Miloš Zeman vsadil na sebe sama bez další stylizace a na starý dobrý politický marketing. Cílení mimo módní trendy je odpovídající přirozené cílové skupině bývalého premiéra. Na nic si nehraje. Jako pankáč by působil směšně, rapovat neumí, jezdit na skateboardu také ne. Sex Pistols neposlouchá. Bývalý programový ředitel STV Roman Lipták není hazardér, ale zkušený programmer. Ví, kdo chodí k volbám a koho přesvědčovat nemá cenu. To není souboj jednotlivých disciplín, ale strategií. Profilace liberála do levicového guru sice není až tak košer, ale Miloš Zeman si na tuto roli z minulosti rozpomíná bez nápovědy. Jen kdyby za každou větou neříkal „jak zajisté víte, pane Moravče…“. Moravec neví, Zemana to připravuje o čas a moderátora provokuje k pláči. Miloše Zemana podporuje i bývalý ředitel kdysi nejsledovanější televize Nova a pozdější europoslanec Železný. Předseda senátního klubu ODS Kubera vyjádřil pocity pravé pravice zřetelně: Budeme mít prezidenta, kterého bude polovina národa nenávidět. Otázkou je, zda ODS bude mít zanedlouho alespoň 3%. O polovině národa volící pravici sní po Nečasově vládě už jen skalní optimisté.

Jiří Dienstbier ještě nedospěl a neumí prohrávat. A do této chvíle naivní příznivci Jiřího už pochopili, že ČSSD se zevnitř sama nerozloží. A tak Dušan Radovanovič volá v Špidlou podporovaném deníku Referendum, že „Je třeba rozbít ČSSD“. Gratulujeme. Zelení liberálové a Havlovi stoupenci zjišťují, že pokus o „prekabátenie“ vcelku konzervativní sociální demokracie nevyšel. Zelenou demokracií se nestane. Stopa bývalého předsedy je stále výrazná, cizí agendu a cizí lidi strana nepřijímá s nadšením. Naopak. Rafinovaně je mučí. Zbytek ČSSD včetně Sobotky se rozhodl v pudu kolektivní sebezáchovy doporučit volbu Zemana. Jen Špidla, Buzková a Dienstbier prý budou, stejně jako neparlamentní Konzervativní strana, volit Schwarzenberga. Zelený Patočka se nechal slyšet, že si z prvního kola nechal na památku hlas Táni Fischerové (nevolil ji, všímáte si?), který nyní použije.

Karel Schwarzenberg, respektive jeho obdivovatelé v čele s promotérem Davidem Gaydečkou (agentura Joe's Garage) to rozjeli na městské čtyřicátníky a prvovoliče – po telefonech, facebooku a sociálních sítích. A na cílovou skupinu propadající se ODS. Přes kulturu. Politika se všem hnusí. Free festival United Islands of Karl. Varianta na United colors of Benneton. Kreativně nápadité - až tak, až někdy nevíte, zda kampaň vymýšlel Schwarzenbergův štáb, nebo Zemanův. Antikampaň a kampaň splývají. Punkové číro přimalovali nejen knížeti, ale i knížecímu místopředsedovi Kalouskovi. To, co je s nadšením přijímáno mládeží, odrazuje starší… Gaydečka nepochopil, že toto není oranžová revoluce na Ukrajině, kterou pomáhal organizovat.

Mainstremoví novináři se přidali. Ale nekreativně. Zlostně, protože si vzpomněli  na hyeny, hnůj a póvl. Příležitost se pomstít je nakažlivá i po deseti letech. Některé články až legračně připomínají agitky zpřed čtyřiceti let. Už to vypadá skoro přepáleně. Mládí s sebou nese agresivitu a, bohužel, obdivovatelé  „pankáče Karla“ jí mají ažaž. Otázkou je, zda takto přepálená kampaň nebude nakonec kontraproduktivní.
Konzervativní charakter televize Schwarzenberg jako „muž minulosti“ i Gaydečka, jako „muž budoucnosti“ podcenili. Neuvědomují si její moc. Za Schwarzenbergů nebyla a pro Gaydečku je synonymem tesilu. Masivní dosah výroků a grimas na Primě už zabil kampaň Fischera.

