Soud, odhalující vzájemné uplácení Věcí veřejných. Navzdory tomu, že se monologům obžalovaných i svědků někdy musím smát a podle všeho nejsem sama, připadám s jako Alenka, která něco takového vidí poprvé. Můžeme se zrcadlu vůbec smát? Smích je úlevou duše a tak asi ano.

Ječáček Kristýny Kočí, jímž spouští vodopád svých slov, aniž se snad nadechuje. Střih. Vít Bárta, slzící ve chvíli, kdy Škarka na světlo boží vytahuje další nahrávku. Střih. Vyprávěnky o tom, jak všichni odevzdávali mobily (svůj mobil nedávám nikdy z ruky, natož, abych jej dobrovolně odevzdala někomu cizímu) – nevím proč, stejně si všichni všechno nahrávali.

Blonďatá Kateřina Klasnová jako z filmu a úhledná Karolína Peake. Dýmku kouřící Stanislav Huml, který měl dávat Kočí na hlavu pytel a unášet ji kamsi za Prahu. Střih. A umělecký vrchol – Radek John, kdysi velebený novinář, teď už jen směšná blábolící figurka, vážně prohlašující, že se bojí bojových psů, že je šéf a Bárta pořízený, který ho poslouchá. Tak tohle je ta naše politická scéna? Happy end? Divadlo okresního formátu se zhuleným scénáristou i režisérem. Nic absurdního jim není cizí. Začíná se mi stýskat po starých sněmovních „kmotrech“, na jejichž slovo se člověk mohl spolehnout. „Tímhle“ se můžeme bavit, ale ani na okamžik si nemůžeme připustit, že o nás „tohle“ rozhoduje a bude rozhodovat. Pak bychom se totiž mohli tak maximálně jít oběsit. The End.

Naplno vypukly dovolby do mediálních rad. Všech. Do ČTÚ chce ministr průmyslu Ondřeje Malého z HN. Pominu fakt, že si nejsem jista, jestli by se mladý novinář měl až tak zaplétat s politikou, že se nechá představit ministrem z ODS na jeho tiskovce. Malý má pocit, že dokáže švihnutím biče snížit ceny za volání a s typickým dynamismem a sebevědomím mládí prohlašuje bezelstně, co všechno tam změní. Nezmění, nic není tak jednoduché. Nemá Bakala nakročeno k mediálně telekomunikačním investicím? Dovoluje se i do malých rad. Mediální svět se zájmem čeká, jestli bude do rozhlasové rady zase kandidovat ODS opuštěná Dana Jaklová, hrobař stanice pro mladé Wave a žena, která se celkově projevovala poněkud jako trhovkyně. Myslím, že kandidovat bude a že bude ochotna za to slíbit úplně cokoliv, včetně odvolání kohokoliv. Bude rozhodně zajímavé ji sledovat.

Mediální svět není jen absurdní, ale někdy i smutný. Minulý týden zemřel novinář, dlouholetý tiskový mluvčí ČSSD a posléze pracovník jejího aparátu. Neměl nikoho, a proto mu pohřeb uspořádali jeho kolegové. Přišli na něj všechny ty „staré“ tváře, které byly v politice v době, kdy jsem začínala jako parlamentní novinářka. Z „nových“ politiků tam byl jen jeden. V Lidovém domě dokonce přesně na čas pohřbu uspořádali tiskovou konferenci o Mezinárodním dni žen. Jistě je to důležitý svátek, ale možná by bylo daleko noblesnější jít místo generových vyprávěnek na pohřeb dlouholetému kolegovi. UNESCO v souvislosti s Mezinárodním dnem žen 8. března vytvořilo na podporu rovnosti žen a mužů v médiích „Women Make the News 2012 initiative“. Letošní téma v USA zaměřila Knight Center for Journalism in the Americas na přístup venkovských žen k médiím a informacím.

