Jiří Kouda: Dost děsivá manipulace

KOMENTÁŘ

Jedním z faktorů, jimž se prý brzdí ekonomický růst České republiky a kterým neustále argumentují pravicové politické strany, ale i zástupci zaměstnavatelů, jsou údajně vysoké náklady práce zaměstnanců. Tedy - jejich mzdy. Na základě podivných, o nic neopřených tvrzení pak následuje tlak na snižování platů, odvodů firem za své zaměstnance, jak do zdravotního či sociálního fondu. A ruku v ruce s tím zhoršení sociálních jistot lidí.

19. prosince 2012 - 07:00

Kolikrát jsme tyto věty slyšeli z úst nejlepších lokálních ministrů financí planety a patrně i místní sluneční soustavy, „nezávislých“ odborníků z bankovního sektoru a – ouha samozřejmě – od kapitánů našeho průmyslu. Se selektivním výběrem to platí jen pro českého zaměstnance – pro tyto apologety šetření na jiných, samé s astronomickými příjmy to jistě neplatí. Ostatně to vidíme nejen v podnikatelské, ale i státni sféře. Závratné příjmy náměstků na ministerstvech, jak je popsala Soudcovská unie, to dokladuje zcela jasně. Z čistě statistického hlediska je téměř nepopsatelná pracovitost těchto úřednických špiček. Zřejmě pracují desetinásobně intenzivněji, než průměrný zaměstnanec s průměrnou mzdou. Pro ně musí být utrpení, že den má jen 24 hodin a týden pouhých sedm dní pro pracovní orgie, zatímco "líný plebs" je "spravedlivě" odsouzen k nízkým mzdám, neboť zabývá podivným rejděním po supermarketech, kde by co koupil nejlevněji. A, jak tvrdí volové, mají plné vozíky, takže se mají dobře.

Zaměstnavatelé očividně potřebují nomády, které lehce svižně vyhodí a stejně tak snadno zaměstnají bez jakékoliv ochrany. Švarcsystém je již z obliga. A vydělá se více.

Jak se to srovnává s pravicovým oblbováním o konzervativismu a o rodině jako základu společnosti, kde budou lidé v prosté snaze se uživit, kočovat po zemi a hledat práci? Integrita takové rodiny je následně velmi pochybná. Pro rozvody jsou důvody i méně důležité, než je kočování, tvrdí sociologové. Tolik k srdceryvným patetickým žertům pravice o rodině.

Škrtit se bude na všem, ale výběrově.

„Když jsem odcházel z úřadu premiéra začátkem září 2006, byla nižší sazba DPH 5 %, teď je to již 14 % a my tady máme v podstatě dvě možnosti - buďto těch 15 %, což je hodně, to je trojnásobek sazby, která byla před šesti let, anebo dokonce 17,5 %,“ říká Jiří Paroubek, druhdy šéf ČSSD a nyní lídr národních socialistů.

Čili a nejen on dovozuje, že nekončícím zvyšováním DPH a spotřebních daní vláda dramaticky proti volebnímu lákadlu zvyšuje relativní daňovou zátěž u středně a nízkopříjmových skupin obyvatelstva - tedy rodin s dětmi, zaměstnanců veřejného i státního sektoru, důchodců, nezaměstnaných a sociálně potřebných, z nichž desetitisíce každý rok rozšiřují počty lidí pod hranicí chudoby. Blábolení pravice a Kalouska je zde nahaté v trní sociálních nejistot (prosím vlídného čtenáře, aby si si to nepředstavoval doslovně, je třeba zachovat obecnou důstojnost této polemiky - JK), bez racionálního důvodu. Anebo ten důvod je? Prý snižování zadluženi. Nu, snížilo se zadlužení Česka za šest let vlády neoliberálů? Nikoliv. Naopak vzrostlo o obludných 800 miliard korun. genius u státní kasy jen přiznává, že jen na úrocích dnes platíme 90 miliard korun ročně (tím nesplácíme základní sekeru dluhu - no není to úžasná vizitka hospodaření špičkového reprezentanta jakési finanční podvodnické Mensy? A ještě obludnější je, že kabinet těchto výlupků hodlá v dosavadní prokazatelně neefektivní politice pokračovat. Řeči o podpoře růstu jsou jen mlhou pro naivky.

Takže pro nevěřící Tomáše - složená daňová kvóta podle Eurostatu činí v České republice 33,8 procenta. Kabinet chemika Kalouska cintá pravidelně o snižování této kvóty. Odborníci však poukazují, že se pro příští rok ještě minimálně o jeden procentní bod „díky“ Kalouskovi zvýší. Ale už nejsou schopni určit proč. Je pro ně obtížné ekonomicky vysvětlit, že vláda bude rozdávat miliardové dárky církví, a stejně tak penzijním fondům a... zadlužovat zemi. A zároveň zdražovat občanům  spotřebu, čili jednu z ekonomických položek, ovlivňujících růst či nerůst hrubého domácího produktu. Přesto chápou, že veškerou tíhu zbytečně umělého deficitu pak háže vláda na obyvatelstvo, které z 63 procent nedosahuje ani na průměrné mzdy. A jen mrmlají cosi nesrozumitelného.

