....tedy plánů, jejichž parametry byly nastaveny záměrně nízko tak, aby byly ve skutečnosti lehce překonány a podniky mohly vyplácet tučné prémie za to, že plnily plán na 110 či 120%.

Psal jsem i o tom, že politický podnikatel Babiš bude spoléhat na štědřejší dotace z Bruselu, že bude spoléhat na to, že HDP poroste rychleji než státní dluh a díky statisticky milosrdným poměrným ukazatelům bude moci své voliče přesvědčovat, že státní dluh v poměru k HDP se vlastně bude snižovat a ve státním rozpočtu, se ve skutečnosti podaří uspořit víc, než se očekávalo. A tedy, že je schopný a úspěšný ministr financí.

Psal jsem také o tom, kterak sportovní komise ČSSD, jakožto odborný orgán sociální demokracie pro oblast sportu, předložila návrh na změnu státního rozpočtu a navýšení výdajů na trvale decimovaný český sport o 1 mld. Kč, a to na úkor výdajů, které byly v návrhu rozpočtu na rok 2015 zbytečně nadhodnocené.

Poněkud měkký návrh rozpočtu na rok 2015

Přestože skutečnost čerpání prostředků právě těchto výdajů v roce 2015 jednoznačně prokazuje, že byly opravdu a v některých případech výrazně nadhodnoceny a nasměrování jejich části například do podpory sportu by z ekonomického, společenského i politického hlediska bylo mnohem účinnější a prospěšnější, pan ministr Babiš se proti takovému návrhu v loňském roce jednoznačně postavil s tím, že rozpočet vláda sestavila dobře a on na něm nehodlá nic měnit.

Přitom každý průměrný sedlák bez zásadního inteligenčního deficitu ví, že spořit tím, že nechám obilí hnít ve stodole, místo, abych jej zasadil, vypěstoval, sklidil a úspory tak zmnožil, je prostě blbost.

Ne tak ministr financí koblihových voličů, který dva roky po sobě ve státním rozpočtu nesmyslným nafukováním některých výdajových položek nechal celý rok hnít rozpočtované výdaje v objemu desítek mld. Kč, a to jenom proto, aby na konci rozpočtového roku mohl těm svým prostřednictvím svých médií sdělit, že hospodařil dobře, protože stát zadlužil méně, než předpokládal ve státním rozpočtu.

A to místo toho, aby tyto záměrně a účelově fiktivní výdaje investoval do rozvoje a tím zadlužení státu ve skutečnosti snížil podstatně více. Všechny analýzy v rámci EU i ČR jednoznačně prokazují, že investice do sportování a pohybových aktivit jsou investice nadmíru efektivní, neboť za jednu korunu výdajů dokáže sportování do rozpočtu vrátit na příjmech až 3,55 Kč, anebo ušetřit na výdajích třeba ve zdravotnictví až 2,53 Kč a v některých případech dokonce až 71 Kč.

Tuto matematiku hodnou zodpovědného hospodáře státní kasy však koblihový ministr financí zřejmě nezná nebo, v tom horším případě, nerespektuje.

Když se v lednu a únoru 2015 ve svých médiích sportovnímu prostředí opakovaně zaručoval, že „dá“ do sportu v roce 2016 6 mld. Kč, věřili mu tyto sliby snad opět jen jeho koblihoví voliči. A když po něm při návrhu rozpočtu na rok 2016 na jaře tohoto roku ony tři miliardy na sport navíc poměrně rezolutně a zcela logicky požadoval tehdejší ministr školství, mládeže a tělovýchovy Chládek, nejprve jej Babišova média odpravila do politických „věčných lovišť“, aby po té na ovládnutém rozpočtovém válečném poli prohlásil Babiš Chládkovy požadavky za nerealizovatelné (v logice věci by ale byly nereálné a nezodpovědné především Babišovy sliby).

A zdá se to sice skoro neuvěřitelné, ale navzdory prokázané realitě, navzdory ekonomické teorii i ověřené praxi se Babiš při sestavování rozpočtu na rok 2016 opět a znovu vydal nikoli cestou rozpočtové podpory nových příjmů státního rozpočtu, podpory rozvoje ekonomiky, rozvoje vládní spotřeby i spotřeby domácností, které tak rád vyzdvihuje pan prezident, ale opět jen a jen cestou hnijících uměle nafouknutých rozpočtových výdajů, které zas a znovu budou ležet jako mrcha v rozpočtovaných položkách, aby pan ministr mohl, stejně jako letos, stejně jako loni, hovořit k národu, kterak dobře hospodaří, neboť ve skutečnosti utratí méně, než v rozpočtu předložil.

Je to ale bohužel jen a jen lež, faleš a rozpočtové tmářství. Celý návrh státního rozpočtu ještě není definitivně znám, ale pan ministr už si ho pochvaluje jako optimální, přestože, kromě pana prezidenta, odborníci, ekonomičtí experti i řada resortních ministrů poukazuje na to, že zatímco v rozpočtu na příští rok na výdajové straně zbytečně, nelogicky a hloupě chybí miliardy na prorůstové výdaje, v kapitolách spravovaných ministrem financí, zejména v kapitole Státní dluh a v kapitole Všeobecná pokladní správa má pan ministr ukryté nesmyslné miliardové rezervy ve výdajích, jejichž čerpání v roce 2016 bude opět výrazně nižší, než navrhuje a tyto potenciální zdroje hospodářského růstu budou ekonomicky zahálet a navíc budou částečně znehodnocovány inflací.

Jen při velmi zběžné analýze některých rozpočtových větších položek v těchto kapitolách je evidentní, že pro rok 2016 se jedná o 15 – 20 mld. Kč. Místo, aby byly tyto zdroje použity například na podporu rozvoje průmyslu, vědy a nových podnikatelských záměrů, jak zcela oprávněně požadují zaměstnavatelé, na aktivní politiku zaměstnanosti, zvýšení výdajů na důchody, platy zaměstnanců, jak zcela oprávněně požadují odboráři či právě na splnění Babišova slibu o navýšení výdajů na trvale a hrubě podfinancovaný český sport, což všechno jsou velmi dynamické faktory růstu HDP, daňových příjmů, zrychlení ekonomického růstu a zvyšování příjmů státního rozpočtu a tím snižování rozpočtového schodku, státního dluhu i celkového zadlužování ČR, budou pravděpodobně opět tvořit rozpočtovou vatu, pro politické hrátky pana ministra financí a jeho pohádek o dobrém hospodáři.

Je samozřejmě otázkou, zda tuto hru na rozpočtového rádoby hrdinu ponechají bez povšimnutí ministři české vlády při schvalování jeho návrhu ve vládě a stejně jako v loňském roce i poslanci, při jeho konečném schvalování v Poslanecké sněmovně koncem letošního roku.

Pokud ano, stanou se spoluviníky Babišova pokřiveného rozpočtového amatérismu. Pokud ne, dají české ekonomice šanci na další růst. Držím jim palce. Bude to ale stačit?