Dnes ale koruna, zcela bez přímého vlivu ČNB, sama ztrácí hodnotu. A tak je na místě otázka: Nebyly to zbytečně vyhozené peníze?

Tvrzení ČNB, že intervence byla nezbytným krokem k udržení vývozu, nebylo ničím podloženo, neboť vývoz neklesal a neklesá ani nyní, přesto koruna sama oslabuje a otázka zní: Proč? Než se na tuto otázku pokusím odpovědět, pojďme se podívat na klesající hodnotu platidla z pohledu historie.

Nedávno jsem se byl podívat v muzeu mincí, kde mě zaujal historický vývoj peněz. V podstatě se zde dal vypozorovat úpadek hodnoty ryzího materiálního platidla- mincí ražených do zlata nebo do stříbra, kdy se postupně zmenšovala jejich velikost, až se posléze přešlo k levnějším kovům a jejich různým méně cenným slitinám. Ty byly následně nahrazeny papírovými penězi, které dnes jsou, a to velmi razantně, vytlačovány nemateriálními virtuálními penězi, jež vidíme jen na monitoru svého počítače vyjádřené číselnou hodnotou.

Je třeba ještě dodat, že drtivá většina této virtuální anomálie (a to téměř 80%) není podložená materiální hodnotou, ale jen jakýmsi příslibem důvěry v to, že vám tyto peníze někdo někdy vydá. Z minulé, ale i nedávné historie (např. intervence ČNB) víme, že se může stát, že o peníze poctivý majitel přijde, a to ze dne na den. Stalo se tak po první i druhé světové válce po krachu světové burzy nebo bank či států samotných (jako tomu bylo například v Argentině nebo na Islandu).

Nelze ani vyloučit další války, které neustále lokálně probíhají po celém světě a pokud se budou vyrábět zbraně tak, jako doposud, lze s určitostí říct, že tato hrozba nikdy nepomine. Nicméně trend, o který usiluje bankovní svět, je totální eliminace hotovostních transakcí, o kterou se snaží například v Norsku. To by ale znamenalo absolutní ztrátu svobody, neboť každá transakce bude mít vypovídající hodnotu o všem, co kde zaplatíte, takže ten, kdo tyto informace bude mít, získá nad vaším životem kontrolu ve všech jeho oblastech.

Banka bude vědět, kolik utrácíte za léky, kde a co tankujete, jaký šperk jste koupili, kde a co jíte, kam chodíte za zábavou, atd. To nejpodstatnější, co by člověk ztratil, je možnost si kdykoli vyzvednout své peníze, což je pro bankovní svět ten největší strašák, protože vaše peníze ve skutečnosti fyzicky nevlastní, neboť osmdesát až devadesát procent peněz je někde „v luftě“.

Pokud by například 20% klientů banky požádalo o hotovost, žádná banka není schopna dostát svého příslibu a byla by nucena vyhlásit bankrot. Tomuto stavu se říká „run na banku“. Pokud se ptáte, kde že vaše peníze banka má, odpověď zní: Obchoduje s nimi na přehřáté burze a nakupuje dluhopisy až po krk zadlužených států.   

A tak lze z historického vývoje platidla přijmout tento závěr: Po celá staletí ze strany vládců, panovníků a politiků, a dnes i ze strany centrálních bank, dochází k znehodnocování peněz tím, že nerespektují pravidla nastavená k prospěchu společnosti, kterou řídí a které vládnou.

Znehodnocená měna

ČNB svojí intervencí deformuje princip a zásady tržního hospodářství, a to z následujících důvodů:

Pokud je v důsledku znehodnocení měny upřednostněn vývoz před dovozem, je automaticky odstartován proces zvýšení cen veškerého importu, který tvoří podstatnou část našeho obchodu. Zdraží se vstupy, tedy vše, co se dováží. Následkem toho prudce stoupají spotřebitelské ceny, hodnota dovozu se rychle vyrovná a většinou i předežene hodnotu vývozu.

