V současném, desetiletí trvajícím geopolitickém marasmu jsem RF považoval za ostrůvek, kde se ještě v alespoň trochu přijatelné míře respektují zásady čestného jednání, respektuje se jednání založené na vzájemné důvěře. Po nástupu V. V. Putina do funkce prezidenta RF jsem viděl, jak pomalu, ale jistě napravuje to, co jeho předchůdci udělali s Ruskem. Viděl jsem, kolik úsilí bylo vynaloženo na to, aby se občané Ruska zvedli z kolen, kam byli sraženi. Viděl jsem, jaké enormní úsilí bylo vynakládáno na to, aby se Rusko opět dostalo na místo, které mu ve světě patří. Viděl jsem, jak statečně a vytrvale, bez populistických frází odolávají těm, kteří pod záminkou obrany lidských práv a demokracie „vyváželi“ za své hranice zmar, chaos a války, aby z toho ekonomicky těžili. To vše je pryč. O to větší je mé zklamání z jednání RF.

Bohužel, to o čem píši výše, se týká i naší republiky. Všimli jste si, jak ostře proti této ruské agresi vystupují někteří naši politici, novináři a další veřejné činitelé? Těm nedělaly agrese USA a dalších jejich spojenců (včetně ČR) do Iráku, Jugoslávie, Afghánistánu, Libye, Sýrie a dalších států žádné problémy. Tam to byl boj za demokracii a lidská práva. To, že v žádné z těchto zemí se lidská práva a demokracie po vzoru USA neprosadila, že výsledkem byly jen tisíce mrtvých a rozvrácená struktura napadených zemí je nezajímalo. Tehdy tito lidé USA a jejich spojencům tleskali, dnes Rusku ti samí lidé vyhrožují. Jak asi důvěryhodně to z jejich úst zní?

Mám jen obavu, aby tito lidé, kteří jsou i v současné naší vládě a v Parlamentu ČR nezneužili této vyhrocené doby a pod pláštíkem ohrožení naší suverenity nepozvali „na dočasný pobyt“ v ČR bratrská vojska tak, jak jsem o tom před několika dny psal v článku „Salámová metoda“. Měli bychom být ostražití. Prozatím jen očekávám, kam paní Černochová pošle naší armádu.