Němci před sto padesáti lety nazývali Čechy národem lokajů a podúředníků. Málokdo získal příležitost k lepšímu uplatnění. Státní služba za Rakouska byla službou „vlastní“ mocnosti. V posledních mnoha desetiletích je státní služba službou cizím mocnostem od Velkoněmecké říše, přes Sovětský svaz až po USA v dnešních časech.

Loajální služba předpokládá velké porozumění sloužících pro morálně pochybné činy mocnosti, která je v Čechách a na Moravě právě „protektorem“, tedy ochráncem zájmů českého lidu bez ohledu na jeho mínění. Ochotně a věrně slouží vlády, politické strany, veřejná správa a zprostředkovatelé právě vládnoucí pravdy – média. Ctižádostivci si hledí získat ostruhy co největší horlivostí ve prospěch současného protektora. Projevuje se to členstvím ve správných spolcích a politických stranách, veřejně deklarovanými názory a širokým spektrem projevů loajality od způsobu vyjadřování, oblečení, přijetí zálib, pěstování kultury našich nejbližších přátel a ochránců včetně vyvěšování správných vlajek ve správné dny. To vše do té doby než pád protektora nabídne nové příležitosti novým ctižádostivcům sloužit protektorovi novému. Samozřejmě ve jménu lidu jehož blaho protektorovi leží na srdci. Kdo touží po kariéře, musí se přizpůsobit. Výjimkou je kariéra sportovní, umělecká, vědecká (mimo společenské vědy), ale ani tam neradno vyčnívat z řady kvůli nominacím, angažmá a finanční podpoře výzkumu. Jen ti z vynikajících, jimž nebylo včas zabráněno v nepřehlédnutelnosti si mohou dovolit luxus projevu vlastního názoru.

Den vítězství nad fašismem (9. květen, dříve státní svátek ČSR a ČSSR, ČSFR) je příležitostí k připomenutí hrdinství těch, kteří porazili fašismus. Nečinili tak proto, aby jejich obětavost a oběti mohli být po desetiletích kádrovány. Je běžné, že hrdinové se přestanou hodit a přestanou být připomínáni, sochy jsou odstraňovány a pamětní desky snímány. Činí tak živí kvůli své kariéře. Stejně je tomu s účastí nebo neúčastí na oslavách. Den vítězství, se stal příležitostí k projevení konformity se současným protektorem. Lidé odpovědní za dodržení současné správné linie jsou si vědomi, tak jako za dob předchozích protektorů, že jsou pod ostřížím zrakem médií. Orgány státní moci zatím sledují jen z povzdálí. Ti, kteří se odchylují jsou zatím jen na seznamech.

Samozřejmě, že Sovětskému svazu nešlo jen o porážku fašistického Německa a jeho spojenců, ale především o vlastní přežití a později také o maximální vliv v Evropě. Ani Spojeným státům nešlo jen o poražení fašistického Německa, hlavně proto, že se mohlo v případě úspěchu stát vážným geopolitickým konkurentem, ale šlo jim také o maximální vliv nejen v Evropě a také o to, aby Sovětský svaz co nejvíce krvácel. Jenže hrdiny boje proti fašismu velmocenské ambice nemotivovaly. Bojovníci si zaslouží oslavu, ať bojovali proti fašistickému Německu na Západě či na Východě. Neměli by být kádrováni.

Jenže současný protektor stojí na straně ukrajinské junty, která se dostala k moci a moc udržuje pomocí fašistů. Ruská federace má na svém území mnoho surovin a stává se konkurentem současného protektora. To je zřejmě pro většinu současných představitelů v ČR důležitější než okolnost, že právě její občané se rozhodující měrou podíleli na vítězství nad fašistickým Německem. Proto se rozhodli odmítnout pozvání na velvyslanectví Ruské federace.  (novarepublika.cz)

Ivan David