Volby supervolebního roku se blíží a tak se zdá, že toto téma je ještě neuralgičtější, než obvykle. Tuzemští noví bohatí skupují vydavatelství ve velkém a tak se očekává vliv na politickou scénu. Pravda, zatím máme reálnou předvolení zkušenost se dvěma majiteli vydavatelství. Jaromírem Soukupem a Zdeňkem Bakalou.

Zdeněk Bakala, pravda, podporuje (některé) politické strany, nicméně bych řekla, že na „jeho“ mediálním pidiimpériu to – zatím – moc vidět není. Hospodářské noviny byly nositeli pravicově liberálního názoru ještě před tím, než je Bakala koupil a vliv jeho majitele se v listech  moc neobjevuje. Ani Hospodářské noviny, ani Respekt nenastavují agendu, neprovokují ostatní a nikdo je ani nijak častěji necituje. Náklad obou dosahuje řádově desítek tisíc. Lidé, řídící hospodářství, nečtou nic než profesionálními zpravodajskými analytiky připravené monitory, které si za desetitisíce měsíčně platí. Po pravděpodobné koupi serveru Aktuálně s „investigativní“ Sabinou ale majitel určitě neodolá a své „zdroje“ v policejních a soudních kuloárech řádně a účelově vytěží. Pak se možná předvolební kampaň rozjede na plné obrátky. A nebo naopak.

Jaromír Soukup svá média jako předvolební nástroj používá zcela bez skrupulí a propojení volebního štábu prezidentského kandidáta Jana Fischera s pracovníky jeho vydavatelství Empresa bylo zcela viditelné a otevřené. Soukup má ostatně i mediální agenturu, což byl onen původní „core“ byznys. Do politiky se pletl vždycky a tak od něj vlastně nikdo nic jiného nečekal. Výsledky vždy, bohužel,  odpovídaly jeho politické inteligenci. Možná, že otevřená práce pro jednoho politika je víc fér, než hra na nezávislost se skrytě protežovaným kandidátem. Ne, nejsme v Americe, jak se ukázalo. Ani Mladá Fronta Dnes není New York Times.... Soukupem kdysi profinancovávaná Olga Zubová, tehdy nejviditelnější plakátová tvář Prahy,  přestoupila do Suverenity a z myslí voličů již zcela vymizela. Fischer měl problém uhradit své dluhy z kampaně a nikdo po něm nepláče. Jsa poražen v prvním kole, odmlčel se. Scéna se pročistila. Všichni vědí, jaký je jejich potenciál, kdo je podporuje i nyní a jakou tím pádem mají šanci příště.

Andrej Babiš na to jde jinak, pokud mohu věřit zákulisním informacím, „komplexněji“. Kromě toho, že i on propadl touze po „mediálním impériu“, hodlá do politiky ingerovat přímo. Jeho lidé oslovují politiky, kteří se zdají být perspektivními a lákají je k sobě. Zatím není jasné, jestli bude pouze financovat, nebo hodlá napřímo nechat kandidovat svou stranu. Takto otevřené propojení politiky, peněz a médií tu ještě nebylo a patrně by to prolomilo tu již tak tenkou slupku posledních zbytečků etiky. Ale nemyslím si, že by lidé volili další pozoruhodný experiment a doba není stavěná na to, mít ve sněmovně miliardáře. Možná dostane pár starostů.

Novináři na volné noze postupně vyměkávají. Někteří si myslí, že bude-li nás víc, nebudeme se bát vlka nic a snaží se o síťovou obrannou strukturu hejna ovcí před ostříháním, jiní běhají hladoví po Praze sami jako „junkyard dogs“ a jsou ochotni k čemukoliv. A ti nejchytřejší si připravili únikové strategie do PR a mediatréninku.