Novým ruským prezidentem (ach, jaké překvapení), se stal Vladimir Vladimirovič Putin. Rudý Zjuganov měl fascinujících sedmnáct procent a Ten-Který-Sjednocuje, dokonce jen sedm. Zjevně moc nesjednotil nikoho, natož proti VVP. „Duhová“ koalice proti Putinovi, která tak nadchla mediální zastánce „spravedlivých voleb“ , byla přitom dost neuvěřitelná. Putin odpověděl IT operací neuvěřitelnou i pro 21. století – webkamerami ve všech volebních místnostech celého Ruska. Každý se mohl přesvědčit sám, na vlastní oči. A díky neuvěřitelné hlouposti vyšlo také najevo, že opozice měla připraveny falešné záznamy z těchto kamer. Jen je někdo vyvěsil na net o dva dny dříve…

Ráda bych potkala ty, kteří VVP dělají public relations. Jejich nápad s „pravým ruským mužem“, který ocelově tvrdě vyjednává s Ukrajinou o cenách plynu, s nahou hrudí jezdí na koni stepí, loví ryby, zachraňuje tygry, jezdí na harleyi, létá v armádním vrtulníku a potápí se v ponorce, maluje a hraje na klavír, byl přes vnější kýčovitost pro cílovou skupinu absolutně geniální. Jaký to muž! Dokonce i přechodné alter ego Medveděv do této machistické kultury zapadl. Ano, VVP je jistě také i mužný. Jen ty amfory se trochu vymkly, ale to nevadí. Kdo by si to ve víru vášní kampaně pamatoval… Na Manéži VVP dokonce i zaslzel. I tvrdí muži někdy pláčou. Zejména pokud jde o lásku k vlasti. Fakt dobrá práce, hoši.

Jsem zvědavá, jak se tytéž praktiky kreativního vytváření fiktivních mediálních obrazů uplatní při české přímé volbě prezidenta. Odolnost populace vůči kvalitní mediální manipulaci je neuvěřitelně malá. Ukázala to „Kubiceho zpráva“, marketing vytvoření VV a nyní Babišovy „strany spravedlivých“, „vláda rozpočtové odpovědnosti“ i kauza „Gorila“ na Slovensku. Prozrazení ex post (PromoPro, Blanka) nepomáhají. Všichni věří, že tentokrát se sen zhmotní… Uvěřili-li lidé jednou, uvěří i podruhé – nikdo nezměnil model jejich myšlení a politických očekávání. Pohádky o Červené karkulce, Otesánkovi a o Blanických rytířích se dají variovat na stovky způsobů. V hlubinné paměti archetypálních modelů chování má každý z nás zafixován pohádkový model vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí – záchranu princezny a království před drakem cestou osobního hrdinství a sebeobětující služby Dobru. Ssál ho s mateřským mlékem. A touží po něm. I v dospělosti.

Twitter začal podporovat arabštinu, perštinu - farsi, hebrejštinu a urdu jazykové verze. Že by předvěst dalších „barevných“ revolucí? Krok by měl podle BBC pomoci většímu množství „obyčejných lidí“ využít služby, a to jak k zodpovědnosti politiků, tak i k tweetování o každodenním životě. „Svatokrádežný obsah“ pípání lidu spolehlivě podvrací jakékoliv kultury či režimy, postavené na náboženství či ideologiích, vyžadujících podřízení se pravidlům. Twittru či facebooku není nic svaté.

Zvykejme si. Komunikace světa se stěhuje na internet. Během několika posledních měsíců i španělský deník El Pais zavedl strategické změny svých produktů, postupně přesouvá části papírového vydání na novou platformu – digitální. Představil zcela přepracované webové stránky s vylepšenou navigací, snadnějším sdílením a více sofistikovaným vyhledáváním. Inovace mají být součástí „radikální změny v kultuře chování redakce“ El Pais.

