V současnosti praktikují západní země v podstatě smíšenou fašistickou, nacistickou a neonacistickou ideologii, ve smyslu definice: Fašismus je označením typu politické ideologie, jejímiž typickými rysy jsou zejména autoritářský a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, sociální darwinismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu. Nacismus ve smyslu definice obsažené v Ottově encyklopedii, představuje totalitní ideologii založenou na vypjatém nacionalismu, rasismu, prvcích socialismu, militarismu a antisemitismu. Neonacismus představuje souhrnné označení pro krajně pravicová hnutí v různých zemích inspirujících se nacismem.

Text schválený 118 zeměmi před Vánocemi USA a uvedení spojenci odmítly kvůli tomu, že (prý) nebyl snahou bojovat s nacismem, antisemitismem, rasismem a xenofobií, ale snahou Ruska použít historii jeho boje proti nacismu k obhajobě jeho agrese na Ukrajině, jak napsala americká zástupkyně Lisa Cartyová. Rusko se bránilo zařazení dodatku, který odsuzoval agresi na Ukrajině a Čína podpořila Rusko. Proč? Protože do rezolucí tohoto typu se nedávají zmínky o konkrétních zemích.

Stanley Kubrick (1928-1999), americký režisér židovského původu, fotograf a autor literární adaptace Nabokovovy Lolity, Vesmírné odyseje, románu Mechanický pomeranč, proslulý svým puntičkářstvím a explicitním znázorňováním sexu a násilí, kvůli čemuž řadu jeho snímků nemohou diváci v kinech vidět v plné verzi, svého času řekl: Stále se dívají na svět širokýma zavřenýma očima, ale je potřeba jejich oči postupně otevírat.  Dřevěný drak, chtěně, nechtěně, bude všem otevírat oči tak dlouho, až uvidíme nacistickou globální ponorku v plné její velikosti a kráse, a začneme volat o pomoc.  Pro mnohé na Západě (to) bude již pozdě.

Osobnost se zoceluje v komunikaci a roste v samotě. Osamělost a společnost jsou dvě strany téže mince. Nelze je oddělit, jeden drží druhého. Bez společnosti lidí, bez rozhovoru, bez výuky, komunikace, bez složitosti osobních vztahů není člověk vychováván, nevyrůstá jako člověk. Bude to nadále hloupý člověk, skutečný Mauglí.

Z uvedeného vyplývá, že člověk potřebuje společnost, ale také samotu. Kdo nechápe, že člověk potřebuje ticho, není podle mého názoru člověkem, ale něčím, co chce, musí, nebo má za cíl zabít (mou) duši.  V němčině se nabízí rozdíl mezi beschäftigt a geschäftig. Ostatním doba dovolených nabízí pohled na zvláštní realitu: masy si jedou odpočinout a zároveň si všichni mlátí mozky hudbou, diskotékou, atrakcemi, animacemi. Jeví se mi, že se všichni zbláznili. Ve skutečnosti je tomu jinak. Proč?
 

Snažíte se dva nebo tři týdny nedívat na zprávy a nečíst noviny. Samozřejmě, že vám do ucha vletí nějaké útržky frází, protože o tom budou psát a mluvit, budou dělat hluk. Ale neponořujte se do ničeho! Uvidíte, jak moc překvapeni, s velkým smyslem pro novost se najednou znovu podíváte na zprávy za deset dní, za nějakých bezvýznamných deset dní!

Je to člověk, který se uzavírá před lidmi, nepřemýšlí a nic nečte. Vy i já potřebujeme duchovní zdraví. A abychom byli duchovně zdraví, musíme přestat navzájem se nakazit svými vášněmi a zlými myšlenkami. K tomu potřebujeme alespoň trochu samoty buď s přírodou, s knihou, nebo evangeliem, Kantem, Konfuciem nebo jiným velikánem.

Se vstupem do roku 2024 budou pokrok propojené Eurasie určovat čtyři hlavní trendy.

1. Finanční / obchodní integrace bude normou. Rusko a Írán již integrovaly své systémy pro přenos finančních zpráv, obešly SWIFT a obchodují v riálech a rublech. Rusko-Čína již vyrovnávají své účty v rublech a jüanech. Takové dohody představují spojení velké čínské průmyslové kapacity s obrovskými ruskými zdroji.
2. Ekonomická integrace postsovětského prostoru nebude proudit přes Eurasijskou ekonomickou unii (EAEU), ale v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO). Nedojde k žádným významným prozápadním průnikům na Východě. Středoasijské stany budou postupně integrovány do jediné eurasijské ekonomiky organizované prostřednictvím SCO.
3. Střet na poli hospodářství a financí se stane ještě brutálnějším a postaví Hegemona ze zámoří a jeho slouhy (EU, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii) proti integraci Eurasie, reprezentované třemi nejdůležitějšími zeměmi BRICS (Ruskem, Čínou, Íránem) plus KLDR a arabským světem začleněným do BRICS 10 plus.
4.  Tak jako pravdám následuje lež a poté žvanění, aby se pravda mohla opět objevit na světě a ve světle, platí i skutečnost, že bychom neměli popírat naše evropské kořeny, měli bychom s nimi zacházet opatrně, protože nám dali hodně, ale měli bychom současně uvědomit si, že vpřed neznamená na Západ, ale na Východ a Jih. Tam je budoucnost lidstva.