Bakala, když už jsme u něho, poodhalil opět kousek nové podoby svého mediálního domu. V Karlíně budou redaktoři všech titulů sedět pohromadě. Nikoliv podle redakcí, ale podle oborů. Vizualizace gigantického „kravína“ děsí sama o sobě. Něco tak neergonomického a naprosto nevyhovujícího jakékoliv duševní práci jsem snad nikdy neviděla. Navíc, rozbití redakcí povede k naprosté atomizaci. Představa, že budu svůj obor diskutovat s někým z jiného titulu, který je mi v rámci vydavatelství konkurenční, mi připadá bizarní. Vytváření investigativních týmů napříč vydavatelstvím je pozoruhodný nápad, ale docela by mne zajímalo, jak to reálně hodlají dělat. Jak spolu budou lidé pracovat, rozprostřeni na deseti hektarech? Jak budou ti lidé telefonovat se svými utajenými zdroji? Bude moci někdo v tom hluku a neustálém rozptylování vůbec pracovat? Uvidíme, jestli to celému vydavatelskému domu pomůže. A jestli to pomůže k dobré položce v životopisu novému německému manažerovi, který přišel Economii řídit. Ovšem mentální revoluce potřebuje mentální obsah. I když je nezaměstnanost novinářů velká, nejsou lidi. Investigativní editor je pozice, po jejímž obsazení touží každá tajná služba.

Bakala ale prošvihl reálnou možnost, jak zúročit svou akvizici. Proměnu Economie ve vydavatelský dům odborné literatury, podpořený odbornými týdeníky a měsíčníky. Hospodářské noviny pak mohly být denní rešerší odborných témat. Konzervativismus se ve věku sdílných digitálních médií a globální komunikace nevyplácí. Jak pochopil už Bloomberg a jiní, ekonomicky vytěžitelné informace jsou ty, které přináší média naprosto exkluzivně, ihned a navíc s vysokou přidanou hodnotou hluboké analýzy. Kdy jste naposledy viděli v HN pavouka ekonomických vazeb osob, o kterých se píše, s aktuální výší jimi kontrolovaného investičního jmění a napojení na jednotlivé politiky prostřednicvím členství v golfovém či fotbalovém klubu? No nic…

A máme tu další „celoplošku“. Tentokrát usazenou na třetím multiplexu. Což o to, o televizi se dnes může pokusit (skoro) každý. Tahle je pozoruhodná tím, že v sobě bude mísit ezoteriku a soft porno spolu s přímým prodejem. Majitelem stanice Active TV jsou Maďaři. I oni ve své „rodné“ zemi vysílají ezo. Inu, vítejte v nové době.

Nepochybuji o tom že všechny ta kartářky a věštkyně s černými nehty a kilogramy stříbra na prstech, které v noci osidlují některé již existující stanice, promptně přesídlí. Soft porno vlastně není porno, ale vysílat ho můžete až po 22. hodině, esoterika je také neškodnou zábavou úzkostných neurotiků a tak vlastně přispívá k veřejnému zdraví. A přímý prodej? No nekupte si kámen který nosí štěstí nebo dračí zub na uhranutí milenky svého manžela. Případně křišťálovou kouli, abyste věděli, jaké budete platit daně. Přímý prodej podporuje drobné podnikání, zejména to, které je závislé na lidské blbosti. Maďarské cikánky se houfně začnou učit česky a soutěžit o pozice hlasatelek. Nem értem ezt a stratégiát.

Podle oborového serveru Career Cast je žurnalistika, resp práce reportéra v novinách „nejhorší prací za rok 2013“. Data jsou zpracovávána na základě průzkumu organizací Bureau of Labor Statistics, the Occupational Safety & Health Administration a obchodních asociací. Zdůvodnění, proč je práce novináře tak strašná, mimo jiné jsou: nepoměr výkonu ke mzdě, stress a neustálé hlídání uzávěrky, fakt, že pokud se něco stane, musí novinář všeho nechat a věnovat se práci, jeho práce je pod neustálou veřejnou kontrolou a je vystavován pracovní nejistotě – nikdy neví, kdy vydavatel bude opět šetřit. Navíc se jako zátěž ukázala online média. „Nejenže píšete články a děláte svou práci, ale neustále vás nutí tweetovat, někdy taky dělat videa a psát blog,“ pravil jeden z respondentů. Vloni na tom novináři zdaleka tak špatně nebyli, předběhli je vojáci, dělníci na ropných polích a pracovníci mléčných farem. Zdá se, že žurnalistika je horší, než válka. Ostatně kdysi Američané prováděli průzkum - ještě před érou online médií – a zjistili, že stres novináře je porovnatelný se stresem pilota v bojivé akci. I dřevorubec pod káceným stromem je na tom lépe…

