Čas oponou trhnul a tak se zjevují už i první prezidentské spoty. Zatím jsem viděla tři. Ten, který s Milošem Zemanem v hlavní roli natočil Filip Renč, není v rámci žánru vůbec špatný. Hlazení stromů, procházka po Hradčanském náměstí a terapeutickým hlasem pronášené věty, zakončené pohledem na Hrad a polibkem od (nečekaně krásné) dcery Kateřiny… Sice není nijak objevný (co se taky dá objevovat na prezidentských kandidátech a prezidentství obecně), ale neurazí a je celkově docela příjemný.   Z obrazovky hledí a hovoří vyrovnaný pán, který už si svou gladiátorsky politickou kariéru prožil, přežil a proto do státníka nemá daleko.

To spot Jana Fischera je podstatně dynamičtější.   To je, bohužel, všechno, co se o něm dá říct. Zatímco Renč dokázal image „důchodce z Vysočiny“  posunout do image vyrovnaného starého pána, Milanu Šteindlerovi, který režíroval Fischerův spot, se podařilo udělat z kandidáta pozoruhodně odosobněnou bytost.   Fischer se tváří celou dobu starostlivě až zachmuřeně a prakticky neustále udílí komusi rady – nejčastěji na poradách. Připomíná mi to reklamu na investiční fondy. Na druhý nebo bůhvíkolikátý pilíř. Pečlivě vybraní krásní lidé sedí kolem stolu a naslouchají svému guru. Guru si potřásá rukama s „lidem“, guruovi lid  tleská. Ó, jak je guru moudrý. Ve chvíli, kdy Fischer políbí svou ženu, mám pocit, že to předtím zkoušeli už šestkrát.... Oproti intimně působícímu spotu Miloše Zemana  je to trochu úder.

Nejneuvěřitelnější z oněch tři je zatím Karel Schwarzenberg. Z hrobu zapomnění se navrátila Martha Issová, kterou, zdá se, její fiasko s přemluvenou bábou nepoučilo (nepoučí se pouze prvoci, pracovat na základě zkušenosti jinak dokáže téměř každý organismus) a tak se zjevuje jako „novinářka“ ve spotu ministra zahraničí a debatuje s ním o tom, jak je potřeba zastavit komunisty. Pokud je jediným prezidentským programem zabránit komunistům v „příchodu k moci“, je to dost bída. Jak to bude prezident dělat, pokud volby vyhrají (jakkoliv by to asi vyděsilo zejména komunisty samotné)? Vyhlásí mobilizaci armády? Jinou možnost nemá… A co na to armáda?

Jiří Dienstbier, jehož klip je prý zatím „ne ten, který bude oficiální“ , proto jej to onoho počtu  nepočítám, sází na záběry z Národní a z listopadu 1989. No, nevím….

Spoty ostatních kandidátů jsem zatím neviděla. Ale Zuzana Roithová na sobě bude mít určitě něco útěšně pastelového a jestlipak Jana Bobošíková opráší zase svůj rudý kostýmek ušitý maminkou, s vycpanými třešničkami, díky kterému byla na Hradě při předchozí volbě nepřehlédnutelná? Třešničky byly takové něžné…

Mladíci, kteří byli povýšeni z posledních míst kandidátek, nalezli odvahu v hlouposti a dovolují si, zaštítěni mandátem vzešlým z náhodného „kroužkovacího“ výběru voličů, plivat po čestném předsedovi ČSSD Valtru Komárkovi či místopředsedkyni Benešové za jejich nepodporu Dienstbiera. Mládí se nezastaví před ničím. ČSSD si nejspíš musí ujasnit, zda se rozhodla správně a zda politická nezkušenost jejich mladých poslanců či funkcionářů jí nedělá víc ostudy, než užitku. Krok A (požadovaný vyhazov Benešové ze strany či odchod Komárka do důchodu) musí předjímat varianty kroku B (pravděpodobné výsledky druhého kola prezidentských voleb). Přeci jen… Rozhodují občané a ne figurky poslaneckých klubů partají. Tak aby pak sociální demokraté nemuseli říkat Odvolávám co jsem odovolal a slibuji co jsem slíbil…

