Bývá to vždy spojeno s rolí univerzit. Podobný pocit jsem měl před několika lety – v roce 2018 – když jsem vystoupil s projevem v Trevíru při protestní akci vůči odhalení nového, Čínou darovaného pomníku Karla Marxe u příležitosti dvoustého výročí jeho narození. I tam jsem měl pocit kosmopolitní beznaděje. (Mimochodem i Stuttgart i Trevír jsou nedaleko Francie, tedy na západ od Rýna, což považuji za relevantní.)
Ve Stuttgartu dominují na ulicích (i v hotelu jako zaměstnanci) ne-Němci, neevropané. Návštěvník centra Prahy může možná mít pocit, že je tomu u nás také tak, ale v Praze jsou to spíše turisté, ve Stuttgartu „domácí“. V hotelu vidím, že mluví špatně německy. Považuji to – stejně jako Renaud Camus – za Grand Replacement, za velkou výměnu obyvatel, za faktickou likvidaci Evropy.
Ve svém projevu jsem tam – mimo jiné – řekl: „Masová migrace destruuje samotné základy naší společnosti. Už dávno není okrajovým jevem. Nespadla z nebe. Byla dlouho ideologicky připravována a byla a je pragmaticky organizována. Proto jsou migranti tady. Nebojme se říci, že masovou migraci nezpůsobili migranti, ale evropští politici. Chování těchto politiků pro pozorné pozorovatele není nevysvětlitelné. Evropští politici migranty v podstatě potřebují. Chtějí z nich vytvořit nového evropského člověka, homo bruxelarum. Ten by měl mít autentickou evropskou, nebo spíše novo-evropskou mentalitu a instinkty. To se jim z nás udělat nedaří. Tak tvární nejsme.“ Projev vyvolal „standing ovations“.
Pro mne je děsivá i totální destrukce stylu oblékání. To, v čem lidé chodí po ulicích hlavního města země Bádensko-Württembersko, se hodí tak na plovárnu nebo do lázní. Zase to ale všechno není náhoda. Konferenci moderoval Carlos Gebauer. Potkal mne v předvečer konference v hotelu a ukazoval mi významně na svou kravatu. Nevěděl jsem, proč to dělá. Druhý den uváděl můj projev historkou, že jsem svůj projev začátkem května v Curychu, kde byl mezi posluchači, zahájil slovy „všimnul jsem si, že jsem zde dnes v podvečer jediný, kdo má kravatu“. Samozřejmě jsem na to už pozapomněl. Ve Stuttgartu někteří kravatu měli, ale pokles respektu k jakékoli veřejné akci je hrozivý. Nejlépe byla oblečena jedna paní předdůchodového věku, která mi přišla poděkovat za projev se slovy „já jsem Češka, žiji tady už ale skoro 40 let“.
Snad jsem příliš neutekl od svého tématu. Kosmopolitní Stuttgart mne nepotěšil. Pijí tam více víno než pivo (přímo ve městě je spousta vinic), to pivo nás snad přece jenom trochu více drží při zemi. Teď bych měl udělat smajlík.