Jeden občan mi napsal: „To, že nejlepším řešením je neválčit, ví každé malé dítě." „Mimochodem víte, kdo vyrábí zbraně střílející v Sýrii do lidí?" Proč tedy, ač to přece ví každé malé dítě, na světě neskončí války a válečná lobby? Kdo a proč se snaží, aby konflikty ve světě neustávaly? Jenom z naší malé země v srdci Evropy padlo zhruba 5 milionů lidí ve válkách, nebo následkem těchto válek. Válek, které rozpoutaly převážně evropské velmoci jako Německo, Rakousko, Švédsko... Na jedné straně může válka z jedné skupiny udělat milionáře a z druhé oběti.

Jsme součástí světa, který ke své prosperitě potřebuje výrobu zbrojního materiálu a na druhé straně hlásá důležitost míru, zakládá mezinárodní mírové organizace, pořádá mezinárodní mírové konference. Náš výklad demokracie však používá dravá zbrojní lobby při lobování za použití latinského přísloví: „Kdo chce mír, chystá válku." Náš výklad demokracie, co by šablony pro nedemokratické země, používají politici při obhajobě rozhodnutí a kroků na mezinárodním poli. Evropa je buď nepoučitelná, nebo masochistka. Nebo pokrytecká při zajišťování své prosperity?

Ale je to skutečně prosperita, a čí vlastně? Kdo platí zbraně, výcvik, vojáky a nakonec financuje i následky, odškodňuje oběti, platí rozvojovou pomoc anebo jako v této chvíli miliony přistěhovalců... Kdo je ten, kdo má skutečné zisky, takové, že z nich může financovat i lobby...? Za posledních 7 let se svět stává arénou stále krvavějších a hlavně vleklejších konfliktů. V roce 2008 v 63 válečných konfliktech ve světě zahynulo 56 tisíc lidí a v roce 2014 ve 42 konfliktech zahynulo 180 tisíc lidí.

Hlavní příčinou tohoto trojnásobného nárůstu obětí jsou bezpochyby konflikty v Sýrii, Iráku a Afganistanu. V Iráku nyní vypukl chaos po stažení amerických vojsk a stejná situace hrozí v Afganistanu po odchodu alianční jednotky. V poslední době se v médiích objevily zprávy, že Rusko nabídlo vojenskou pomoc afgánské vládě s cílem odvrátit nebezpečí ovládnutí území Střední Asie radikálními islámskými silami. Trpící civilní obyvatelstvo bez veřejných služeb a pod přímým ohrožením života prchá do okolních zemí. Světová banka odhaduje, že 1,2 miliardy lidí, což je zhruba jedna pětina světové populace, žije v oblasti postižené nějakou formou násilí či nejistoty. Jak konflikty způsobují rozsáhlé škody, roste počet vysídlených osob a uprchlíků. Podle Organizace spojených národů ve světě před válkami a persekucí utíkalo v polovině roku 2014 kolem 57 milionu lidí.

Války však nevznikají jenom tak ze dne na den, ale musí být také někým připraveny, rozpoutány a hlavně financovány. Nejsou tyto konflikty odrazem nového rozdělení světa mezi světové velmoci a regionální hráče? O čem jiném je konflikt v Sýrii a Iráku, než o novém rozdělení Blízkého východu? S počty a dobou trvání konfliktů ve světě rostou samozřejmě zbrojní výdaje. Tradičně největší výdaje na obranu má USA ve výši 577 miliard USD, dále Čína – 145 miliard USD, Rusko – 60 miliard USD. Největší armádu na světě má ČLR – 2,3 milionů vojenského personálu, USA 1,4 milionů, Indie 1,3 milionů a Rusko 770 tisíc.

Zajímavé je také porovnání podílu těchto světových velmocí na mírových operacích OSN – organizace, která má zajistit světový mír ve světě. V současné době probíhá ve světě 16 mírových operací OSN s účastí zhruba 106 tisíc příslušníků mírových sborů OSN. Je velmi zajímavé, že za USA 82 příslušníků, za Rusko 79 a Čína není uvedena vůbec. Převážná většina mírových sborů je tvořena z rozvojových zemí. Jinými slovy se dá říci, že velké velmoci se v rámci OSN angažují velmi málo. A zároveň se nabízí otázka: „Je i tato skutečnost potvrzením jednoho z důvodů, proč je stále tolik válečných konfliktů? Pro Evropu z toho vyplývá pouze jedno, buď se konečně poučí a začne hájit svůj Evropský projekt anebo se může stát jednou z obětí těchto konfliktů, pro začátek s přílivem až 57 milionů a do budoucna až 1,2 miliardou uprchlíků, o které se nebude schopna do budoucna postarat a zajistit jim zaměstnání a obživu.

Stejně jako by všechny země EU měly také skutečně podporovat ukončení válečných konfliktů, stabilizaci a následnou rozvojovou pomoc zemím, tak aby jejich občané nemuseli utíkat (a nestačí, že to přece ví každé malé dítě, ale je potřeba, aby to bylo i vidět.) „Musíme si ale uvědomit, že je nemožné, aby Evropa přijala všechny arabské migranty," zdůraznil podle listu The Guardian i tibetský duchovní vůdce dalajláma. Poučme se například ve Francii s jejími dnešními ekonomickými problémy, nezaměstnanými generacemi mladých lidí, rodičů, kteří po válce přišli jako občané Francie po dekolonizaci za lepším životem a za prací. Je třeba nebrat na lehkou váhu nezaměstnanost mladých lidí, která je stále narůstajícím celoevropským problémem a je jednou z příčin radikalizací společností.