Začaly rozhlasové a televizní předvolební debaty. Pro nás, lidi politikou se zabývající, jsou to hotové žně. Což takový Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek, Miroslava Němcová… Ty už známe. I když i oni ještě umí překvapit. Takové levicové sliby pravice. Joj! Ale jsou nové tváře, na které jsme všichni zvědaví. A pak jsou staré tváře, které pamatujeme jen my, mediální starci. Takový Vladimír Stehlík u Daniely Drtinové byla pozoruhodná časová kapsle devadesátých let. Mumifikovaná minulost. Kočárníkova noční můra. Poldi muselo být zničeno, protože bylo klíčem k možnému hitech průmyslu v Česku. A Stehlík byl kamarádem mladého Štrougala, nebyl oním nadšeným budovatelem rozvinutého kapitalismu. Měl rád šestsettřináctky, obědy za korunu a spokojené dělníky. A uměl vyprávět ocel špičkových kvalit – i pro jaderný a chemický průmysl. Proto muselo Poldi zbankrotovat.

Tomio Okamura se v televizi shodl s Miroslavem Šloufem za nadšeného sekundování náhle krotkých novinářů Františka Nachtigala a Jaroslava Plesla, že SPOZ je třeba zničit do základů a Tomio je záchranou přímé demokracie... Všeobecný nepodmíněný základní příjem, který by měl řešit otázku systémově nezaměstnaných a zjednodušit sociální politiku a který prosazuje teoretik Marek Hrubec a někteří další levicoví snílci, by si při plošném nasazení vyžádal 440 miliard ročně. Kde je vzít a nekrást?

Televize zadala pro potřeby svého předvolebního vysílání dva typy výzkumů, výzkumy volebního potenciálu na úrovni krajů a tracking volebních preferencí a voličských nálad. Vše by bylo fajn, ale jak veřejnosti vysvětlit, že ty sloupečky dávají součet 130%, inu to je problém, pro PR oddělení redaktory z redakce zpravodajství. Když Český rozhlas viděl tuto neřešitelnou komunikační hádanku, s díky se odmítl na průzkumech podílet. „Za bolševka“ se plnil plán na 112% a ještě za Klause se dalo vyhrát volbu předsedy se 103 procenty. Nová doba nese novou matematiku… Ale snad se to dá vysvětlit, protože průzkumy televize jsou letos metodicky poměrně složité.

David Vaníček odchází z postu mluvčího Primy. Téměř ve stejnou chvíli se prý vrací z mateřské Jana Mrákotová (Kocová). Doufám, že nové panstvo na Primě bude mít dost rozumu, aby si ji nenechalo utéct. Vítej zpátky, Jani.

Mezitím Český rozhlas nového/novou tiskového/tiskovou/ mluvčího/mluvčí hledá. Jestli máte vysokou školu (pokud možno státní, ne privátní), dostatečnou praxi, lásku ke korporátní komunikaci, k rozhlasu a novinářům, vzhůru do toho. Otázkou je, zda by mluvčím neměl být naopak někdo tak zkušený, že se do konkursu nikdy hlásit nebude…

V Telči byla mediální konference -  Mediální reflexe. Takové komornější pokračování Českého Krumlova. Tentokrát o volbách a předvolebním vysílání, objektivitě a vyváženosti, označování pořadů, o budoucnosti médií a mediálních stereotypech. Byla zajímavá a extrémně vydařená. Zvukový záznam pořizoval Český rozhlas a prezentace by měly brzy viset na webu RRTV. První blok byl věnován volbám a jejich mediálnímu obrazu (předvolební vysílání, volební zpravodajství, prezentace politických stran) a sešli se v něm sociolog a mediální pedagog Jaromír Volek z katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MU, mediální pedagog a moderátor ČT Jakub Železný, sociolog Michal Jankovec z Rady ČT, ředitel Centra zpravodajství ČRo Tomáš Pancíř a mediální analytik a pedagog Štěpán Kotrba. Jakým způsobem lze zajistit, aby předvolební vysílání bylo objektivní a vyvážené? Jankovec představil multikriteriální kvalitativní hodnocení veřejné služby, kterou loni nasadila Rada Česká televize pro hodnocení ČT, Kotrba prezentoval software pro data mining a kvantitativní analýzy mediálního obsahu, schopné detekovat analytikům porušení mediálních zákonů, přičemž použil 54 tisíc přepisů pořadů ČT a ČRo z archivu Newton Media, aby ukázal rozptyl a dlouhodobé trendy politické vyváženosti zpravodajství a publicistiky obou médií veřejné služby. Den po dni zkoumal osm měsíců politickou vyváženost hostů pořadů jednotlivých programů po jednotlivých stranách. Shoda téměř všech zúčastněných byla na tom, že nejen veřejná služba, ale i komerční elektronická média se bez seriózní zpětné vazby neobejdou a regulace obsahu není mrtva.

