Nedávno v Chorvatsku proběhlo porovnání s Českou republikou, z něhož jsme vyšli velice – snad možná až nadmíru – lichotivě. Chorvatská komparativní analýza oceňuje na České republice především vysokou sociální soudržnost, rovnoměrné rozdělení bohatství a nízkou nezaměstnanost; obdivuje početnost naší střední třídy a nízkou míru zdanění mezd (když na druhé straně opomíjí vysoký podíl příspěvků na zdravotní a sociální zabezpečení). Za klad dává i to, že v rámci přechodu od socialismu ke kapitalismu jsme si udrželi vysoký podíl zpracovatelského průmyslu na HDP (o 10 procentních bodů vyšší než náš) a vyhnuli se výrazným šokům (například v energetice). Je hezké slyšet zejména při současném stavu české ekonomiky slova chvály znějící z chorvatské strany na naši adresu, že jsme v období přechodu učinili vše jinak a vše lépe.

S objektivně kritickým pohledem můžeme říci, že Chorvatsko si pro vstup do EU mohlo představit a načasovat lepší kondici svého hospodářství, než má. Společné s Českou republikou má to, že taktéž neinvestuje, domácí poptávka je zmražená a ekonomický výkon je tažen přebytkem obchodní bilance (zvláště díky turistickým službám). Na rozdíl od nás má Chorvatsko daleko vyrovnanější běžný účet platební bilance (protože má podstatně nižší podíl zahraničních investic). Srovnatelná s námi je inflace, mírně horší fiskální disciplína (avšak míra dluhu je viditelně nižší než průměr EU), diametrálně odlišná (vyšší) je v Chorvatsku míra nezaměstnanosti. Jestliže si lze představit Chorvatsko v lepší ekonomické kondici, rozhodně by nemělo být slabinou a zátěží, ale naopak přínosem a posilou v jihovýchodní části rozšiřující se EU.

Petr Zahradník