Horor s Řeckem se zatím nekoná (mimochodem další skvělá stará lež Kalouska - přece nebudeme zadlužovat budoucí generace! - velmi povedená), pokud srovnáme jeho odvody po brutálních vládních opatřeních na snižování dluhu vůči svému obyvatelstvu, tak složená daňová kvóta nyní dosahuje výše 32.2 %. Ale půjde-li vláda nekompetentních osob stejným směrem, nakonec nás do řecké situace dostane.

Velmi urážlivé je, že se nám bez uzardění permanentně lže. Ta lež přitom padá při jednoduchém statistickém (Eurostat) srovnání zemí, které v rámci krize netrpí takovým sešupem životní úrovně jako v Česku (nalejme si čistého vína - úrovně, kterou jsme vůči původní EU15 neměli, a kterou jsme se  v Česku vstupem do Evropské unie snažili – původně –  aspoň částečně dohnat)

Jaká je daňová kvóta zemí, které mají nejmenší ekonomické, fiskální a sociální problémy? Dánsko: 48,5 %, Švédsko: 46,3 %, Finsko: 42,3 %, Ale také: Rakousko: 43,7 % a Německo: 39,5 %. Místo toho, abychom životní úroveň těchto zemí doháněli, tak se jim – díky naší neoliberální pravici – vzdalujeme. V devadesátých letech minulého století se hovořilo o tom, že se úrovni Německa přiblížíme za 25 až 30 let. Nyní vám na tuto otázku nikdo není schopen odpovědět, ekonomové jen mručí, že to bude „jaksi déle“.

Rozdíl daní musí udeřit každého do očí, osobně doufám, že i do mozků. Ovšem nejde jen o to, že země s vyššími odvody mají vyšší životní úroveň a stabilnější státní rozpočet. Jde o demokratický mechanismus přerozdělování peněz, který u „stabilnějších“ zemí jednoznačně dokládá, že investice do „sociálna“ a do „vzdělávání“ mají nakonec svůj pozitivní efekt ve vyšší zaměstnanosti (a pro stát i nižších nákladů na nezaměstnanost, bezdomovectví, a do jisté míry s tím spojenou nižší kriminalitou, politickým extremismem) včetně lepší životní úrovně obyvatel.

Neodpustím si poznámku, ale jihočeští středoškoláci by měli spíše protestovat proti školnému na vysokých školách, pravicovou mutací přenazvaném jako „zápisné“, a neblbnout s protestním odpuštěním si školního oběda proti v demokratických volbách zvolené komunistické radní. Za prvé, je to nezdravé, za druhé se zdá, že jejich cit pro spravedlnost využívají političtí šíbři. Prvnizpravy.cz zveřejnily varovný materiál BBC, že ve Spojených státech se školné zvýšilo za posledních 30 let o šílených 1000 (slovy - tisíc) procent a jen letos americké ministerstvo školství eviduje přes 370 tisíc lidí, kteří nejsou schopni, po absolutoriu, školné splácet. Měli by vnímat, že například kanadští studenti „šli do ulic“ protože jim vláda zvýšila školné o 100 procent ze dne na den. A nakonec by si mohli spočítat, že dle tohoto mustru bude dnešní plánované „zápisné“ ve výši 3-6 tisíc korun ročně pro jejich děti o 500 procent vyšší.

Výše jsem uvedl, že oblíbenou lží, kterou produkuje pravicová vláda a zaměstnavatelské skupiny, slintající mainstreamová média, hovoří o tom, že pracovní síla je prý neskutečně drahá. Inu, důsledky takového myšlení asociálů u moci na sebe nečekají a za letošní rok poklesly reálné přijmy téměř o dvě procenta! Za situace, kdy se od Nového roku (pokud neskončíme 21. prosince, že) zdraží teplo, vodné, elektřina, potraviny, léky – vlastně vše, co potřebujeme k životu.

Takže ještě jednou trochu statistiky ohledně mezd. Podnikatelé v průmyslu vynakládají v Česku v průměru 10 euro za hodinu. Belgie pak 40,7, Švédsko 40,5, Dánsko 37,6, Francie 35,9, Německo 35,7, Nizozemsko 32,9, Finsko 32,0, Rakousko 31,9 a Irsko 29,2 eur za hodinu. Země, které jsme zvyklí označovat za slušné. Jak potom nazveme režim současné vláy?

Pro pravicové ideology je to sice nepochopitelné, ale je třeba dodat, že mzdy a pracovní právo je součástí evropského vnímání lidských práv. Pokud to popírají, měli by jasně sdělit občanům, že naším vzorem jsou patrně nevolnické manufaktury šiček v Asii, Arábii či ve velmi "černé" Africe.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda


Anketa

Obáváte se v příštím roce možné ztráty zaměstnání?

Ano 71%
transparent.gif transparent.gif
Ne 29%
transparent.gif transparent.gif