Bez jakékoliv známky údivu, či dokonce nesouhlasu je nám sděleno, že strana ANO, která se stala vítězem eurovoleb v České republice, bude v Bruselu odstavena od jakéhokoliv vlivu, protože její názory se nehodí těm, kdo určují reálnou míru vlivu. Dozvídáme se, že jednotlivé frakce se nepodílejí na rozhodování podle počtu svých členů, ale podle toho, zda byly či nebyly odstaveny do karantény. Být odstaven do karantény znamená, že projevená vůle voličů v jejich domovských zemích je zcela anulována. S těmito voliči se nepočítá jako s občany Evropy, jejichž hlas je roven hlasu kohokoliv jiného.

Je to stejné, jako kdyby se na úrovni národního státu po volbách řeklo, že reprezentanti opozice budou po následující čtyři léta zcela vyřazení ze hry, i když plat a diety jim pochopitelně poběží, když už tedy byli bohužel zvoleni. Takto vypadá liberální demokracie v praxi, aniž by to její profesionální stoupence u nás jakkoliv znepokojovalo. Naopak, považují to za vhodný trest za vlastní názor politika sdílený miliony voličů. Jak konstatuje autor článku, v té či oné míře se karanténa bude týkat třinácti či patnácti z jednadvaceti zvolených českých europoslanců.

Dozvídáme se, že plnohodnotnými europoslanci se tak stávají jen ti, kdo byli zvoleni za strany TOP 09, KDU-ČSL a STAN. Jedná se mimochodem o strany, z nichž dvě by se samy vůbec nedostaly do našeho parlamentu a vyhlídky té třetí závisí na tom, jak bude posuzována hustá pavučina podivných kauz, jimiž je tato strana opředena.  

Dále se z článku dozvídáme, že nejvyšší vliv bude mít z našich europoslanců v následujících pěti letech Luděk Niedermayer z TOP 09. Důvod: Niedermayera mají rádi a navíc patří mezi oblíbence Manfreda Webera, mocného německého šéfa lidovecké eurofrakce, konstatuje Václav Dolejší. Jak vidno, patřit mezi něčí oblíbence má v evropské politice větší váhu než být členem frakce vítězů voleb,  která má tu smůlu, že ji nemají rádi. Přeje si snad někdo ještě srozumitelnější objasnění toho, co znamená termín „demokratický deficit“?

Při čtení podobně upřímných článků člověka napadá, že by se na katedrách politologie měly od základu změnit osnovy. Proč hlásat nebohým studentům, že základem demokracie je nějaká rovnost všech občanů a že platí stejná váha hlasu každého z nich u voleb? Proč je bulíkovat řečmi o tom, že demokracie spočívá na diskusi, která konfrontuje názory těch, kdo momentálně vládnou, a těch kdo jsou prozatím v opozici? Proč jim tvrdit, že Evropská unie na každém kroku prosazuje zásadu jednoty tvořené ničím neomezovanou růzností?

Poctivější by přece bylo prozradit jim, že důležité nejsou výsledky voleb, ale to, koho mají tam nahoře nakolik rádi. A že stát se vlivným poslancem předpokládá být favoritem dostatečně mocného patrona. Pokud by se podařilo tohle studentům vštípit, pak by nehrozilo, že po případném vstupu do politiky skončí některý z nich bez ohledu na počet získaných hlasů v karanténě.