Taktéž je zajímavé, že veřejné či státní zakázky mají jednu společnou věc a tou je systémová korupce, chcete-li taková konstrukce projektů, při nichž zisky mizí v soukromých rukou. Na počátku všech tří projektů je produkt, který musí umožnit „podojit“ státní či veřejné finance a zároveň musí být dostatečně netransparentní, aby nemohly být odhaleny zbytečně vynaložené náklady. Poté se musí vymyslet důvody, proč daný produkt pořídit a zejména ospravedlnit jeho zavedení.

Vyšetřování jak systému IZIP, tak Open Card, ukazují na typickou nehospodárnost a provázanost s netransparentními firmami, které měly původně zajistit služby, které zajištěny nebyly a proto je po čase zřejmé, že původně navržené systémy nebudou fungovat tak, jak byly deklarovány široké veřejnosti. A také, že vznikly „oprávněné“ více náklady, nasměrované do kapes tvůrců projektů. Vždyť v závěru tyto náklady zaplatí daňový poplatník a nikoliv autoři projektu.

Sociální karta je velmi podobnou záležitostí. Také má uspořit 250 milionů korun, má umožnit kontrolu dávek a má zvýšit úroveň finanční gramotnosti. A to přesto, že nejen odborníci, ale zejména uživatelé sociálních dávek tento návrh kritizují. A to nejen z důvodu možnosti zneužití údajů průkazů TP, ZTP a ZTP/P či osobních údajů účtů u ČS, a.s. Opět, tak jako v předchozích případech je tento projekt navázán na své autory a firmu iDTAX s.r.o. Již dnes samo MPSV ustupuje od svých předsevzetí a dříve deklarované funkce sKarty omezuje.

Základním problémem těchto systémů není pouze nehospodárnost a netransparentnost, klientelistické či korupčně motivované vazby, ale zejména skutečnost, že tyto systémy výrazným způsobem komplikují lidem jejich život. Týká se to zejména sKarty, která za peníze těch nejpotřebnějších zhorší komfort lidem bez práce, rodinám s dětmi, zdravotně postiženým či seniorům. Prostě tento experiment je bezohledný hlavně k těm, kteří nebudou mít možnost v nejbližším svém okolí sociální kartu vůbec použít. A to bude znamenat další náklady těch, kterým český sociální systém umožňuje vůbec přežít.

Tato vláda se opakovaně staví do pozice dobrého hospodáře. Dokonce se zaštiťuje bojem proti zadlužování a přitom sama dluhy nehorázným způsobem zvyšuje. A to zejména svojí špatnou hospodářskou politikou, asociálními reformami a destrukcí veřejných služeb. Opravdu si vláda neuvědomuje, že již přes dva roky škodí nejen této zemi, ale zejména jejím občanům? Důvěra je zavazující pro každého politika, ale co nedůvěra pane premiére?

Antonín Seďa