Pokud jsem pochopil nedělní téma Fokusu Václava Moravce, tak se jednalo o úlohu dezinformujících médií v současném složitém světě. V. Moravec si povolal obvyklé školitele. Pány generála ve výslužbě Pavla a známého rusožrouta s ruským jménem Romanceva.
Zadání pořadů jsem pochopil tak, že se jednalo o to, aby lidé nebyli v budoucnu překvapeni, když se jim dostanou z ruských či čínských médií zcela zkreslené informace. Prostě fake news.
Jaksi a priori oba pánové, mocně hecovaní V. Moravcem předpokládali, odkud ty falešné a závadné informace půjdou. Tedy pochopitelně hlavně z Moskvy.
V tom samém čase jako Fokus probíhal na programu HBO2 skvělý americký film „Šok a úžas“. Tento film popisoval houževnaté úsilí dvou redaktorů amerických novin Knight Ridder a jejich šéfredaktora o pravdivé psaní, a to před vypuknutím druhého válečného konfliktu v Iráku. Film byl prokládán autentickými lživými prohlášeními předních amerických činitelů z té doby, kde v hlavní roli byl prolhaný viceprezident Cheney a také ministr obrany Rumsfeld. Za nimi příliš nezaostával ani prezident George Bush ml..
Jak to říkal klasik, někdejší maďarský premiér Gyurczany: "Lhali jsme ráno, lhali jsme v poledne, lhali jsme večer "… Prostě americká administrativa George Bushe ml. se rozhodla napadnout Irák, zničit režim S. Husajna a hledala pro to pracně lživé argumenty.
V závěru filmu se připomnělo, že vojenská akce Spojených států stála americké daňové poplatníky přes 2 biliony dolarů. 36 000 Američanů je po vpádu do Iráku mrtvých či zraněných, často s doživotními následky. A také milion Iráčanů je mrtvých.
Dodám jen za sebe, že pokud by nebylo této intervence Američanů v Iráku, nevznikl by Islámský stát, ani etnické a náboženské čistky na území Iráku, a to aniž bych chtěl jakkoli idealizovat nelítostnou diktaturu S. Husajna. Výsledkem iráckého angažmá Američanů v Iráku je mj. také mocenský vzestup Iránu v oblasti. Můžeme říci, že současné Irácké vedení, které je tvořeno v zásadě jen šíity, má žaludek ve Spojených státech, ale svým srdcem je v Teheránu.
Prostě stupidní politická akce, která rozkolísala celý region Středního východu a Perského zálivu. Zbývá jen dodat, že v řadách šiřitelů podpory válečnického postupu Bushovi administrativy byly v té době přední americké listy, v první řadě New York Times. Ty v sobě našly po letech alespoň tu morální sílu, že se za lži, které pomáhaly americké vládě v době druhé války v zálivu i před ní šířit, svým čtenářům omluvili. Chci jen ještě připomenout, že podobný názor na druhou válku v Iráku v roce 2003, jako měli redaktoři Knight Ridder, měli i francouzský prezident Chirac a německý kancléř Schröder.
ČT by se měla poučit a zanechat ve svých publicistických a informačních programech jednostrannosti a neobjektivity. To je ostatně důvod, proč podle průzkumů veřejného mínění důvěra veřejnosti v média u nás klesá. A dovolil bych si poznamenat, že pokles této důvěry bude zajisté pokračovat, protože lidé nemají rádi čistou propagandu, která se jim servíruje jako křišťálově průzračná pravda.