Na tuto násilnou deformaci ekonomiky není schopna adekvátně zareagovat výše mezd ve firmách, neboť nebyla vytvořena žádná přidaná hodnota, o kterou by se mohla výrobní sféra opřít, a tak nejenže se dosavadní kupní síla mzdy snížila o 8%, ještě se (zdražením vstupů) postupně zvýší cena všeho. ČNB tak svojí intervencí zasadila dvojitou ránu pěstí právě té oblasti, která nese na svých bedrech zcela zásadní podíl tvorby zaměstnanosti.

Pokud představitelé ČNB mají bláhové představy, že převážně zahraniční exportéři a vlastníci montoven v ČR zvýší mzdy, když je všude nadbytek pracovních sil a čím dál levnější výkonné technologie, je třeba jim připomenout, že 15% obyvatelstva žije na hranici chudoby. Zaměstnanost se stále pohybuje na hranici kolem 600 000, a to i přes vysoké evropské a národní dotace na podporu zaměstnanosti. Tvrzení ČNB, že intervence přinese 30 000 nových pracovních míst, bylo jen lživým nástrojem výmluvy k ospravedlnění své vlastní neschopnosti pochopit podstatu přirozených ekonomických procesů. Stal se přesný opak. Zdražení vstupů pro nevyvážející firmy srazilo jejich marže a zabrzdilo tvorbu nových pracovních míst, a tím přinutilo firmy ke snižování počtu svých zaměstnanců, a mnohdy i k ukončení jejich podnikatelské činnosti.

Vzhledem k tomu, že základy provázanosti exportu a importu se učí již na středních školách, vyvstává tedy otázka: Rozumí představitelé ČNB ekonomice nebo mají jiné občanům neznámé cíle?

ČNB neplní svoji úlohu stanovenou Ústavou

Velký otazník se vznáší nad trendem oslabování vlastní měny nejen u nás, ale i v zemích jako je Japonsko nebo Čína, kde se celé pomatení reálného smyslu hodnoty platidla odehrává nepřetržitě a ČR, jak se zdá, za tímto nesmyslem nezaostává. Centrální banky mají plnit úlohu ochránce měny a ne plundrovat ekonomiku devalvací. Nástrojem regulace míry dovozu a vývozu přece nemůže být ČNB. Pokud koruna zpevňuje svoji hodnotu a vývozce má obavy ze ztráty cenové konkurenceschopnosti je to právě on, kdo musí svojí cenovou politikou zareagovat, tedy snížit cenu. Ve vztahu k tolikrát zmiňovanému automobilovému průmyslu se jedná o zcela vyvážené snížení příjmů na straně jedné, a na straně druhé o snížení nákladů dovezeného potřebného materiálu. V reálné ekonomice se tedy vše přirozenou cestou samo vyrovná. Jakýkoliv jiný zásah (umělý pokles hodnoty koruny) deformuje ekonomiku ve prospěch zahraničních odběratelů a v neprospěch lokálních dodavatelů. Je třeba také vědět, že zmíněný automobilový průmysl nemá českého vlastníka a zisky, tedy i daně z něj, odtékají jako dividendy do zahraničí.

Naskýtá se tedy otázka: Kdo je dirigentem těchto ekonomických nesmyslů, které ČR přinesly snížení reálné hodnoty koruny a skutečnost, že naše země, ze dne na den, zchudla o 8%, neboť výše mezd značně pokulhává za uměle vytvořenou nesmyslnou inflací.

Možnou odpovědí na otázku, co vězí za kontroverzním rozhodnutí centrální banky, je popis toho, čím ve své podstatě ČNB je:

ČNB je součástí Evropského systému centrálních bank a podílí se na plnění jeho cílů a úkolů. Dále je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy a spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy.

Z této definice vyplývá, že ČNB je pouhým nástrojem byrokratického úřednického molocha řízeného mocenskými strukturami ekonomicky silných zemí, které v evropském parlamentu, potažmo v evropské radě, prosazují skrytě, ale nekompromisně, své zájmy.

ČNB, ale i všechny centrální banky, nalévají miliardy ničím nekrytých peněz do komerčních bank, které se ale nedostanou k firmám, spotřebitelům nebo k perspektivním projektům, ale končí na spekulativních burzovních obchodech a v nákupu dluhopisů států, které jsou nucené je vydávat jen proto, aby byly schopné vyplatit dluhopisy a slibované výnosy z těch, kterým již vypršela splatnost.

