A právě Hearstovo jednostranně podávané zpravodajství o této kubánské revoluci bylo záminkou k vypuknutí španělsko-americké války v roce 1898, kterou Španělé prohráli a v důsledku toho postoupili Kubu USA.

Kuba se sice formálně stala nezávislou republikou, ale v letech 1898–1902 ji americké ozbrojené síly okupovaly a spravovaly na základě tvrzení, že existuje potřeba přechodného období, které Kubu připraví na vlastní vládu. Americké jednotky opustily zemi po prvních prezidentských volbách. V roce 1903 si USA vynutily na Kubě pronájem vojenské základny Guantánamo, který trvá až do dnešních dní.

Kolikrát za posledních více než sto let se podobný scénář opakoval? Na začátku byl vždy nějaký zlotřilý usurpátor lidských práv či teroristická skupina, která narušovala demokracii a mír. Co na to, že se zpravidla vždy ukázalo, že onen zlosyn byl po léta podporován, cvičen a vyzbrojován USA, které se vždy v určitém okamžiku rozhodně postavily do role světového ochránce míru a se vší rozhodností zasáhly.

Vzpomeňme jen za posledních padesát let události ve Vietnamu, na Kubě, v Afgánistánu, Iráku, Srbsku, Egyptě, Libyi či Sýrii a mnohých dalších zemích.

Humanitární bombardování, boj za osvobození demokracie, boj proti utlačování lidských práv či jak se všechny ty akty válečné zahraniční agrese jmenovaly, znamenaly vždy likvidaci přebytků amerického zbrojního průmyslu, obrovské škody na majetku a infrastruktuře jednotlivých „osvobozovaných“ států, které „nezištně“ opravovaly opět firmy tak či onak spojené s americkým byznysem a jeho zázemím.

Jenže tyto ekonomicko-politické hrátky měly oběti. Lidské oběti, desetitisíce a možná už i statisíce nevinných lidí, tisíce příběhů zbytečného lidského neštěstí, které byly položeny na oltář prachsprostého úsilí o rozšiřování vlastního vlivu, o ovládání dalších a dalších částí světa.

A jako přes kopírák se tyto zprvu mediální, poté politické a nakonec mocenské zrůdnosti opět vznášejí nad Evropou, kterou už v tuto chvíli poškozují a oslabují. Ano, to je Ukrajina dnešních dní, kde jsou dnes tisíce a zítra možná i miliony lidí rukojmí mocenských svinstev a lá USA.

„Samozřejmě, že přímé důkazy o tom, že chtějí Spojené státy vnutit Rusku válku s Ukrajinou, neexistují. Nepřímých důkazů je však spousta. Američtí neokonzervativci si velmi dobře pamatují, že desetiletá sebedestruktivní válka v Afghánistánu v 80. letech minulého století výrazně napomohla rozpadu Sovětského svazu. Aktuální nálada mezi americkou elitou připomíná situaci, ve které se Američané nacházeli ve druhé polovině let sedmdesátých. Tehdy byli frustrování z války ve Vietnamu, ropné krize, ale i rostoucího antiamerikanismu po celém světě. Trnem v oku jim v neposlední řadě byl vzestup jeho největšího rivala, tedy Sovětského svazu," vrací se do nedávné minulosti ruský politolog a ekonom Sergej Karaganov, který mimo jiné působil jako poradce prezidentů Jelcina a Putina.

A není zdaleka sám. Řada politologů, politiků i novinářů poukazuje na to, že Spojené státy a NATO se v médiích i nadále nechávají slyšet, že Rusko je hnusné a odporné a že je potřeba zbrojit víc, „abychom se mu mohli postavit na odpor“. Taky chtějí do definice války zahrnout například i kybernetickou válku a brát to jako důvod, kdy jeden stát NATO pomůže takto „napadenému“.

