bankovního sektoru je vysoká míra koncentrace. Dnes v zemi působí 21 bank. V oblasti podnikových úvěrů však působí jen několik velkých bank. V loňském roce byla představena první složka národního platebního systému – systém okamžitých plateb, který je v současné době v pilotním provozu.