Čína jede rychle na cestě stát se do roku 2030 globálním lídrem v oblasti umělé inteligence. Technologický gigant Baidu například nedávno vydal Ernie Bot, aby konkuroval ChatGPT. Umělá inteligence v Číně se rychle rozšiřuje ve zdravotnictví, vzdělávání a zábavě. Přičemž efektivita je klíčová. S ní jsou spojeny ekologie a ekonomie, společně tvořící model 3E. O něm píši, mluvím a který se snažím praktikovat již dobrých 40 let.

Australský institut pro strategickou politiku (ASPI), který beru při hodnocení geopolitických trendů pouze na vědomí, udělal cennou veřejnou službu. Představil země, které vedou planetu ve 44 kritických technologických sektorech. Čína je jedničkou v 37 sektorech. USA vedou na 7. Všichni ostatní nevedou žádný ze sektorů rozhodujících o budoucnosti společnosti založené a řízené na zkušenostech a vědění o principech přírodě podobných technologií. Patří mezi ně obrana, vesmír, robotika, energetika, životní prostředí, biotechnologie, pokročilé materiály, klíčové kvantové technologie a samozřejmě umělá inteligence. Jak je to možné, že Čína je na špičce?

Souhlasím s kritickou analýzou Maurice Mesnera v tom, že současné problémy v Číně jsou svou povahou duchovní – krize víry. Krize pramení ze střetu mezi kapitalistickou realitou a přetrvávajícími socialistickými hodnotami a idejemi. Střet umocňuje komplexní problém mladé generace jako takové, žijící především v zemích pod vlivem Západu a návykových technologií. K těmto zemím patří i Čína. Po poslední pracovní návštěvě Číny v listopadu 2023 se mi jeví, že Čína pokračuje ve své dlouhé cestě očisty od západního vlivu, je rozhodnuta realizovat vizi o sdílené budoucnosti lidstva a je si vědoma znalosti historie impérií, rytmiky a ceny soužití se sousedy, kteří mají odlišnou historickou paměť, odlišné archetypy jazyka, psychologie atd.

Osobně doporučuji také seznámit se s fakty a co se stalo za Maa, podívat se na fenomenální výsledky tržní reformy a zamyslet se nad morální a duchovní budoucností vlastního národa, jednotlivých kontinentů a různých civilizací v kontextu současných výzev,

V celé průmyslové sféře vzrostly všechny ukazatele: výroba oceli; uhlí; cement; řezivo; elektrická energie; ropa; chemická hnojiva. Čínská lidová republika se stala významnou jadernou mocností, vybavenou mezikontinentálními balistickými raketami. Připomínám, že první úspěšný test atomové bomby se konal v roce 1964, první vodíková bomba byla vyrobena v roce 1967 a satelit byl vypuštěn na oběžnou dráhu v roce 1970.

Mao a Teng proměnili Čínu z jedné z nejzaostalejších agrárních zemí světa v jednu z největších průmyslových velmocí. Položili zemi novodobých imitátorů základ stát se zemí pokrokových inovátorů. Všechny průlomové objevy vytyčily Tengovi cestu: Vyšší výnosy dosažené na jednotlivých rodinných farmách během rané Tengovy éry by nebyly možné, nebýt rozsáhlých zavlažovacích a protipovodňových projektů – přehrad, zavlažovacích děl a říčních hrází – vybudovaných kolektivizovanými rolníky v 50. a 60. letech 20. století.

Samozřejmě, že existovala pokřivení. Tengova snaha vyprodukovala de facto kapitalistickou ekonomiku, jíž předsedala byrokratická buržoazie. V Číně hrál státní aparát obzvláště přímou a donucovací roli v komodifikaci práce. Tento proces probíhal rychle a v měřítku, které je historicky bezprecedentní. Debaty o tom, do jaké míry ekonomický Velký skok vpřed vyvolal sociální důsledky a snahy během éry prezidenta Si Ťin-pchingova éra se s důsledky definitivně vypořádat a vyřešit komplikuje neustálé zasahování notoricky známých "strukturálních rozporů mezi Čínou a hegemonem USA.

Útoky na Čínu jsou politickou hrou číslo jedna na východním pobřeží. Nevylučuji, že se hra v roce 2024 nevymkne kontrole. Přitom není podstatné, zda bude prezidentem Biden, Trump nebo někdo jiný, či dokonce volební pat. Hegemon rozpoutá tzv. studenou válku, přičemž největší hrozbou nebude Rusko, protože jeho boj s NATO a USA ještě dlouho neskončí a tím se Rusko nedostane na globálního koně, který bude určovat směr vývoje nových bloků, ale Čína. I když Čína v nedávné minulosti byla vojensky slabá, hegemon ji nedokázal porazit. Ani v Koreji, ani ve Vietnamu. Dnes lze předpokládat, a v případě nutnosti i doložit, že šance na vítězství hegemona i na bojišti v Jihočínském moři je méně než nulová.

O tom, proč lze Americký problém shrnout do příběhu dokonalé bouře, jak a proč byly tvrdá i měkká síla hegemona svrženy do černé prázdnoty a proč globální finanční moc hegemona utrpí v roce dřevěného draka velmi těžkou ránu, popíši ve druhé části příspěvku. Souhlasu netřeba.