O své píár se utěšeně i nadále stará vláda. Karolína Peake konečně usedla na křeslo ministryně obrany a ještě, než jistila, kde je ta příslovečná toaleta, vyhodila tři klíčové muže, přičemž generál Picek měl být tím, který měl zajišťovat na ministerstvu kontinuitu (a krýt ministryni záda, aby náhodou nezrušila i ty poslední zbytky armády). Zdá se, že nová ministryně kontinuitu nepotřebuje a dokonce je jí z nějakých důvodů nepříjemná. Pokud přijde nějaký manažer do funkce a první, co udělá, je, že vyháže všechny, kteří vědí, oč jde a na jejich místa si nastrčí „svoje“ lidi, vždycky je tu oprávněné podezření, obvykle se potvrzující, že lidé, kteří vědí, oč jde, vadí. Ergo kladívko, jde o Gripeny. Peake chce  mít vedení ministerstva civilní. Možná proto vyhodila taky náměstka pro vyzbrojování. Háva je přece civilista.   Čistka na obraně pobouřila Klause i Nečase a premiér si s novopečenou ministryní promluvil. Prý zvýšeným hlasem. Peake pohrozí jako obvykle a každý týden odchodem z vlády a tak premiér sklapne podpatky a Peake si zase prosadí svou. Šikovná dívka, ta Karolína.

FTV Prima přepřahá. Dosavadní ředitel Marek Singer přejde do vedení MTG a novým primáckým generálem se stane finanční ředitel Martin Konrád. Pamatuji si první Singerovu tiskovku po odchodu Matina Dvořáka a taky si pamatuji tiskovku k zahájení vysílání Prima Cool, na níž jsme hleděli s trochou skepse. Singer vytáhl Primu z jednociferných čísel sledovanosti. Love uspěla u blondýn „sama doma“, což je její cílová skupina. A Cool se stala hitem, i když zejména díky nápaditosti své grafiky a sloganů / komentářů selfproma. Ti, kteří dělají selfpromo, by měli dělat i program této stanice. Z jejich práce dýchá radost a hravost, cynický humor i laskavost. A tak děti pomodlit, vyčůrat a spát. Jízda pokračuje…

Reportéři bez hranic zareagovali na zprávu britské Levesonovy komise o praxi v britských médiích – podle nich jakákoliv reforma, určená k omezování médií, musí být přijímána s největší opatrností, aby byla garantována svoboda informací. Otázkou je, zda větší nebezpečí vidí britská společnost ve svobodě slova bulváru, nebo v jeho praktikách. I mediální mládí, které nemyslí, se nezastaví před ničím. A pak se diví důsledkům. „Investigativní“ telefonický dotaz australských DJ´s, který měl za následek sebevraždu zdravotní sestry, je toho živou (resp. mrtvou) ukázkou. Půlstoletí stále ostřejšího a nevázanějšího mediálního provozu už zavání samoúčelnou šikanou cynicky sadistických médií víc, než potřebou informovat či bavit. Mediální „žerty“ jsou stále pubertálnější a zlejší. Záštiplná zloba a mezigenerační netolerance jsou skrytou hrozbou budoucnosti. Nejen v médiích.

Fakt, že kontrolní orgán, navrhovaný Levesonovou komisí, by mohl dávat pokuty až do výše jednoho milionu liber, je podle Reportérů bez hranic velmi znepokojivý. Zavedení zákonné kontroly britského tisku by vyslalo „děsivou zprávu“ do světa a povzbudilo ty nejméně liberální režimy ve světě. Toto varování dostal britský ministr zahraničí William Hague i od Výboru pro svobodu světového tisku. A to ještě před vydáním Levesonovy zprávy.

Proč ta silná slova? Společnost má právo vynucovat pravidla vzájemného soužití – i s médii. Nebo ne? Jsou novináři součástí společnosti a pravidla daná společností pro ně platí, nebo stojí nad společností? Ale pak je zpochybněn veškerý parlamentarismus. Nad vůlí lidu nestojí ani ústavní soud, natožpak nikým nevolení editoři. Úcta ke čtenářům – občanům by měla být základem etiky médií. Levesonova komise vydala 29. listopadu svá doporučení po 8 měsících vyšetřování kultury, praktik a etiky britských médií, zejména skandálu Murdochova bulvárního nedělníku News of the World.

