Téma konference odsouhlasily členské státy OSN 13. července 2018 a formální přijetí dokumentu se uskuteční 10. 11. prosince v Marrákeši, původně berbersky tamurt'n'Akkuc, tj. Boží země. Příspěvek je spojen s tématem konference, navazuje v určitém smyslu akcentováním konání ČLR na poli zahraniční politiky a vzdělání na příspěvek Čím je Rusko opravdu tak nebezpečné a potvrzuje vývoj několika důležitých trendů, o kterých se více méně pravidelně zmiňuji.

Není pochyb, že vláda ČLR hodnotí vzdělání jako nejcennější investici (rodiny a státu) a kapitál ČLR. Jedná trpělivě, a umí konat v tichu, když dozrál čas. Ani to však nestačí se ochránit před těžkostmi a problémy vznikajícím v cizím kulturním prostředí, jak dokazuje příklad CEFC na jedné straně, a na druhé straně těžkosti evropských společností podnikajícíh v ČLR. Není pochyb, že maloměšťácké myšlení (a z něho vyplívající chování evropských elit), které podle slovníku spisovné češtiny (Praha 1994) má dva základní hanlivé významy (1. příslušník drobné buržoazie, 2. člověk s omezeným rozhledem a zastaralými názory) přivedlo evropskou společnost na kolej ignorance cizích kultur, všude přítomného spoření, optimalizace výrobních nákladů a falešných nadějí na export, při současném přemísťování výroby do ČLR v iluzi, že tím lze kontrolovat vývoj ČLR. Krátce a jinými slovy to znamená, že Evropa a USA se koncentrovaly především na zisk, finance a vojenskou sílu a zapomněly na důležitost a cenu systamtického vzdělání pro společnost, faktor času a komplexitu vývoje a udržování obchodních, vzdělávacích a vědeckých vztahů mezi Evropou a Asií, jejíchž podstatou je důvěra a komfort ve vztazích.

Dnes vystupuje ČLR sebevědomě, využívá rostoucího vakua, které tvoří hra USA na odchod impéria a nabízí se jako garant pořádku ve světě. To indikuje věta ve zvacím dopisu ČLR členům RB: Chceme prozkoumat nové cesty vedoucí k posílení multikulturalismu. ČLR je ochotna spolupracovat se všemi státy na výstavbě mírového světa. Tomu neodporoval Generální sekretář OSN António Guterres, ani zástupce EU. Za to ženský hlas USA, paní Nikki Haley, všem přítomným připomenul, že o všem rozhoduje výsledek, a že podpora společného jednání se hroutí v okamžiku, kdy náklady jsou vyšší než výhody.

Připomínám, že včera (11.11) bylo v Paříži zahájeno Světové mírové fórum. Účastní se ho přibližně 70 státníků majících za úkol diskutovat multilaterální mírové akce. Nevím proč se tratí tolik peněz a nadějí, když se fóra neúčastní prezidenti Trump, Si Ťin-pching a Putin. Již tato skutečnost není dobrým znamením pro rozhádanou EU a organizátora fóra - prezidenta Macrona. Absence lídrů USA, ČLR a RF indikuje, jak těžké je dosáhnout akceptovatelné definice obsahu multikuluralismu, který sám o sobě vylučuje diktaturu jednoho silného, ale který zcela určite obsahuje komplexní problematiku dialogu i párů - migrace a imigrace (přirozená versus následek kolonialismu a imperialismu), výchova a vzdělání, a národní a všeobecě platné hodnoty, abych jmenoval alespoň tři páry.

Předpokládám, že v době zveřejnění příspěvku bude již širší veřejnosti známo, že ze strachu ze sekundárních sankcí USA, o kterých se prakticky v médiích nepíše, prezident WEF Klaus Schwab, nemohl pozvat letité, 600 tisícové (CHF-USD) ruské spozory typu Oleg Deripaska, Andrej Kostin, Viktor Vechsleberg  a jim podobné a omezil se na varovnou moudrost: We are just at the beginning of globalization 4.0, and are significantly underprepared for the magnitude of change we are facing. We are still approaching issues of globalization with an outdated mindset. Ano, téma Davoského WEF 2019 je aktuální. Bohužel ale nerealizovatelné. Proč? Protože s občany a lídry konzumní společnosti, nepřipravenými ke změně myšlení, mluvení a chování, něco takového není možné. WEF se tak podobá Pařížskému Světovému mírovému fóru a mnoha jiným podobným, jejichž účet neplatí host, ale obyčejný daňový poplatník.  Ausser Spesen, nichts gewesen, se říká v SRN.  Proč se zmiňuji o fórumech?

V kontextu páru - imigrace / migrace a nejlepší žáci / studenti nelze přehlédnout prověřený a aktuální trend. Tím se jeví prodlužující se hospodářský úpadek, tj. úpadek životní úrovně 4.7 miliardy lidí. Nemůže být pochyb, že se tato masa zbídačelých dá jednoho dne do pohybu. V roce 1980 byly ČLR a Indie (1,35 miliard obyvatel) v paritě co se týče příjmu na hlavu obyvatelstva.  Dnes je tomu 5:1. Analogicky je tomu s Brasilií (210 mio obyvatel), ale i Iránem (82 mio obyvatel). Nabízí se otázka: Co se stane s tygry, tzv. rozovojovými zeměmi schopnými rozvoje, vstoupí li ČLR (ještě rezolutněji, protože pod tlakem sankcí a vyhrůžek) na hospodářskou, finanční, politickou a vojenskou scénu?  Co mohou USA a EU nabízet na trhu ČLR, když se expertýza a know-how pomalu a jistě přesouvají do ČLR, byť i za cenu druhé kvality?