Egyptské nezávislé noviny, oslavované jako jedinečný hlas často chaotických médií v Egyptě, ve čtvrtek oznámily, že po čtyřech letech publikování zavírají krám. Mediální nezávislost je možná v hodnotově nezávislých společnostech, ne v zemi, kde islám je ústavním pramenem práva a faktickým pramenem hodnotové orientace. V takové zemi je žurnalistika nezávislá na slovech Prorokových hrdelním zločinem. Výsledek Arabského jara?

Britské vydavatelské domy News International (vydavatel The Sun), Telegraph Media Group a Associated Newspapers (majitel Daily Mail ) odmítly vládní plán pro budoucnost regulace tisku a publikovaly vlastní návrh „královské charty“ k vytvoření  „tvrdého“ a „nezávislého“ nového systému samoregulace. Odstraňuje návrh vlády na rozpuštění „hlídací rady“ dvoutřetinovou většinou hlasů obou komor Parlamentu. Noviny by si zachovaly veto o jmenování do správní rady nového regulátora. Bulvárem připravená „královská“ charta ovšem narazila. Vláda vyzvala novinový průmysl, aby se zaměřil na provádění Královské charty, kterou Parlament už schválil.

Mezinárodní skupina pro zachování svobody tisku naléhá na Kuvajt, aby opustil návrhy na zpřísnění mediálních zákonů, které by mohly přinést pokuty téměř 1 milión USD za urážku národa či panovníka zemí v Perském zálivu a umožní další restrikce vůči blogům a webovým stránkám. Desítky on-line aktivistů v celém regionu bylo už uvězněno. Kuvajtem navrhovaný kodex by mohl přinést některým z nich ty nejtvrdší tresty.

Antimonopolní úřad EU testuje sliby Google, že  zajistí spravedlivější výsledky hledání. Tržní test soudu vychází z šetření, které bylo zahájeno v roce 2010 po několika stížnostech firem, včetně portálu Ciao, vlastněného společností Microsoft, že Google zneužívá svého dominantního postavení na trhu a prosazuje své vlastní podnikání.

WikiLeaks vyhrál žalobu proti provozovateli Visa na Islandu. Islandský Nejvyšší soud uložil společnosti Valitor (dříve Visa Island) náhradu 204 tisíc USD za měsíc nebo 2 494 604 USD za rok, dokud nebude zrušena blokáda zasílání peněz Julianu Asangeovi. Soud potvrdil rozhodnutí, že „Valitor protiprávně ukončil smlouvu s provozovatelem zprostředkování darů WikiLeaks“, společností DataCell.

Bývalý americký prezident Bill Clinton se oficiálně připojil Twitter účtem @BillClinton. Napište mu…

Nástroj „Churnalism“, vytvořený jako nové rozšíření prohlížeče nadací The Sunlight Foundation a Media Standards Trust, automaticky kontroluje zpravodajské zdroje na možné plagiátorství. Nástroj pracuje na základě analýzy textu jako specializovaná databáze, která obsahuje Wikipedie, tiskové zprávy a pár dalších zdrojů. Aplikace spolu s webovými stránkami původně zahájily provoz ve Velké Británii v roce 2011, nyní jsou k dispozici i pro kontrolu médií v USA. Churnalism automaticky zvýrazní text, o kterém se domnívá, že byl zkopírován z jiných zdrojů, i když prozatím není dost chytrý, aby rozlišoval mezi uvozovkami a skutečným plagiátorstvím.