Globální agentura Thomson Reuters rozšířila své strojově čitelné zpravodajství. Víte vůbec, že něco takového existuje? Systém Lexalytics shromažďuje nestrukturovaná data a snaží se vytěžit a zpracovat informace ze čtyř milionů stránek sociálních médií a 50 tisíc zpravodajských serverů. Roste totiž poptávka firem po data miningu - hledají stále sofistikovanější data pro své obchodní strategie. Služba analyzuje různé aspekty získaného obsahu tak, aby firmy lépe pochopily tržní chování a názory svých spotřebitelů – a pomáhá firmám identifikovat potenciální obchodní příležitosti. Agregovaná data jsou pak prezentována pomocí snadno čitelných nástrojů Analytics, mohou být dále použita pro algoritmizované zpracování – například k určení pravděpodobnosti vývoje kurzu akcií či měn. Reuters tomu říká využití obchodní inteligence…

Německá vládní koalice se dohodla na nové legislativě, která by přinutila Google a další agregátory zpravodajství platit za použití krátkých úryvků na svých stránkách. Bezprecedentní krok vyvolal výkřiky protestů na německém internetu. Německý plán navazuje na krok, který loni zavedli v sousední Belgii, kde soudy rozhodly, že Google porušuje autorská práva denníků agregací v Google News. Ale návrh německé politické koalice jde dál a způsobuje v Německu vášnivou debatu. Podle bloggerů, kteří obvykle poskytují odkazy na další zprávy na svých stránkách, se hranice mezi soukromým a obchodním rychle stírá. Situace se stává ještě nebezpečnější na Facebooku.

Britský nejvyšší soud podpořil nová autorská práva v zemi, dávající vítězství hudebnímu průmyslu a poskytovatelům internetových služeb v bitvě s on-line sdílením souborů. Digital Economy Act - podobně jako pravidla, která již nyní platí ve Francii a Irsku - nutí poskytovatele internetových služeb poslat stupňující se řadu varování uživatelům, podezřelým z nelegálního stahování a sdílení filmů a hudby. Nakonec mohou poskytovatelé služeb „recidivistům“ pozastavit přístup k webu. Spor o britská pravidla odráží debaty o on-line výkonu copyrightu ve Spojených státech a jinde. Filmová studia, gramofonové společnosti a další tvůrčí skupiny tvrdí, že pravidla jsou nutná k zastavení toku nedovoleného obsahu, který zaplavil internet, zatímco poskytovatelé služby a skupiny prosazující občanské svobody se obávají, že režim zadusí svobodné vyjádření. Vedoucí internetové společnosti BT Group a TalkTalk Telecom Group případ k soudu, tvrdíce, že zákon bude zbytečně drahý a napadne soukromí uživatele. Nižší soud odmítnut BT a TalkTalk a odvolací soud v Londýně potvrdil dřívější rozhodnutí, k radosti skupiny lobbistů průmyslu zábavy.

Česká Národní knihovna pořádala seminář o pirátství - kopírování knih. Zástupci autorů (spisovatelka knih o upírech Petra Neomillnerová), ochrany autorů („upír“, vymáhající poplatky autorů Jiří Srstka – Dilia), zástupci vydavatelů papírových i online knih diskutovali se zástupcem Pirátské strany. A nechtěli či neuměli pochopit, že jim pirát nevysvětluje ideologii internetového komunismu, ale tvrdá fakta dnešní reality i trendy, se kterými nic nezmohou. Že digitalizace je víc, než Gutenbergův vynález knihtisku. Proti milionům a miliardám lidí, masově sdílejících obsah prostřednictvím technologií, které to umožňují, nezmůže nic žádný stát a žádná represe. Stejně jako katolická církev, která přišla o monopol, nezlikvidovala knihtisk. Je marné cenzurovat internet a je směšné apelovat na morálku, pokud se dnes většina lidí chová jinak. Morálku i zákony určuje vždy a všude většina. Většina, ne-li všichni, dnes kopírují a stahují. Honoráře autorů tvoří pouhých 8% ceny knihy. V Česku je prý nyní 100 tisíc čteček elektronických knih. Legální nabídka je ani ne deset tisíc knih. Za rok může být čteček 250 tisíc. Za pět let se mohou stát běžným vybavením pěti milionů domácností stejně, jako dnes mobilní telefon. Buď autoři či vydavatelé sami nabídnou legální obsah za spotřebiteli akceptované ceny (nabízí se srozumitelné „za korunu“, „za jedno pivo“ nebo „za krabičku cigaret“), nebo musí vydavatelská lobby z celé země udělat jeden velký kriminál, zakázat veřejné knihovny, antikvariáty, „všechny ty internety“ či počítače a kopírky dát pod policejní dohled. Na semináři se zástupci vydavatelů děsili slov „mravnost a přiměřenost zisku“ či „veřejný zájem“. A to i v případě učebnic pro základní školu, jejichž vydávání je dnes pro některé účastníky „podnikáním“.