Nepleťme si vynucování politického loajalismu s vnucováním etických norem, zejména bulváru. Maďarský či bulharský politicky motivovaný systém státního dirigismu médií je nepřijatelný. V Budapešti členy mediálního dozorčího orgánu jmenuje vláda, patří k vládnoucí straně a kontrolní těleso má rozsáhlé pravomoci, jak normativní, tak represivní. To je nepřijatelný náhubek liberálně mediálního pluralismu a facka politické nezávislosti médií. Levesonova zpráva oproti tomu navrhuje vytvoření na vládě nezávislého orgánu s oporou v zákoně, který by reguloval tisk. Britský bulvár ve veřejném zájmu nepracuje a nikdy nepracoval. A britský parlament je hodnotově do té míry ustálen, že obava z „děsivého“ není na místě… Zástupci hlavních novin ve Velké Británii navíc se vznikem regulačního orgánu souhlasili.

Guardian na svých stránkách zveřejnil, že šéfredaktoři napříč novinami, i těmi bulvárními jako je The Sun, schválili 40 ze 47 doporučení Levesonovy komise. Mimo jiné se dohodli, že skončí (zdiskreditovaná) 20 let stará Press Complaints Commission a nahradí ji nové těleso, jehož členové nebudou součástí mediálního průmyslu ani vlády. Bude mít větší rozpočet, silný vyšetřovací tým, pravomoc nařídit chybujícím novinám zveřejnit omluvy a zaplatit pokutu až do výše 1 milionu liber, nebo 1% z ročního příjmu ze svého nákladu. Přihlášení se k novému systému bude povinné.

Kdyby Česko mělo stabilní a opravdu nezávislého regulátora tisku namísto nikoho nezajímající a ve výsledku směšné etické komise Syndikátu novinářů, šlo by daleko lépe zamezit excesům bulváru, průniku PR agentur do redakčních obsahů i napojení některých novinářů na zdroje v tajných službách a policii. Parlament by nemusel reagovat „náhubkovým“ zákonem a média by byla konfrontována s ve společnosti převažující etikou. Kde nefunguje autoregulace, nastupuje regulace, nebo nastoupí anarchie.

Vynucování etických pravidel je kulturně podmíněné. V Itálii, kde se (zejména na jihu země) kvůli cti i vraždí, připravují nyní zákon, který by kriminalizoval mediální hanobení – za urážku na cti může soud poslat reportéry i do vězení, ale editoři, rady nebo mediální organizace z toho vyjdou jen s pokutou. Evropská federace novinářů a její italská pobočka FNSI chce dosáhnout toho, aby urážka na cti nebyla hodnocena jako kriminální čin. „Taková důležité právní předpisy by měly být projednány se všemi zúčastněnými stranami, včetně novinářů, vydavatelů a občanské společnosti v průhledné záležitosti,“ konstatuje prezident EFJ Arne König. „Není možné, aby novináři, kteří mají méně moci nad publikačními rozhodnutími, riskovali víc než editoři, kteří mají větší moc,“ řekl König. Italská debata o sankcích za pomluvy začala v září, kdy byl Alessandro Sallusti, šéfeditor novin ve vlastnictví bratra Silvia Berlusconiho, odsouzen k 14 měsícům vězení za urážlivý článek, otištěný v roce 2007.

Novináři ze zaniklého Murdochova pokusu o elektronický pay-per-view deník The Daily přejdou do New York Post. Ten převezme také technologie a některé další záležitosti. Murdoch přiznal, že se The Daily nepodařilo najít dostatečně velké publikum. Budoucnost masových médií v placeném obsahu není. Budoucnost žurnalistiky ovšem také není v práci zdarma. Co s tím?

BBC Worldwide Channels oznámily rozšíření spolupráce, v důsledku které v Rumunsku a Maďarsku začne k 1. prosinci vysílat BBC Entertainment a k 1. lednu 2013 BBC Knowledge. Jde o první krok velmi ambiciózního plánu, kterým chce BBC rozšířit veřejnou službu do zemí střední a východní Evropy. Je zajímavé, že se tak stane poté, co v Rumunsku přestane vysílat privátní „vzdělávací“ kanál Discovery. Zákazníci českého UPC snad také dostanou za Discovery náhradu.

