Tak to stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1161 ze dne 20. června 2019 a vyčísluje minimální podíly tzv. čistých vozidel a vozidel s nulovými emisemi při zadávání veřejných zakázek a při provozování veřejných služeb v přepravě cestujících. Tyto podíly budou muset být dosaženy ve stanovených časových obdobích do 31. prosince 2025 a od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030.  Je nutné směrnici brát vážně, protože Česká republika ji převede pod sankcemi pro provozovatele na zákon.

Hlavní principy připravovaného zákona spočívají ve stanovení požadavku na dosažení určených minimálních podílů nízkoemisních vozidel a vozidel s nulovými emisemi  ve veřejné  přepravě cestujících. To bude představovat zátěž především pro městské dopravy na jejich vozidla při volbě alternativního pohonu. Tedy vozidla na  plyn (LPG, CNG),  hybridní vozidla, plug-in hybridní vozidla, elektrická a případě  vodíková vozidla. Je nepochybné, že směrnice, resp. zákon požene ceny všech „čistých“ vozidel vzhůru, vysoko nad současný stav a kdo se tedy připraví včas může cenovému tlaku odolávat snadněji. Máme v ČR města kde komunální rady a dopravní podniky prozíravě již tyto kroky činí. Máme také jeden hrůzný příklad a tím je Praha.

Jak ukazuje rozbor, tak takový Pražský dopravní podnik při plánovaném evidenčním stavu celkem 1200 autobusů  v důsledku požadavků plynoucích z nové právní úpravy bude mít první nárůst investičních prostředků (na vozidla i infrastrukturu) o 1,32 mld. Kč ročně (v cenách roku 2018) a v druhé etapě od roku 2025 by pak roční potřeba investic měla vzrůst na cca 1,6 mld. Kč ročně.  K tomuto odhadu je třeba podotknout, že DPP nepředpokládá v budoucnosti nákup autobusů na CNG, ačkoliv jsou ze všech typů tzv. čistých vozidel kategorie M3 nejlevnější a máme i české výrobce, kteří by mohli do soutěže poslat své návrhy.

Vláda očekává, že dopravci poskytující veřejné služby budou žádat o dotaci na pořízení elektrobusů (trolejbusů) nebo CNG autobusů. Od příštího roku až do roku 2027 se plánuje poskytování dotací prostřednictvím Integrovaného regionálního operačního programu,  dále vláda uvažuje se i o využití Modernizačního fondu, který by mohl podpořit některé oblasti v dopravě.

Opačně si ale vláda musí položit otázku, proč všechny dopravce provozující své jednotky pomocí el. energie, tady od trolejbusů počínaje a železničními lokomotivami konče, stát zatěžuje poplatky na podporu obnovitelných zdrojů energie ve výši cca 900 milionů ročně. To například sousední Německo vůbec nedělá. Při plánu na 50% podíl nízkoemisních veřejných vozidel se nepochybně počet těchto jednotek zvýší a celkový poplatek dále vzroste. Je tedy otázkou, zda není tento poplatek kontraproduktivní k cílům, pro které se nový zákon připravuje.

Zdroj: Důvodová zpráva k návrhu zákona o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících (zákon o podpoře nízkoemisních vozidel), některé uvedené části jsou přímo převzaté.