Za svou politickou kariéru jsem si vypracoval velmi silnou ostražitost – například ke Kalouskovi, k Nečasovi a taky k Evropské unii. Několikrát jsem se přesvědčil, že co se jeden den dohodne, na zítra už nemusí platit. Politika EU se provádí naprosto netransparentně. Vzpomínáte si na humbuk ohledně fiskálního paktu. Naprosto nestandardní mezinárodní smlouva a na všechny zúčastněné státy byl vyvíjen nesmírný tlak, aby ji přijaly a pokud možno hned. Byly to Věci veřejné, které ve vládě prosadily, k fiskálnímu paktu ČR nakonec nepřistoupila. S odstupem času se ukazuje, že onen pompézní fiskální pakt je stejně jen cárem papíru, který nemá parametry nikoho k ničemu nutit, což koneckonců potvrdilo i Španělsko, které už měsíc po jeho uzavření se nechalo slyšet, že smlouvu dodržovat nebude.
Téměř schizofrenní přístup ke všem smlouvám, paktům, úmluvám a bůh ví, čemu ještě, je ten nejracionálnější. EU si totiž navykla, že se smlouvy nedodržují, nebo jejich ustanovení překrucují. I to, co je jasně psáno, vlastně neplatí. Velcí hráči jako Francie a Německo si vždy vše stejně nakonec upravují podle své potřeby. Dávám bankovní unii rok, maximálně dva.
Vít Bárta