Bývalý britský velvyslanec v Rusku Tony Brenton, který je logicky s celou problematikou dobře obeznámen, píše ve svém článku v The Independent z 3. 8. 2014 toto: „Stejně jako v roce 1914 se i dnes snaží západní politici odpoutat pozornost od domácích problémů podnikáním diskutabilních kroků v oblasti zahraniční politiky. Zejména po sestřelení letadla MH17 cítilo mnoho z nich velké nutkání něco udělat. Západ se snaží udělat něco, co bude vidět i slyšet a v očích západní společnosti se autoři těchto rádoby razantních kroků stanou rozhodnějšími a respektovanějšími. Přesně to je příklad amerického prezidenta Baracka Obamy, který doma ztrácí kvůli ekonomické krizi a zpackané zdravotní reformě body. Nejinak je tomu v Evropské unii," poukazuje Brenton na společné paralely s první světovou válkou.

„Pokud my na Západě chceme úspěšně vyřešit stávající konflikt, měli bychom se vcítit do myšlení Rusů a snažit se tak pochopit jejich pohled na svět. Na rozdíl od mnohých komentátorů si já osobně nemyslím, že máme co dočinění s probuzeným agresivním medvědem. Na Rusko je třeba se spíš dívat jako na zraněné zvíře, které bylo zahnáno do kouta," je přesvědčen Brenton.

Je velice smutné, že se někteří politici k doložení svých postupů snaží využít a zneužít prapodivné a především velice smutné letecké havárie MH17 ve svůj prospěch. Na jedné straně jsme svědky obrovské hospodářské sankce a dezinformační ofenzivy a propagandy řady médií, která si klade za cíl izolovat Rusko od zbytku světa. A americká propaganda začíná připravovat veřejné mínění na možnost nové války…..

Bývalý poradce bývalého prezidenta Klause Ladislav Jakl mimo jiné na stránkách Prvních zpráv dne 2. 8. 2014 napsal: „První světová válka byla nejšílenější tragédií, jakou svět do té doby poznal, přinesla neslýchaná utrpení a navždy změnila náš svět. K horšímu.Myslel jsem ale, že to není jediný důvod, proč si v těchto dnech smutné stoleté výročí tolik připomínáme.

Myslel jsem, že to je skvělý zdroj poučení, že se můžeme poctivě zamýšlet, jaké postoje před sto lety dostrkaly svět až k takové hrůze. Že jsme o sto let zkušeností moudřejší a procesy, vedoucí k válce, máme nastudované a umíme je již včas dobře rozpoznat. Ne. Není tomu tak. Vše se se stejnou hloupostí opakuje a svět vesele kráčí k další katastrofě.

Jsme po sto letech poučeni? Vůbec ne. I nyní se trumfujeme, řinčíme sankcemi a hrozbami, které se budou muset splnit, aby si někdo zachoval tvář. I nyní se vede nenávistná silácká propaganda, která nese své plody. Podívejte se do diskusí pod články na internetu. Mnoho obyčejných lidí vyhrožuje těm s jiným názorem třeba i smrtí, vynášejí se soudy a odsudky nad skupinami osob i celými národy, odsudky, které se tolik podobají vražedné dělostřelecké přípravě.

Carl von Clausewitz říkal, že válka je pokračováním politiky jinými prostředkyDnes by se Clausewitzova slova dala otočit. Dnešní mezinárodní politika je jen vedením války (dočasně) jinými prostředky. Nejde o spor o zdroje, o kontrolu cest, o přístup na trhy. To jsou jen okrajové záminky. Jde o boj pro boj, o neschopnost se zastavit a další krok už neudělat. Neschopnost zastavit se a zeptat se: tohle opravdu chci?“

Jakkoli jsem s panem Jaklem na zcela jiné názorové hladině, v tomhle s ním stoprocentně souhlasím.

Ne, nechci, aby byla ohrožena bezpečnost naší země, mých blízkých a všech jejich blízkých a opravdu nechápu, proč naši politici a bohužel i mí straničtí kolegové, aniž by možná věděli proč, přispívají k hloupé nesmyslné a zbytečné eskalaci napětí k hranici, která se může jim a nejen jim vymknout z ruky.

Pánové, vezměte rozum do hrsti. Protože potom už se budeme moci jen divit. Tedy ti, kteří přežijí ……

Michal Kraus