Celý svět krmí nenasytnou hydru zvanou burza

Všichni, kdo vstupují na burzu s vidinou vysokých zisků, si neuvědomují, že to jsou právě oni, kdo krmí pomyslné letadlo přílivem nových peněz, a že robotům (digitálním makléřům), kteří během zlomku sekundy udělají obchod za 300 milionů dolarů, obyčejný smrtelník nemá šanci konkurovat.
Jsou to makléři, kteří za pomocí bleskových elektronických sázkových transakci nevytváří žádnou přidanou hodnotu, a přesto si nestydatě berou podíl ze spekulačních zisků. Počítač je schopen vaší poptávku zachytit ještě ve fázi tranzitu, koupit ji o milisekundu dříve, než vy, a ještě vám ji prodá se slušným ziskem, než vaši elektronickou poptávku burza vůbec zaregistruje.

Pokud si stále myslíte, že nad touto propracovanou zlodějnou můžete vyhrát, tak si zaskočte do nějaké herny a vyzkoušejte si některý z hracích video terminálů. Ten je ve své podstatě nestaven stejným principem, tedy na to, aby vás okradl.    

Světová burza stoupá, zisky na virtuálních účtech rostou, ale ve své podstatě nikdo nic nevytvořil. Jedná se o pouhé virtuální spekulace. Přidaná hodnota se nekoná. Jediným cílem burzovních spekulantů je snadný zisk. Stačí se jen zamyslet nad všudypřítomnou vtíravou reklamní masáží, zdůrazňující neustálý růst akcií a zisků, aby přilákali další a další naivní hlupáky na lákavou vidinu snadného zisku. Vše jen proto, aby byl příliv potřebného paliva pro letadlo dlouhodobě zajištěn. Nic jiného toto bláznovství totiž není.  Burza roste jen tím, že do ní vstupují další a další důvěřivci se svými penězi, kteří nemohou mít vliv na robotizací zmanipulovaný prodej a nákup, což digitálním zlodějům v milisekundách umožní vydělat milióny.

K dalšímu vážnému zmanipulování burzovního trhu dochází ze strany korporací, které si půjčují peníze ne na svůj vlastní rozvoj a vytváření pracovních míst, ale na nákup vlastních akcií. Tímto fiktivním podvodem tlačí cenu svých vlastních akcií a dluhopisů nahoru.

Jednou musí přijít kolaps

Rostoucí burza není něco, co by mohlo jakkoli prospět společnosti. Je to přesně naopak, neboť finance vložené do burzovních obchodů chybí v reálné ekonomice, a ta skomírá a ztrácí dech. Až tato nepřirozená deformace pod bezstarostným dohledem centrálních bank dosáhne svého vrcholu a další peníze se do tohoto podvodného systému již nedostanou, stanou se tzv. konspirační a katastrofické scénáře, kterým dlouho nikdo nevěřil, realitou. 

Dopady a důsledky odlivu financí z reálné ekonomiky

Pokud vezmeme v úvahu fakt, že veřejný státní dluh ČR již dosahuje hodnoty 47,2% vůči HDP a naopak příjmy rozpočtu vůči HDP činí pouhých 41,3%, je zřejmé, že tento stav je nadále neudržitelný a je třeba snížit výdajovou část rozpočtu a vrátit tok financí tam, kam patří, tedy do reálné ekonomiky. Z uspořených nákladů lze posléze posílit oblast příjmovou. Je třeba tak učinit neodkladně, neboť obsluha současného veřejného dluhu (ve výši 1,85 biliónů Kč) s sebou přináší rychlé prohlubování neudržitelného stavu.

Z dosavadního chování ČNB je patrné, že tato výše uvedená skutečnost ji v podstatě moc nezajímá a na namísto toho, aby hlídala, kudy tečou finance, vráží výrobní sféře a občanům nůž do zad znehodnocováním měny, čím cíleně deformuje tržní mechanizmy. Denně milióny menších i větších investorů, fondů a hlavně občanů, přichází prostřednictvím inflace, devalvace a elektronické zlodějny o miliony, které jim jsou podvodnými manipulacemi s penězi ukradeny.

Petr Havlíček