Kdo nakonec bude prezidentem, uvidíme příští týden. Jeden z těch dvou to bude rozhodně. Ať už se rozhodnete pro kohokoliv, volit jděte. Nevolením nic nerozhodnete. Ani zanadávat si pak nebudete mít nárok. Ale mějte na paměti, že role prezidenta v republice není taková, jako role krále v pohádce. Republika je od Francouzské revoluce státní útvar, ve kterém vládne lid v podhradí. A občas kvůli tomu musí dobýt i Bastilu.

Událostí tohoto týdne bylo taky další odvolávání vlády. Dopadlo jako obvykle. Jen snad ještě víc vyniklo, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek má problémy s artikulací. Ne, není to náznak, že by snad měl nějaký problém s požíváním alkoholu. Jeho brněnský přízvuk je, bohužel, tak silný, že mu nerozumím ani já, která se v Brně narodila. Při jeho projevu se mi vždycky vybaví všichni ti slavní brněnští soudničkáři a jejich sloupky. Šmálka jak vyšitá. Pokud si pamatuju, ODS mívala slušné píárové školitele. Proč si nevzali do parády Blažka, to nechápu,  možná prostě modří už nemají peníze, sílu, ani vůli. Ale možná se občanští demokraté rozhodli cílit na občany staré brněnské dělnické kolonie jako na primární cílovou skupinu.

Nedostatek nápadů i financí se týká i tištěných médií, která jsou v krizi. Zjevně znamená nedostatek korektorů a také nechuť k tomu, zaměstnávat novináře, kteří jsou alespoň zhruba gramotní. Blesk a Aha mne docela baví. Ne, pro informace, které přináší, ale protože chyby, které dělají jejich redaktoři, mi dokáží rozjasnit den. Kde jinde, než u Ringiera v bulváru, bych mohla najít rozkošné slovo „parazytovat“. Nova je zatím, naštěstí, jen zvuková a obrazová tak se můžeme kochat toliko reportérem, který udýchaně odhrnoval sníh na ploché střeše. „Tento kus eh, eh… jsem uklidil eh, eh… za hodinu, eh, eh….“ Ať žije akční žurnalistika. Možná se to blíží performancím, před pár lety tolik milovaným v uměleckých galeriích. Tracey Emin by jistě ráda získala inspirací. Možná i hnutí Fluxus by vstalo ze zapomnění. Šéfem Novy by se mohl s přehledem stát Milan Knížák. Ačkoliv, to by pak má myšlenka, že by se odhrnování sněhu dalo pojmout jako performativní umění na dvoře Národní galerie, asi přišla vniveč.

Česko zaujalo britské filmaře. BBC tu hodlá točit právě ony Tři mušketýry… Po padesáti letech. Supraphon začal prodávat digitalizované singly pro pamětníky. Za 39 až 59 korun.

A v příštím týdnu by se měl opět otevřít program podpory filmového průmyslu ze státní pokladny. Půl miliardy na český film. Začne válka. Otázka je koho s kým, ale určitě to bude zajímavé. Nepochybně i ty filmy.

Vítězem soutěže na podporu kreativity v tiskové reklamě, s cenou 1 milión dolarů a celostránkovým reklamním prostorem v USA Today, je Google Creative Lab.

Alan Mutter z výzkumné agentury Pew Research zkoumal čtenáře tisku podle věku. Výsledky ho šokovaly. Publikum novin se radikálně změnilo. Zestárlo. V roce 2010 Mutter zjistil, že pouze 51 % z čtenářů novin bylo starších než 45 let. Letos je to už 74 %. Mladší přijímají novinky přes internet a sociální sítě. A většině těch starých vadí stále větší množství inzerátů, které ovšem tisk živí.

Britský deník The Guardian oznámil svůj záměr zahájit digitální vydání v Austrálii. Zjistil, že má velké množství australských čtenářů, kteří ale chtějí i lokální zprávy. Austrálie je rozlehlá a k sousedům daleko. Ostatně, zdá se, že to před prezidentskou volbou platí i pro malé Česko.

Irena Ryšánková