Podívejme se na dvě úvodní otázky. První z nich má více obecný charakter, vyjádření občanů, svědčící o míře jejich bezpečnostních obav, jsou ale zcela konkrétní.

Podívejte se na zcela jasné a o změně pocitů veřejnosti vypovídající trendy, které se nejvíce prohloubily v posledním roce, a zvažte, jestli vás naplňují optimismem, pohodou a radostí. Já musím přiznat, že výrazné nárůsty pocitu nebezpečí vnímám s velkou nelibostí.

Pocit bezpečí či ohrožení má ale vždycky své příčiny, proto se pojďme podívat na vyjádření lidí k další otázce.
Čeho se v ČR z pohledu bezpečnosti nejvíce obáváte:

            
Jestliže v roce 2017 bylo „bezstarostných lidí“ (ničeho z uvedeného + nevím) téměř 12 %, dne jich už je jen necelých tři a půl procenta. Prostě téměř všichni už se něčeho bojíme. Je to správné? Jsme spokojeni s tímto životem? Nežilo by se nám lépe beze strachů? Můžeme to sami nějak změnit k lepšímu?

Obavy občanů z teroristických útoků, ohrožení kyberprostoru a z živelných pohrom se v posledních sedmi letech udržují přibližně na stejné úrovni, rozdíly jsou většinou v řádu statistické odchylky. Pokud jde o kyberprostor, jsem mírně překvapen tím, že občané vlastně nereagují na v poslední době velmi intenzivní varování části politiků, že znepřátelené země se nás v tomto směru chystají více ohrožovat. Buď lidé těmto zprávám příliš nevěří, nebo důvěřují realizovaným státním či soukromým opatřením k ochraně kyberprostoru, nevím.

Nežijeme v hermeticky uzavřené bublině, a proto je nepochybné, že oblasti, ve kterých občané vyjadřují největší obavy, jsou jistě zásadně ovlivněny probíhajícím ozbrojeným konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou a s ním spojenými synergickými efekty.

Před dvěma lety se války na našem území obávalo cca 10 % lidí, dnes je to už téměř dvojnásobek (18,1 %). Pokládám to za velmi zásadní a velmi negativní fakt, který nesvědčí o přílišné spokojenosti našich občanů.

Z dnes představených výsledků průzkumu jasně vidíme, že obavy lidí ze zhoršující se bezpečnostní situace výrazně narůstají. Je proto namístě se ptát, jak s touto skutečností naloží ti, kteří ji mohou zásadně ovlivnit. Jasně, souhlasím, že o svoji bezpečnost by se měl automaticky starat každý občan sám, ale naše individuální možnosti jsou v tomto směru v dnešní době zásadně omezené. Proto dnes musí tuto úlohu plnit především politici a státní úředníci.