Z velmi úsporných vyjádření guvernéra Aleše Michla po zasedání lze usuzovat, že bankovní rada je v tuto chvíli spokojena s tím, jak působí úrokové sazby na stávající úrovni, kterou považuje za “dostatečně” vysokou. Aleš Michl v této souvislosti zmiňoval dopad vyšších úrokových sazeb na nové úvěry a přirozený pokles spotřeby domácností v reakci na vysokou inflaci.
Podle dalších vyjádření se ovšem zdá, že ani nový guvernér si není “stoprocentně” jistý, zda 7% sazby budou pro ekonomiku dostatečně vysoké. Aleš Michl nevylučuje možnost dalšího růstu úrokových sazeb především, pokud by se měla naplnit některá pro-inflační rizika. Zde centrální banka opětovně zmiňuje na prvním místě rychlejší než očekávaný růst mezd. K tomu už ovšem do značné míry dochází. Ve druhém kvartále se meziroční dynamika mezd v klíčových tržních odvětvích (průmysl, stavebnictví, doprava) pohybovala mezi 7,5-9 %, tedy nad prognózou ČNB (2,9 %). Na přímou otázku, jak vysoký by růst mezd musel být, aby bankovní rada přestala považovat inflační očekávání za ukotvená, však guvernér odpovědět nechtěl.
Z vystoupení guvernéra a nových členů bankovní rady tak zatím usuzujeme, že překvapení v dynamice mezd (popřípadě velikosti deficitu státního rozpočtu) by muselo být skutečně vysoké na to, aby se alespoň část holubic rozhodla změnit tábor.
Vyloučené ovšem není, že v takovém případě dříve nebo později může ČNB řešit problém s výraznějšími prodejními tlaky na české koruně. Její obrana se zužujícím pozitivním úrokovým diferenciálem jak vůči euru, tak dolaru může ČNB prodražovat. V základním scénáři (mělká recese) nepočítáme s tím, že sázky proti koruně budou natolik výrazné, aby přesvědčily holubičí ČNB v nejbližších měsících k dalšímu zvýšení sazeb. Pokud by ale došlo na alternativní scénář (hluboká recese spojená s výrazným nedostatkem plynu během zimy), bude ČNB podle našeho názoru nucena stabilizovat český finanční systém (zabránit masivnímu odlivu kapitálu) dalším růstem úrokových sazeb… a to nehledě na výrazně hlubší propad českého hospodářství.