Panel, věnovaný klasifikaci audiovizuálních produktů podle věkových skupin (labellingu) zdůraznil potřebu koregulace a označování veškerého mediálního obsahu, včetně knih, časopisů či počítačových her. Chceme nechat malé děti dívat se na detektivky z pitevny či brutální násilí ze starého Říma?

Nejkontroverznější byl panel, týkající se stereotypů a mýtů v médiích. Jarmila Balážová ze sdružení Romea, analytička Newton Media Věra Čarná, mediální teoretik Jan Křeček z FSV UK, právník TV Prima Pavel Kubina , Lenka Vochocová z FSV UK připomněli přítomným, že každý se v určitou chvíli stane menšinou, nepřizpůsobivost je matkou pokroku a náš jazyk je plný nástrah. Rasové i genderové stereotypy prolínají kulturou a ne vždy je vnucená politická korektnost slučitelná s vnímáním většinové společnosti. Kdo mimo blondýn se nesměje vtipům o blondýnách a komu vadí jízlivé poznámky, rozdělující přitom společnost na MY a ONI? Ukrajinský dělník, vietnamský stánkař, albánský dealer drog či cikánský zloděj v českém jazyce i českém mediálním prostředí zdomácněli. Jak daleko je však od plytkých hospodských „řečí“ (speech) „slovo které zabíjí“ (speech act), předcházající „činu“ (act), kterým může být i rasově motivovaná vražda či okolím tolerované domácí násilí? Jakou odpovědnost si vůbec novináři připouštějí? Vadí jim, když někomu hysterickou kauzou zničí život? Vadí jim, když z neověřených medializovaných informací vzniknou rasové nepokoje? Z hlediska genderově přecitlivělých analytiček může být i Sex ve městě v Prima Love nevhodný stejně, jako seriál Sama doma v ČT… Tah dámou, to ghetto feminsitických teoretiček, už skončil pro nezájem cílové skupiny. Dodnes je záhadou, kdo byl mimo Ester Kočičkové cílovou skupinou tohoto pořadu…

Hlavní panel „Role, postavení a možnosti médií veřejné služby v současném mediálním prostředí“ představil budoucí vývoj České televize a Českého rozhlasu na nejbližší období. Mladý pracovník sekce nových médií ČT Petr Obrovský ukázal, že změna charakteru médií, které jsme svědky, je systémová. „Public service broadcasting“ (jednosměrné vysílání) je minulostí a nastupuje interaktivita „public service media“ (zprostředkování obsahů), jakou diváci znají z „tak trochu jiné reality show“ Odhalení Českého rozhlasu či interaktivních pořadů typu Hydepark České televize. Generální ředitel ČT Dvořák či programový ředitel ČRo pak potvrdili, že média veřejné služby v Česku jsou lídry technologického pokroku nejen v DVB multiplexu veřejné služby, ale i obsahové pestrosti na všech současných mediálních kanálech. Profesor Jan Jirák z FSV UK a MUP přirovnal ČT a ČRo k Národnímu divadlu dneška, ocenil je jako národní kulturní instituce, které mají kulurotvornou roli. A odpovědnost. Komerční média jsou oproti tomu Národnímu podobna šantánu… Pravil Jirák.