Churnalismus je podle wikipedie forma žurnalistiky, ve kterých jsou tiskové zprávy, příběhy a jiné formy dodaných materiálů použité k vytvoření článků v novinách a v dalších zpravodajských médiích za účelem uspokojení rostoucího časového tlaku a úspory nákladů bez provedení dalšího ověření, rešerše nebo kontroly.

Někteří komentátoři nazývají výsledný produkt „moderní“ žurnalistiky, prováděné levnějším velkoobjemovým způsobem, hanlivě jako „newszak“ (kombinace „news“ a „muzak“ – hudební kulisy - nevýrazné, neagresivní hudby vysílané reproduktory v obchodech, výtazích a na jiných veřejných prostranstvích), infotainment a junk-food žurnalistika . Churnalismus se v médiích (česká nevyjímaje – pozn. autorky) rozhojnil do té míry, že většina příběhů nalezených v tisku není původní. Pokles původní žurnalistiky je spojen s odpovídajícím nárůstem public relations. Tolik anglická wikipedia.

Termín newszak se objevil poprvé v roce 1968 u britského novináře a špióna Malcolma Muggeridge, nově se objevil v článku Sally Bedell v New York Times 18. ledna 1983. Neologismus „churnalism“ je připsán novináři BBC Waseemu Zakirovi, který termín použil poprvé v roce 2008.

Nedávno se konala odborná konference o newszaku, spojená s vysvětlením pokusu vydávat „news agregátor“ Agenda  vydavetelstvím Sanoma. Většina příspěvků konference byla právě na téma necitování a vykrádání zdrojů. Problémem ovšem zůstávají náklady na terénní ověřování zahraničních i domácích zpráv na trhu tak malém, jako je ten český. Problémem zůstává i technická dostupnost původních informací prostřednictvím elektronických médií a otázka zákazu citací v prostředí internetu a elektronických médií kvůli zachování zisku z reklamy/čtenosti na původním zdroji. Problémem je i neodkazování na původní zdroje z důvodu ponechání čtenáře co nejdéle na vlastních stránkách. Problém je také snaha vydavatelů o žurnalistický „full servis“ i za situace, že na to nemají příslušně kvalifikované a příslušně zaplacené žurnalisty. Internet je médiem kolaborativním, síťovým. Zatímco papírová média jsou médii konkurenčními. Zejména mladá generace nepátrá po původnosti zdrojů a nevnímá ani kategorii důvěryhodnosti. Poučena taktikou guerilla marketingu, kterému sedají na lep i „profesionální“ novináři, mladá generace bere zprávy jako zábavu, nikoliv jako informaci. Zážitek může vytvořit i hoax. Otázka pravdivosti je nezajímavá.

Ve své knize Flat News Google Earth britský novinář Nick Davies zveřejnil studii na profesora Cardiff University Justina Lewise a týmu výzkumných pracovníků, která zjistila, že 80% příběhů v britském „kvalitním“ tisku nebylo originální a že pouze 12% příběhů bylo vytvořeny novináři. Výsledkem je snížení kvality a přesnosti, protože žurnalistika je otevřena manipulaci a zkreslení.

Studentka mediální komunikace jedné pražské soukromé vysoké školy ve své diplomové práci spočítala na základě vydaných tiskových zpráv, že například v předvolebním období bylo více než 80 procent zpráv o jedné konkrétní politické straně vygenerováno PR oddělením oné politické strany. Pouze každá desátá zpráva měla zdroj nezávislý na vůli oné partaje. A jen několik procent byly zprávy, ověřené z dvou citovaných zdrojů prokazatelně nezávislých na onom PR oddělení. A to ta partaj byla a je opoziční, většinou českých mainstreamových novinářů vysmívaná...

Tak tolik o  kvalitním žurnalismudnes. A jak vidět, nejen v Česku. Zkuste si to sami. Na serveru churnalism.com.

Irena Ryšánková