Přes očekávaný průběh lze na základě slovenských prezidentských voleb vyslovit některé obecnější soudy. Jasně se potvrdilo, že se Slováci po dvou nepříliš povzbudivých experimentech s absolutními politickými nováčky ve funkci hlavy státu vrátili ke zkušeným politickým osobnostem, které mají svou čitelnou politickou historii a nějaké zásluhy o stát, které je do nejvyšší ústavní funkce kvalifikují. Tahání z klobouku neznámých politických nováčků, kteří nejsou na náročnost prezidentského úřadu připraveni a po pěti letech utíkají z boje, se zjevně neosvědčilo a přispělo k prohloubení dnešních slovenských problémů.
Ať tedy výsledky slovenských voleb dopadnou jakkoliv, náš prezident Pavel bude mít, pokud jde o pohledný zjev, na mezinárodní scéně ze Slovenska silného konkurenta. Lze říci, že ani názorově nejsou mezi oběma kultivovanými slovenskými prezidentskými adepty žádné propastné rozdíly. Korčok je středový progresivista a Pellegrini, rovněž svým založením spíše středový levicový politik, by byl jako hlava státu mocenskou logikou a politickými ambicemi tlačen spíše do role protiváhy silného premiéra. Robert Fico tak stojí před alternativou otevřeného, ale dobře čitelného a zdá se, že korektního protivníka nebo potenciálně nejistého spojence a koaličního partnera v prezidentském úřadě. V žádném případě se tak nemusí výsledku voleb obávat.
Prezidentské volby na Slovensku žádnou zásadní politickou změnu u našich sousedů nepřinesou a přinést nemohou. Hysterie, kterou kolem nich rozpoutávají progresivistické kruhy u nás i v Bratislavě, není na místě. Slováci často volí jinak než Češi, mají jiné zájmy, jinou optiku a jiné preference. Je to tak správné a přirozené. Respektujme to a snažme se mimořádné vzájemné vztahy udržet. Žádná pochvala našich potentátů z Bruselu či odjinud za jejich zhoršení nestojí. Ať vyhraje Korčok či Pellegrini, před naší vládou a prezidentem stojí zásadní úkol napravit, co svou nafoukanou arogancí v česko-slovenských vztazích nadrobili.