Protože nežijeme v normální době, tj. v době starých zvyků a zlozvyků, ale v době přechodu (kam, sám nevím), podobného tomu obou lidských pohlaví (jak to bude u bezpohlavních osob, nevím), nemůže ani synchronizované zveřejnění knihy světoznámého novináře – občas i lháře, pana Woodwarda nazvané Fear (která vyjde oficiálně za několik dní), překvapit. Proto ani reakce prezidenta Trumpa nepřekvapuje: Článek označil jako zbabělost (gutless) a knihu jako čistý kus básnictví samo sebe diskreditující. Pro nás daleko od prezidenta Trumpa je však důležité potvrzení, že v obou případech nic neodpovídá tolik opěvovanému demokratickému principu checks and balances, bídný text anonymního článku indikuje, že může existovat odpor uvnitř vlády prezidenta Trumpa a kniha, podle zveřejněných úryvků, není nic jiného, než zoufalá pomoc Demokratům v listopadových volbách. Neozpěvovaní hrdinové (unsung heroes) kritizují amoralitu prezidenta s pomocí umocněné amorality spolupracovníka nebo spolupracovnice prezidenta, autora knihy Fear a médií. Zapomínají přitom, že je zcela možný scenář, který jsem zveřejnil ve druhé části Co vše mluví pro válku (2) a myslel jako vtip: If Trump is impeached Pence becomes president. Pence pardons Trump and appoints him Vice-president. Pense resigns. Trump becoms president. And appoints Pence as his Vice-president. Liberal heads explodes.

Za předpokladu, že problém Ukrajina - Doněck - Luhansk zmizí jako levné denní menu z jídelníčku masových medií po vyřešení základního problému mezi USA a Ruskou federací, budeme muset po celou dobu čekání mít obavy a strach, nejenom z průběhu a výsledku konfliktu mezi USA a Ruskou federací, ale i z konfliktu uvnitř EU. V ní totiž dnes (6.9) označil německý ministr vnitra Seehofer migraci jako matku všech politických problémů. Landesverfassungsschutz (zemský úřad pro ochranu ústavy) bude oficiálně prověřovat AfD a jejího představitele Bjoern Hoeckea. Masný průmysl, kuchyně v restauracích a školní jídelny se budou smířovat s mizením vepřového masa na pultech a v jídelníčku. Nikdo z evropských politiků si nedovolí veřejně odpovědět na otázky typu: Jak je možné, že se minoritní cizí víra (u nás) dostala do školy v sekulárním státě? Jak je možné, že civilizovaná země jakou je SRN, ztratila tak rychle schopnost a vůli diskutovat a zaměnila tyto atributy demokracie za pomluvu, ignorování a křik slepic a opic? Křik doprovází před několika dny vydanou knihu autora T. Sarrazina, nazvanou Nepřátelské převzetí. V knize, kterou mám na stole, autor vysvětluje hlavní tézi: Praktikující Islám není kompatibilní se západním konceptem společnosti. Kdo a kdy bude učit Němce opět diskutovat, dnes nevím, představu ale mám.

Za předpokladu, že by se Rusko rozhodlo přiznat Doněck a Luhansk, podobně jako přiznalo Osetii a Abcházii si lze představit, že na zbytku Ukrajiny rychle vzniknou vojenské základny NATO (v co ale nevěřím, protože by to byl další hřebík do rakve jednoty NATO) nebo jednotlivých členských států NATO (což je pravděpodobnější varianta). S ohledem na čas letu raket do Moskvy v délce 2-3 minut a současnou úroveň důvěry a komunikace USA, NATO a EU s RF se taková situace nedá srovnávat s Kubánskou krizí (1962). Obsadit celou Ukrajinu dnes, nedává RF politický, hospodářský ani jiný smysl. Proto platí ministrem Lavrovem opakovaný citát Andreje Gromyko: Lepší deset jednání, než jeden den války. Jak dlouho se ale bude rozhodování v Kremlu řídit obsahem citátu, nevím. Vím, ale že důvěra RF k USA, NATO a EU je nulová, že hospodářsky slabé Rusko vyhrávalo války nad mnohem silnějšími západními protivníky, a že hodnocení čínských zpravodajských zdrojů Haijiang a EastDay, podle kterých Rusko legalizovalo útok na svoji suverenitu svoji nečinností při náhodném nebo testovacím odpálení rakety ze stíhačky NATO v Pobaltí směrem k Rusku, není pravdivé. Minimálně ze současné pozice Ruska. Je ale kvalitní indikací nedůvěry ČLR k vysvětlování případu ze strany NATO. To stačí analytikům.

Za předpokladu, že dnešní útok nožem na Seepromenade v Curychu nebude vysvětlen jako teroristický útok, ale jako útok nemocného, je dobré si uvědomit v GŠ armády ČR, že téhož dne v dalekém Afganistánu, afgánský policista zabil 8 kolegů, aby mohl přejít k Talibánu.

Předpokládám, že dnešní přidělení hlavní role, obviněním prezidenta Putina, v tragikomedii Skripal & Co indikuje její pokračování na několik let. Proto se nebudu divit, dojde li během dalšího aktu k potvrzení informace, že zveřejněné fotografie obviněných Rusů, ve skutečnosti podobné fotografiím herců (Paul Collins a Jeffry Fields) ve filmu producenta Michael Killigan, nazvaném KGB Spy z počátku tohoto století, je výsledkem práce ruských sabotérů v anglických médiích. V podstatě je to ale jedno. Proč? Podle PM May jednat s Ruskem nemá smysl. V Bruselu se kající Facebook reagoval rychle, když jde o možnou pravdu: během 45 minut odstranil vše, aby pravda mohla v klidu růst a zrát bez kontroly veřejnosti. Opravdu nedává smysl se dále zabývat tragikomedií Skripal & Co bez konce.

Uvedené příklady hry na čekání se nabízejí jako důkaz, že smyslem života pro mnohé je nesmyslné očekávání, podobné Čekání na Godota (Samuel Beckett). Čekání si ulehčujeme zabíjením času, který je nám přidělen. Odrážíme slova jako pingpongové míčky. Úkolem protagonistů není sdělit nám pravdu, ale zaplnit a zabít co nejvíce času před finálním setkáním USA – ČLR – RF na bitevním poli. K těm nově se nabízejícím se přiřadila Arktida. Je to téma na pokračování, ale již v novém prostředí. To definuje mimo jiné 4.9.2018 zveřejněný příkaz prezidenta Putina. Týká se informací a státního tajemství. Do něho patří to, co Rusko od 90 let dávalo Západu a rozvědčíkům zadarmo. Málokdo bude ode dneška vědět, kdo koho kryje, co se v Rusku děje a jaká bude cena za naše chování. V době nemocného Jelcina, byla moc oligarchů až těžko představitelná. V době zdravého Putina oslabení oligarchové posedávají v Kremlu a prosí. Přičemž by měli vědět, že žádné peníze nestačí na vstupné do mozku prezidenta Putina. Proto se i oslabení oligarchové, kromě mnohých ostatních smrtelníků budou muset učit rozeznávat pupíky a jejich formu u lidí, a interpretovat svá zjištění podle staré čínské mytologie, aby našli partnera. Souhlasu netřeba.

 Jan Campbell