Kdykoli se setkám se spřízněnými dušemi či přáteli a dojde řeč na Čínu, dostávám otázku: Jak je to se znečištěním vzduchu, ochranou životního prostředí a obnovitelnými zdroji a tzv. zelenou politikou v Číně?

Čína jako rychle rostoucí ekonomika pořád ještě se státně kapitalistickými prvky čelí mnoha výzvám v oblasti výroby energie. S rychlým nárůstem spotřeby energie ve spojení s velkou závislostí na uhlí se proto zákonitě objevily v Číně problémy v oblasti životního prostředí.

Pro snazší představu a porozumění problematiky nabízím několik příkladů a statistických dat, která si může každý čtenář ověřit, nemůže ale jednoduše srovnat. Proč? Protože čínské statistické zdroje jsou-alespoň na mém komputeru-zablokované. Použitá statistická data pocházejí proto z velké části od Statista GmbH, Johannes-Brahms-Platz 1, 20355 Hamburg, Germany. Data jsou většinou zpoplatněna. Vzhledem ke zvýšení důchodu o 14 Kč měsíčně od 1.1.2024, které mi bylo oznámeno dopisem ze dne 11.12.2023 nehrozí, že čtenáři se v budoucnu doví něco víc než z oficiálních médií. Provokací s vymyšlenými daty se nezabývám. Dnes mj. zmíním politiku KS Číny pod vedením jejího předsedy a prezidenta republiky, Si.

Pravděpodobně nejzávažnějším problémem Číny v oblasti životního prostředí je znečištění ovzduší v zemi. Emise odpadních plynů z průmyslu, oxidu uhličitého, které zatěžují člověka i přírodu dosáhly v roce 2021 v Číně téměř 11,5 miliardy tun.

Zatímco v Číně se znečištění ovzduší v průběhu let neustále snižovalo, v jižní Asii se zvýšilo natolik, že má větší vliv na délku života než užívání tabáku nebo nebezpečná voda. Tak to bylo zjištěno západními odborníky na slovo vzaté k 30. 8. 2023.

Není proto divu, že kolem ochrany životního prostředí se rozvinul průmysl, který přitahuje investice. Spolu s úsilím vlády se začaly projevovat pozitivní efekty. Pokud jde o znečištění ovzduší, kvalita ovzduší se zlepšuje. V roce 2022 mělo mít přibližně 87 % dní dobrou nebo vyšší kvalitu. Tento vývoj se odráží v průměrné úrovni znečištění ovzduší částicemi PM2,5 v Pekingu a Šanghaji, která se v posledních letech výrazně zlepšila, což mohu osobně potvrdit.

Odpověď zní: V loňském roce Čína vůbec poprvé předstihla všechny státy v investicích do nízkouhlíkové energie, jako je větrná a solární energie. V roce, kdy čínská ekonomika zpomalila v důsledku politiky nulových emisí CO2, což utlumilo průmyslovou a dopravní činnost, se emise Číny v roce 2022 snížily o 0,2 % na 14,4 GtCO2. Taková jsou data k 6. 6. 2023.

V této oblasti Čína má nejvyšší podíl spotřeby solární energie na světě. Podíl je mnohem vyšší než ostatní země, jako jsou Spojené státy, Japonsko a Německo. Výroba solární energie v průběhu let exponenciálně rostla a v roce 2021 dosáhla minimálně 330 TWh.

USA, které okupovaly Afghánistán 20 let, vytvořily jen maková pole a zabezpečily první místo na světě ve výrobě drog. Po útěku z Afganistánu v srpnu 2021, Čína v krátké době postavila solární elektrárnu, Tálibán oslavil podpis své první mezinárodní dohody s Čínou v hodnotě 540 milionů USD televizní akcí 5. ledna 2023, a soukromá společnost v provincii Herát vyrábí denně téměř 300 solárních panelů, z nichž každý má kapacitu až 650 wattů elektrické energie a splňuje mezinárodní standarty na kvalitu a 25 letitou garanci.

V kontextu geoekonomie a bezpečnosti uvedené naznačuje, že Kábul má zásadní význam pro bezpečnost a strategii Číny, stejně jako pro rozšíření ekonomických aktivit. Jinými slovy: žádný strategický plán Číny, včetně iniciativy BRI (Jeden pás, jedna stezka), by nebyl úplný, kdyby nezahrnoval Afghánistán.

V roce 2021 Čína vyrobila bioenergii v hodnotě přibližně 121 terawatthodin. To bylo největší množství vyrobené energie od roku 2009 a oproti předchozímu roku se jedná o nárůst o zhruba 20 %. V roce 2022 dosáhla čínská bioenergetická kapacita přibližně 34,1 gigawattů, což představuje vrchol z uvažovaného období a nárůst o cca 15 procent oproti předchozímu roku.

