Trvalý, a přitom výrazný růst hospodářství Číny dává možnost lidem přicházejícím na východ státu získat dobře placené zaměstnání. Nebo možná obecněji: dává alespoň nějakou možnost získat zaměstnání.
Čína má jistě mnohé problémy, z nichž jsou některé jen těžko řešitelné v krátké době (vytvoření fungujícího systému důchodového zabezpečení; vyřešení problémů, které se vytvořily v oblasti životního prostředí). Již dnes se však objevují odhady, kdy se Čína stane státem hospodářsky silnějším, než jsou Spojené státy. Bude to v řádu deseti až čtrnácti let.
Čína disponuje obrovskými zásobami zahraničních měn v nepředstavitelném objemu čtyři biliony amerických dolarů. To je neuvěřitelná suma. Číňané dnes investují po celém světě. Je jen škoda, že Topolánkova a Nečasova vláda dokázaly úplně rozbít nadějný rozjezd vztahů s ČLR v době mého premiérství v letech 2005–2006. V prosinci 2005, půl roku po mé státní návštěvě Pekingu, na níž jsem se setkal s prezidentem Číny a šéfem čínské komunistické strany a dále s předsedou čínské vlády, navštívil Prahu čínský premiér.
Čína měla zájem v ČR investovat, viděla v naší republice možnou mateřskou letadlovou loď, základnu pro pronikání čínských investorů do EU. To vše bylo díky ideologické předpojatosti české pravice zničeno. Dnes přichází nová česká vláda a prezident s pokusem o restart vztahů.
Podívejme se pro zajímavost, jaké čínské investice přicházely do EU a kdo byli jejich největší příjemci. A to od roku 2005 do konce prvního pololetí roku 2014, podle tabulky nedávno zveřejněné ve Financial Times.
Portugalsko, kde Čína investovala do oblasti energetiky a do oblasti peněžnictví, je pro Číňany také nástupištěm do portugalsky mluvících zemí, zejména do Brazílie, Angoly a Mosambiku.
Příkladem toho byla čínská investice v roce 2011, kdy Sinopec, čínská státní naftařská společnost, zaplatil 4,8 miliardy dolarů za 30% podíl v brazilské dceřiné firmě Galp Energia, která patří do dominantní portugalské naftařské a plynařské skupiny.
Zkrátka velké peníze na investice z Číny nás, díky hlouposti pravicových vlád, v posledních osmi letech míjely. Uvidíme, zda a za jak dlouho se to dá dohnat.