Max Schrems, patřící ke skupině deseti studentů univerzity ve Vídni, kterým se podařilo, aby Facebook odstranil svůj software na rozpoznání obličejů, u irského úřadu, kde má Facebook evropskou centrálu, podal od roku 2010 22 stížností na netransparentní praktiky této sociální sítě. Prohlásil, že více než 40 tisíc uživatelů Facebooku žádalo kopie dat, která o nich síť shromažďuje, a nedostali ani měsíce od podání žádosti žádnou odpověď. Tvrdí, že sociální síť musí udělat daleko více pro ochranu dat uživatelů. Vídeňská skupina uvádí, že změny  nejsou dostatečné a že ji zklamala odezva úřadu Irish Data Protection Commissioner, který celou záležitost po vlně stížností zkoumal.

Facebook čelí žalobě také v USA, a to za zveřejňování takzvaných „likes“ bez toho, aniž s tím uživatel vyjádřil svůj souhlas.

I Google už dostal od EU pokyn, aby změnil svůj postup, kdy sbírá údaje o jednotlivých uživatelích na YouTube, Gmailu a sociální síti Google+, a dotyční to nemůžou zastavit.     

Pořad Now Playing @6Music BBC Radio 6 Music získal cenu Rozhlasové akademie Sony za nejlepší využití všech platforem a je popisován jako „hudební rádio 2.0“. Je prý skvělým využitím sociálních médií a interakce. Využívá Twitter, Facebook, ale také Spotify a blogy, kde může publikum komentovat a ovlivňovat vysílání. Velké hvězdy zde tweetují své playlisty a odpovídají na otázky fanoušků. Obdobné kvality má pořad BBC World Service Radio a BBC World News TV „Světe, máš slovo“ (World Have Your Say), který také využívá technologie v maximální míře – telefon, SMS, sociální sítě, Skype, e-mail a další. Pracuje se v něm i s videi.

85 % evropského filmového dědictví je z důvodu ochrany „práv autorů“ nedostupné a 98,5 % není digitalizovaných. Přitom by mohly být dostupné všem online – stejně jako sbírka digitálních kulturních děl Europeana, financovaná Evropskou unií.

Essam el-Amir, ředitel egyptského státního vysílatele, podal  rezignaci na protest proti řízení země prezidentem Morsim a jako protest proti návrhu ústavy, která má za následek rozdělení společnosti a vzestup sektářského násilí. Mohsen El-Shehawy, šéf bezpečnosti budovy státního vysílání Maspero řekl, že na ochranu budovy byly nasazeny další prezidentské stráže. Státní televizní vysílání je pod dohledem ministra informací Salaha Anděla Maksouda, člena Muslimského bratrstva. Střety mezi příznivci prezidenta Mohameda Morsiho a jeho oponenty měly prozatím za následek několik mrtvých a pětistovku zraněných.

Columbia Journalism School vydala obsáhlou esej o „budoucnosti zpravodajského průmyslu,“ C. W. Anderson, Emily Bell a Clay Shirky s názvem „Post-industriální žurnalistika:. přizpůsobení se současnosti“. Zpráva vychází z několika základních přesvědčení: Dobrá žurnalistika byla vždy dotována, trh nikdy nepřináší tolik novinek, o kolik má demokracie zájem. Internet je hrobem financování z reklamy, změna přichází, ať se to komu líbí nebo ne, a status quo nebude fungovat. Restrukturalizace je proto vynucený pohyb. Vedle reklamy existuje mnoho dalších forem soukromých dotací. Někteří majitelé jsou ochotni publikovat noviny a časopisy se ztrátou, na oplátku za prestiž nebo vliv – ukázkou je New Yorker a New York Post, oba v červených číslech. Tyto druhy publikací jsou de facto neziskové organizace. Elitním novinám jako The New Yorker, The New York Times, The Wall Street Journal, Financial Times apod. se daří lépe i v internetové éře. Podstatná je jejich kvalita a jedinečná hodnota. Web ovšem okamžitostí, globální dostupností, jednoduchostí publikace a možnostmi agregování (Google News) významně narušuje výlučnost a hodnotu „exkluzivních“ zpráv. Ale… Každý novinář může být nyní vydavatel. Autoři jsou přesvědčeni, že tiskoviny mají mít zvýhodněné poštovné. Podle nich stále existuje mnoho příležitostí pro dobrou práci novými způsoby.

Zdá se, že svět chápání žurnalistiky se mění. Pomalu. Někde.

Irena Ryšánková