Výroba vodní energie v Číně v roce 2021 činila 1,3 petawatthodiny. Výroba energie z vodních elektráren v Číně dosáhla svého maxima v roce 2020, a to téměř 1,4 petawatthodiny. Ve srovnání s předchozím rokem se jednalo o nárůst o zhruba 51 terawatthodin. Kromě toho se od roku 2004 do roku 2021 domácí spotřeba vodní energie zvýšila více než trojnásobně na více než 12 exajoulů. V roce 2020 měly vodní elektrárny ve venkovských oblastech Číny celkovou kombinovanou výrobní kapacitu přibližně 81 milionů kilowattů. V porovnání s výrobním výkonem vodních elektráren na čínském venkově o deset let dříve lze tvrdit, že se jedná o zázrak.

Propaganda USA, především MZV, že Čína zneužívá životní prostředí je postavena na jednom argumentu: od roku 2006 je největším ročním emitentem skleníkových plynů na světě. Celkové emise Číny související s energetikou jsou dvakrát vyšší než emise Spojených států a představují téměř třetinu všech emisí na světě. Nikdo ale neuvádí, co vše Čína vyrábí pro svět konzumentů.

Jestliže čínská města dříve dominovala světovým žebříčkům nejhorší kvality ovzduší na světě, tak dnes lze pozorovat, že v mnoha případech je předstihla města v jižní Asii a na Blízkém východě. Například v roce 2021 zaznamenal Peking nejlepší měsíční kvalitu ovzduší od počátku záznamů v roce 2013. Pekingská modř se postupně stala naší novou normou, uvedl tehdy podle státních médií ministr životního prostředí Číny.

Základem těchto opatření byly společné prvky: politická vůle a zdroje, lidské i finanční, které se vzájemně posilovaly, uvádí zpráva. Když má veřejnost a tvůrci politik tyto nástroje k dispozici, jsou opatření mnohem pravděpodobnější. Pro Evropu, EU a českou kotlinu z uvedeného vyplívá, že změna je možná, pokud jsou vláda a její obyvatelé ochotni a schopni vynaložit úsilí. Otázka bez odpovědi ale zůstává: Jak získat vládu, která by byla schopna a ochotna společně s občany vynaložit úsilí v době, kdy se žvaní, lže a šíří pocit marnosti.

Prezident Si v rámci svého projevu na národní konferenci o ekologické ochraně životního prostředí v červenci 2023 prohlásil, že příštích pět let představuje důležité období pro vybudování krásné Číny. Uvedl také, že Čína bude pracovat na výrazném zlepšení životního prostředí ve městech i na venkově, a bude nadále podporovat vysoce kvalitní rozvoj země současně s rozvojem kvalitního ekologického prostředí.

Z uvedeného vyplívá, že Čína, která se stala hráčem první ligy v odvětví obnovitelných zdrojů energie, se mění z výrobce na inovátora. Je s pravděpodobností hraničící s jistotou představitelné, že Čína i v budoucnu bude tento sektor výrazně ovlivňovat.

Vzhledem k tomu, že Evropská unie usiluje o uhlíkovou neutralitu do roku 2050, budou mít investice do obnovitelných zdrojů energie i v budoucnu zásadní význam. Vzhledem k tomu, že obnovitelné zdroje energie se v roce 2018 podílely na hrubé spotřebě elektřiny pouze 18 %, má EU k dosažení svého cíle ještě daleko.

Ze zemí EU má největší kumulativní kapacitu solární fotovoltaiky Německo. Bylo také nejvýznamnějším výrobcem solární energie, a to 47 517 gigawatthodin v roce 2019.

Bioenergie, která je rovněž technologií první generace, je významným příspěvkem ke skladbě obnovitelných zdrojů energie v EU. Podobně jako u vodní energie je její zařazení mezi obnovitelné zdroje kontroverzní. Vše znající diskutují o její uhlíkové stopě. V roce 2019 měla Evropa jako celek instalovaný výkon bioenergie 41,4 gigawattů. A v roce 2018 činila výroba primární energie z pevné biomasy v EU 94,3 milionu tun ropného ekvivalentu. Pro srovnání, produkce energie z odpadů dosáhla ve stejném roce téměř deseti milionů tun ropného ekvivalentu.

Revidovaná směrnice EU/2023/2413 vstoupila v platnost 20. listopadu 2023 a zvyšuje závazný cíl EU v oblasti obnovitelných zdrojů energie pro rok 2030 na minimálně 42,5 % oproti předchozímu cíli 32 % a usiluje o dosažení 45 %. To znamená téměř zdvojnásobení stávajícího podílu obnovitelné energie v EU.

Kupředu, levá, kupředu, levá, zpátky ni krok! Souhlasu netřeba.