O tom, že nám pravice po několikaměsíčním působení úřednické vlády zbělí do panenské čistoty  lze jistě pochybovat, a stejně tak naopak nelze pochybovat o volebním vítězství sociální demokracie. I když, v našem státě je i nemožné možné. Základní otázkou pak je, zda štěpení ČSSD bude mít dopady na schopnost této strany jednotného postupu, její vlastní suverenity a samozřejmě možných personálních změn v jejím vedení. Nejčastěji se hovoří o „haškovcích“ a „sobotkovcích“ ačkoliv oba protagonisté – první místopředseda i předseda strany to vehementně popírají.

To je jeden z argumentů, kterým se hájí „nezemanovci“ v sociální demokracii a tvrdí, že vláda vzešlá pouze z vůle prezidenta Miloše Zemana nemá získat podle hodnot strany – trvající na dodržení demokratických parlamentních principů – důvěru poslanců. Podobně, jako pravice, argumentují, že se jedná o průnik do nejvyšších pater politiky lidmi nevolené Strany práv občanů – zemanovci a nevěrohodnost úřednického kabinetu posilují výhradami k osobě ministra financí Jana Fischera a jeho financí. Na váhu přidávají skutečnost, že došlo k přetahování členů do kabinetu bez vůle strany.

V protikladu k tomu se značná část „zemanovců“ v ČSSD kloní k vyslovení důvěry vládě, kterou jmenoval právě Miloš Zeman, stále silná autorita pro mnohé sociální demokraty. Tvrdí, že levicový prezident naplňuje volební sliby, že nepřipustí k moci bývalou pravicovou koalici, což považují za dané situace – po pádu Nečasovy vlády – za prioritu i sociální demokracie. Programově zřejmě není Rusnokova vláda v rozporu s tezemi ČSSD, což ostatně připustil i „sobotkovec“ Bohuslav Sobotka. „V této situaci hledat nějaké zadní cestičky a otvírat prostor pro nástup Nečasovy vlády bez Nečase se může rozebírat v pražských kavárnách, ale myslím, že lid to vidí trochu jinak,“ tvrdí muziku pro Prvnizpravy.cz Zemanův letitý příznivec místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach.

Prezident Zeman slíbil, že bude velmi aktivní a pro politology nejsou jeho kroky zase tak překvapivé. Tušili, že se, důsledkem přímé volby bez zpřesnění pravomocí hlavy státu, začne chovat jako protiváha politickým stranám, tedy jako samostatná politická strana na Hradě. Třebaže mu – zejména zprava – spílají, kterak porušuje parlamentní zvyklosti, které svým jemným slovníkem označil za „idiotské“ - skutečností je, že ústavu neporušil. A je třeba položit otázku: Co vlastně Zeman mohl a měl udělat? Bývalou koalici znovu pověřit sestavením vlády? To by plivnul do obličeje 2 717 405 voličům. Jakou další volbu měl, když Bohuslav Sobotka jmenování premiérem odmítl? Vždyť úřednická vláda mohla skončit dříve, než by se o ni hlasovalo ve sněmovně, pokud by tvrzení šéfů TOP 09, že pokud bude jiná vláda, tak upřednostní rozpuštění sněmovny a předčasné volby, bylo naplněno. A na to se právě ČSSD spoléhala. Možná naivně.

Podle všeho se sociální demokracie dostala pod vliv prezidenta a moc velký manévrovací prostor nemá. Buď podpoří Rusnokovu vládu, nebo hrozí návrat trojkoalice k moci. I krátká doba do voleb ukazuje, že kabinet má sílu provádět čistky, dosazovat do nových trafik a prosazovat své zákony (zvláště pokud by měl dostatečnou podporu ve sněmovně).

Sociální demokracie je v situaci, kdy se musí překousnout osobní animozity s prezidentem, vnitřní rozpory a dokončit dnešní anabázi do voleb tím, že podpoří vládu. Dokonce  není ani důležité, zda Rusnok důvěru získá. Třeba ne. Ale v politice se počítají i gesta. Šlo by o vstřícné, jakkoliv poněkud vynucené gesto jak k prezidentovi, tak vůči voličům, u nichž očividně převažuje názor ve prospěch Rusnokovy vlády (SANEP).

V případě, že vláda důvěru nezíská – a tato jistota se v posledních dnech trochu drolí – bude míček opět na hřišti Miloše Zemana. Komická hra s notářsky ověřenými podpisy či defilujícími poslanci, kteří poníženě před přísným okem hlavy státu defilují a podepisují jakýsi papír,  jak navrhuje Miroslava Němcová, zdegradovala požadavek trojkoalice. Co bude následovat není jasné. Sobotkova menšinová vláda, nebo jiná úřednická? V každém případě by se zkrátil i čas, pokud by se třeba nakonec ve třetím pokusu dostala k moci pravice. Do voleb by už scházelo jen několik měsíců.

Sociální demokracie by měla rovněž podpořit Rusnokovu vládu ještě z jednoho důvodu. Ostrý nástup a personální změny ba čistky, které nastartovala, ještě neskončí a pravici může konečně donutit ke kroku, který očekává drtivá většina občanů. Souhlas k rozpuštění sněmovny a vyhlásit nové volby. Možná, že i v tomto případě jde o naivní předpoklad. Ale voliči by v každém případě u ČSSD ocenili, že pravici cestu k moci neuvolnila.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda