Na straně druhé byl dalším rokem v řadě, kdy výdaje státu na český sport opět klesaly, a to už dosti hluboko pod evropský průměr a na samu hranici existence schopnosti zejména základních článků sportu, tělovýchovných jednot a sportovních klubů.

Tato neradostná situace však měla i svá pozitiva v tom, že vedení dvou největších českých sportovních ČUS a SSS ČR zakopala dlouholetou válečnou sekyru a začala úzce spolupracovat v zájmu celého českého sportovního hnutí a aktivně se brát za práva českých základních spolků na existenci a za plnění vládních slibů v oblasti sportu.

Vyústěním této snahy byla celostátní konference na téma Sport a regiony, na níž ministr školství, mládeže a sportu přislíbil navýšení financí pro sport v základních článcích v roce 2015 o 300 mil. Kč.

Bohužel vláda v předloženém návrhu státního rozpočtu na rok 2015 nejen nerespektovala tento slib, ale navíc navrhla výdaje na sport o více než 500 mil. Kč nižší než v roce 2014 a korunu tomu všemu dala tím, že nesouhlasila s parlamentním pozměňovacím návrhem na navýšení státních výdajů na sport o 1 mld. Kč, a to i přesto, že tento návrh podpořily dva rozhodující sněmovní výbory – výbor pro vzdělání, vědu, kulturu mládež a sport a rozpočtový výbor a vláda podporu sportu sama přislíbila ve svém programovém prohlášení a zejména koaliční smlouvě.

Na prahu roku 2015 stojí tedy český sport před situací, kdy bude nucen čelit hrozbě živoření díky historicky nejnižšímu podílu výdajů na sport oproti celkovým výdajům státního rozpočtu ČR. Vzhledem k vládním slibům je to situace, se kterou se rozhodně nemůže sportovní obec smířit a vedení největších českých sportovních spolků čeká řada bitev s vládou o místo českého sportu na slunci. Mezi ty hlavní a nejdůležitější budou zejména patřit:

1. Boj o zdroje
Skutečnost, že již tak dost nízké zdroje v roce 2014 vláda navzdory svým slibům v roce 2015 dále snížila, a to téměř o 27% (!!!) je neudržitelná záležitost, která velí šéfům českého sportu okamžitě zahájit jednání s představiteli české vlády, ministerstva financí a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o co nejrychlejší rozpočtové opatření, které umožní navýšit vládní výdaje na sport, alespoň na úroveň skutečných výdajů roku 2014, navýšenou o slib ministra Chládka, tedy dohromady cca o 1 mld. Kč. Tedy o tutéž částku, kterou navrhovaly poslanecké gesční výbory.

Kromě toho bude nezbytné vést rozhovory s představiteli ministerstva financí a dalších resortů, zejména těch, které jsou zřizovateli, majiteli či spolumajiteli státních a polostátních firem o systémovou sponzorskou podporu zejména českých reprezentantů, ale i sportovních akcí pro neorganizované či masové akce volnočasového charakteru. Současná vládní politika způsobila snížení celkového objemu sponzorských příspěvků až o 400 mil. Kč ročně.

Tlak budou muset sportovní lídři vyvinout i na zdravotní pojišťovny, a to tak, aby dosáhli zavedení možnosti systémového čerpání podpory zejména masového sportu z regresních fondů zdravotních pojišťoven, protože, kdo se hýbe a zdravě sportuje, je zdravější a šetří zdroje zdravotních pojišťoven.

2. Boj o přežití řady TJ a SK
Už v roce 2014 byl patrný trend ukončování sportovní činnosti desítek klubů, které prostě nebyly schopny dále provozovat svou činnost. Hrozící nedostatek státních zdrojů na provoz a činnost klubů, ale i na údržbu a obnovu jejich sportovních zařízení budou muset střešní organizace i jejich regionální struktury řešit nejen vyjednáváním se státem, ale zejména i se zastupiteli obcí, měst a krajů.

3. Boj o Národní sportovní centra
Kromě neschválení navržených zdrojů ve státním rozpočtu na rekonstrukci, modernizaci, dostavbu či rozšíření vybraných sedmi špičkových sportovišť v rámci celé ČR, která by měla sloužit zejména špičkové přípravě českých reprezentantů na moderní a odpovídající úrovni, ale také jako zařízení, kde by mohly být pořádány mezinárodní soutěže, zrušili také poslanci při jednání o státním rozpočtu nově zřízený specializovaný investiční program pro výstavbu a obnovu právě těchto sportovišť.

Tomuto dalšímu z řady nepřátelských kroků současné politické garnitury vůči českému sportovnímu prostředí budou muset lídři českého sportu čelit osvětovou kampaní, která politikům osvětlí a prokáže nezbytnost a potřebnost sportovních zařízení tohoto typu pro výchovu a přípravu reprezentantů, kteří budou konkurence schopní na nejvýznamnějších mezinárodních soutěžích, a to tím spíše, že rok 2015 je posledním celým rokem předolympijské přípravy před letními olympijskými hrami v Rio de Janeiro.

4. Boj o programy a rozdělování státních výdajů
Šéfové českého sportu budou muset v průběhu roku 2015 nalézt cestu k nové přesnější specifikaci neinvestičních i investičních programů určených pro podporu a rozvoj sportu v ČR a k novému, adresnějšímu a spravedlivějšímu systému rozdělování státních zdrojů do českého sportu.

V první řadě bude nezbytné dosáhnout zrušení nesmyslného systému přerozdělování zdrojů prostřednictvím sportovních svazů, který vytváří sice dostatek zdrojů pro vrcholový sport, ale stále více vysušuje toky zdrojů do základních článků sportu. A to pochopitelně nikoli na úkor nového přerozdělení stávajícího, stále menšího balíku peněz, ale na základě vyjednání nových zdrojů, určených přímo základním článkům sportu.

5. Boj o pořadatelství významných mezinárodních soutěží
Rok 2015 je pro české pořadatele významných mezinárodních soutěží velmi bohatý. Mistrovství světa v cyklokrosu, Mistrovství světa v hokeji, Halové mistrovství Evropy v lehké atletice i Mistrovství Evropy v kopané do 21 let jsou podniky mezinárodní sportovní extratřídy. Jejich uspořádání si však museli jednotlivé pořadatelské týmy doslova vyvzdorovat na státu, který se k těmto velice významným sportovním událostem chová tak trochu jako macecha k nechtěnému dítěti.

O to více budou jistě jednotliví politici vidět ve světle reflektorů při předávání medailí a cen těm nejlepším. Sportovní lídři budou muset na vládě vybojovat systém přístupu státu k těmto mezinárodním akcím a hlavně k jejich dostatečnému financování ze státní pokladny, protože při pokračujícím trendu státního nezájmu o sportovní akce nejvyšší mezinárodní úrovně se mohou ve stále větším měřítku začít objevovat případy, kdy čeští pořadatelé budou takovéto akce z finančních důvodů nuceni odříkat tak, jako už se stalo v případě ME v basketbale či dvou Světových pohárů v severské kombinaci a skocích na lyžích, které se měly v ČR v roce 2015 rovněž konat. A to ještě není stále jistý i osud motocyklové VC Brno.

6. Boj o zákony
V roce 2015 se vláda i Parlament budou zabývat několika normami, které jsou pro podporu českého sportu velmi významné. Bude nesmírně důležité, aby čeští sportovní lídři dokázali s vládou i Parlamentem vybojovat takové znění zákonů, které českému sportu skutečně pomůže. Z těch nejdůležitějších to bude:
•    Novela Zákona o podpoře sportu
Tato novela by měla nově a lépe definovat postavení sportu jakožto veřejně prospěšné činnosti a definovat povinnosti státu, krajů a obcí v jeho rozvoji a podpoře, včetně systému financování.
•    Novela Zákona o loteriích

Tato novela by měla sportovnímu prostředí vrátit alespoň takové zdroje, které mu předchozí novela vzala. Ministr financí Andrej Babiš avizoval, že by sport mohl po novele zákona z loterií ročně získávat až 3 mld. Kč ročně, což je cca stejná částka, o jakou sport v minulých letech z výnosů loterií přišel. Nejedná se tedy o nové zdroje a už vůbec se nejedná o stoprocentní nárůst zdrojů.

Proti skutečnosti roku 2014 by předpokládané 3 mld. Kč znamenaly nárůst pouze o cca 25%, přičemž celková částka by byla stále nižší nejen než výdaje roku 2006, ale i výrazně nižší než např. průměrné výdaje EU, anebo výdaje na Slovensku.

Abychom se mohli v objemu výdajů na sport v poměru k celkovým výdajům státního rozpočtu alespoň přiblížit Slovensku, musely by roční výdaje na sport v metodice a cenách roku 2015 dosahovat cca 15 mld. Kč. Tedy ještě o 9 mld. Kč více.

Ze všech těchto údajů je zřejmé, že rok 2015 nebude pro český sport, pro české sportovní prostředí a jeho lídry, ale ani pro české sportovce a pořadatele mezinárodních sportovních akcí rokem, kdy by bylo na růžích ustláno.

To však budiž pozitivní motivací pro nás pro všechny, kterým leží český sport na srdci k tomu, abychom zvýšili úsilí, tempo, náročnost přípravy a vyvinuli takový tlak na vládu i Parlament, aby už konečně pochopili skutečnou roli, důležitost a význam sportování na všech úrovních a podle toho se začali chovat nejenom na sportovních pódiích mezi těmi nejlepšími, ale hlavně ve své každodenní práci, na kterou možná není tolik vidět, ale která je pro český sport mnohem důležitější.

K tomu jim, ale i nám všem přeji v roce 2015 mnoho úspěchů.