Mladá Fronta Dnes uspořádala poměrně bohulibě se tvářící klikací soutěž. Ve spolupráci s Terezou Maxovou a Škodou Auto. Oč jde? MF zveřejní devět příběhů pěstounských rodin. Ta, která dostane od čtenářů nejvíce hlasů, dostane něco, co škodovka považuje za auto. Jmenuje se to CitiGo a je to o velikosti třídvéřové nákupní tašky. Dva metry čtyřicet krát metr šedesát. Takže – pěstounské rodiny jsou prakticky odsouzeny do role kašpárků, kteří musí dojmout tak, aby pt čtenářstvo klikalo. Za to dostanou ti lidé, kteří se starají o houfy nešťastných dětí, splašenou nákupní tašku. No dobře, lepší něco, než nic. Ale být ředitelem škodovky, vyhodím na hodinu toho markeťáka, co to vymyslel. Jako reklama je to dost kontraproduktivní. To je škodovka tak strašně chudá? To opravdu nikdo nemá špetku soudnosti? Budou čtenáři MfD příště klikat, která chudá rodina dostane od Babiše chleba a kterou necháme chcípnout?

Ruské tajné služby si myslí, že byvší ruský mediální magnát Boris Berezovskij žije. Jeho smrt prý byla zinscenovaná. A Rusové to vyšetřují. Jeden z agentů řekl Komsomolské pravdě, že se „velmi prošetřuje možnost, že Berezovskij nezemřel.“ Dodal k tomu, že „pracovníci tajných služeb získali informace, na základě nichž jsme přesvědčeni, že žije.“ Zdroj „komsomolce“ sdělil, že pohřeb se podobal inscenovaným pohřbům, které organizoval i on sám. „Byly velmi podobné pohřbu Berezovského. S tělem v uzavřené rakvi a s úzkým kroužkem truchlících, kteří jsou sice oblečeni do smutečních barev – v tomto případě se dokonce vyskytovaly minisukně – kráčí za rakví se širokými úsměvy na tvářích“

Pokud čirou náhodou nevíte, kdo první tweetoval, tak to byl Ježíš. Že by mu to na twitteru náramně slušelo, o tom je přesvědčen kardinál Gianfranco Ravasi a s tímto svým názorem se podělil se skupinou novinářů na konferenci v Itálii. „Ježíš používal tweety dříve, než kdokoliv jiný, používal přitom jednoduché fráze, obsahující méně, než 45 znaků, jako „milujte bližního svého“. Ještěže dnešní tweety jsou delší.

Z údajů průzkumu 2000 britských dětí a rodičů , které provedl Nielsen Book, vyplývá, že 32% dětí čte knihy každý den, 60% každý týden. Pokud rodiče čtou, toto procento stoupá na 72%. Ale tato procenta klesají s tím, jak stoupají procenta digitální zábavy. 50% domácností dnes vlastní alespoň jeden tablet. Druhou nejoblíbenější činností je sledování televize (36%), sociálních sítí (20%), sledování videa na YouTube (17%) a hraní mobilních her a aplikací (16%). Podle Nielsen jsou „těžcí čtenáři“ definováni jako děti, které čtou alespoň jednou týdně a v průměru 45 minut a více denně. Normální čtou trochu méně. Lehcí jsou to ti, kteří čtou alespoň jednou týdně, ale méně než 15 minut denně v průměru a příležitostní čtenáři jsou ti, kteří čtou 1-3 krát za měsíc. Data ukazují, že vě věku mezi 11-17 lety počet nečtenářů se zvýšil z 13% na 27% v letech 2012 a 2013, zatímco počet příležitostných čtenářů se snížil z 45% na 38%, počet lehkých čtenářů klesl ze 4% na 2%, počet normálních čtenářů klesl z 23% na 17% a počet těžkých čtenářů se zvýšil z 15% na 16%. V roce 2012, 21% dětí uvedlo, že už čtou digitálně, zatímco 38% uvedlo, že by chtěli. V roce 2013, to bylo 33% a 28%.

Američané podle studie Consumer Electronics Association tráví denně na svém mobilním telefonu v průměru dvě hodiny, pouhých 23 minut ovšem hovoří.

M6 (RTL Group) si zvolila pro své mobilní vysílání aplikaci Adobe Primetime. Primetime Adobe Reader umožňuje šíření televizního obsahu simultánně, přímo i na požádání, a zároveň zajistit správu digitálních práv a ochranu prémiového obsahu.

Kde jsou ty časy, kdy Česká televize vysílala šest hodin denně na jediném kanálu.

Irena Ryšánková