S úžasem jsem sledoval jak se Lidový dům stal shromaždištěm bytostí, které představovaly snad všechny existující levicové proudy. Anarchisty počínaje, národními socialisty, maoisty, komunisty, trockisty a stalinisty konče. Pouze klasických sociálních demokratů se jaksi nedostávalo.

Obzvlášť pikantní bylo, když se v ČSSD objevili tvz. osmašedesátníci tedy bývalí funkcionáři KSČ, které Biľakovo křídlo posíleno sovětskými tanky vyhodilo s komunistické strany. Tito "demokraté" totiž vesměs patřili ke kohortě masového vraha Klementa Gottwalda a po komunistickém puči v roce 1948 zlikvidovali demokracii v naší zemi. Nejviditelnější figurou byl někdejší komunistický legislativec, který kdysi vytvořil "slavný" článek č. 4 o vedoucí úloze KSČ.  

Někteří z těchto lidí jako šéfové pověstných akčních trojek prováděli drastické čistky na středních i vysokých školách a znárodňovali kdejakého živnostníka. Společnými silami dostali do koncentráků nebo na šibenice společenskou elitu. V  lepším případě ji vyštvali do emigrace. (Nemám na mysli popravené komunistické funkcionáře. Ono už to tak prostě je, že nejnižší patro lidské společnosti se občas zabíjí navzájem).

Pocity se kterými jsem léta sledoval dění v Lidovém domě se u mě střídaly společně s tím co tzv. sociální demokraté na politické scéně předváděli. Občas jsme s přáteli doslova řvali smíchem, ale daleko častěji nás mrazilo. Bylo to totiž čím dál tím víc jasné s kým vlastně máme tu čest. A že s prvorepublikovou sociální demokracií má toto podivné panoptikum  pramálo společného. Trefně to kdysi řekl jakýsi bloger na facebooku, když napsal, že termín Česká strana sociálně demokratická pouze považuje za krycí název druhé komunistické strany v zemi.

Sociální demokracie za dvacet tři let neudělala pro Českou republiku a pro její občany pozitivního vůbec nic. Během osmi let kdy v ČR vládla zadlužila státní pokladnu biliónovým dluhem. Přestože hlasitě kritizovala korupci a zlodějny, zlodějům a mafiím dala volnou ruku. Tak mohli v Lidovém domě vyrůst jedinci typu Stanislava Grosse a pověstní kmotři v severních Čechách.

Nikdy nezapomenu na okamžik kdy v Poslanecké sněmovně za nadšeného potlesku klubu sociální demokracie vykřikoval expremiér Gross cosi o tom, že jeho rodinné finance jsou křišťálově čisté. Na děsivý povolební výstup Jiřího Paroubka. A také na hysterické projevy exhejtmana Ratha v parlamentu a na jeho slova o Hitlerovi a ekonomické krizi v rozhovoru pro Lidové noviny.

ČSSD udělala pouze jediné sympatické gesto v roce 1996 na svém sjezdu v Bohumíně kde veřejně prohlásila, že nikdy nebude vládnou společně s komunisty. Od začátku jsem nevěřil, že to socialisté myslí upřímně. Ostatně s komunisty spolupracovali na různých  úrovních prakticky nepřetržitě.

Volby do krajů nečekaně přinesly zásadní věc. Vedení ČSSD konečně odkrylo karty a pouhých několik hodin po vyhlášení volebních výsledků oznámilo, že je na čase tzv. Bohumínské usnesení zrušit.

Po výrazném zisku komunistů vrazili čelní představitelé Lidového domu opět demokracii v ČR nůž do zad. Na facebooku i na internetových diskusních fórech už od sobotního večera tisíce lidí vyjadřují své zděšení nad úspěchem politické sekty, která vyznává ideologii, jenž od roku 1918 doposud připravila o život více než sto milionů lidí. V Lidovém domě se neděsil nikdo. Naopak. Tam se v sobotu oslavovalo šampaňským.

Jiří bob Asher