Dnes existující stav je neudržitelný, represe také. Jediným akceptovatelným řešením a trvale udržitelným modelem je státní výkup práv k učebnicím a školami schválené odborné literatuře, a jejich uvolnění zdarma státem, univerzitami či vykupujícími firmami-sponzory, například telekomunikačními operátory nebo institucemi veřejné služby (Českým rozhlasem, Českou televizí, Národní galerií, Národní knihovnou apod.), případně velkými firmami jako Škoda Auto u technické literatury a norem. Pro univerzity to bude prezentace vědy i kvality jejich pedagogů, reklama a ukázka podpory vzdělanosti. Stát výkupem - svou podporou konkrétně řekne, co pro vládu je veřejný zájem. Vlastivědné učebnice a díla podporující region či v něm žijící autory mohou podporovat i kraje, města a obce. Je vzdělanost všech občanů veřejným zájmem? V čem ano a v čem už ne? Je kulturnost většiny obyvatel veřejným zájmem?

Spolu s touto konstrukcí musí přijít dekriminalizace bezplatného stahování a sdílení děl v českém jazyce, spolu se zákonem nařízenou náhradní platbou ve formě všeobecné daně na podporu kultury a českého jazyka, ze kterých budou placeni nějakou formou autoři prostřednictvím státní agentury (jako je daň z kopírování či paměťových karet). Každých sto korun placených ročně každým občanem přinese české kultuře čtyři miliardy. Pětistovka uspokojí všechny tvůrce. Vydavatelé a knihkupci buď zaniknou (pokud jejich činnost nepřináší přidanou hodnotu, ale jsou jen prodavači potištěného papíru) nebo se stanou servisními firmami autorů, nebudou mít výlučná práva a autoři sami rozhodnou, jaký obchodní model v nových podmínkách pro svá díla zvolí. Zda neziskové volné šíření pod některou z licencí Creative Commons, nebo dobrovolnou solidární platbu (obdobnou jako shareware), mikroplatební model „za přečtenou stránku“, koupi kopie či akceptují spoluúčast na výběru paušálních daní či výkup práv.Děti školou povinné nebudou muset nosit do školy deset či patnáct kilogramů těžkou tašku, všechny učebnice budou mít online ve školní „knihovně“ či offline na svém školním netbooku či tabletu. Rodiče žáků ani studenti nevydají ročně deset tisíc za povinnou četbu. Wikipedie už je dnes stejně nejdokonalejší učebnicí… Není jediný důvod, proč ji dál co nejintenzivněji nenaplňovat obsahem. Pokud k tomuto vývoji nedojde, čeština a česká věda a kultura pomalu zaniknou ve víru globalizace. Největší univerzity a knihovny světa už určují trend.Doba se holt mění…

Dinosauři také nepřežili do dnešní doby, i když to někomu připadá jako škoda a ztráta biologické diverzity. Proč by měli přežít autorskoprávní dinosauři?

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková
  .