Soukromý sektor, tedy podnikatelé a jejich zaměstnanci financují daněmi a odvody chod našeho státu, a proto mají zájem vědět, jak se s jejich penězi nakládá a jak se přerozdělují ve prospěch celé společnosti. Ano, devět stovek, to je v těžké životní situaci dnešních seniorů finanční injekce. Každému je ale snad více než jasné, že díky pár korunám důchodci zítra neprožijí lepší podzim života než včera. Dnešní i budoucí senioři by neměli život přežívat či jen dožívat, ale plnohodnotně užívat. Přiznejme si, že to jim ale současné důchody nebo devět stovek navrch rozhodně neumožní.

To je také důvod, proč Hospodářská komora České republiky dlouhodobě apeluje na to, aby stát provedl skutečnou penzijní reformu, která ale nebude řešit jen fiskální udržitelnost penzijního systému, ale dá i dnešním čtyřicátníkům a dětem šanci pobírat pak takový důchod, aby nežili v chudobě. Když se bavím s mladými lidmi, říkají, že už nečekají, že by se nějakého důchodu dočkali. Zároveň jsou ale přesvědčeni, že by alespoň na nějaký důchod měli mít nárok, když dnes platí penze současným seniorům v tzv. průběžném systému. Kvůli přešlapování politiků na místě přestávají věřit ve stát a dokonce i spravedlnost. Navraťme i mladším ročníkům alespoň nějakou jistotu, a to uděláme tak, že jim řekneme, za jakých podmínek půjdou do penze a na co budou mít za celoživotní práci minimálně nárok.

K tomu bude potřeba vícezdrojové financování penzí, snížení závislosti penzí na dlouhodobě neudržitelném průběžném systému, ale i jasné definování, za jakých podmínek budou mít mladší ročníky nárok alespoň na minimální důchod a jak stát vytvoří přívětivé podmínky pro celoživotní spoření na stáří. Jsem přesvědčen, že nezbytné bude, aby stát pomohl posílit individuální odpovědnost každého k jeho budoucímu stáří.