Jiná věc je pochopitelně např. postupný nákup nákladních vozidel TATRA v následujících letech za částku převyšující 13 mld. Kč, což vidím jako podporu českého průmyslu. Konec konců, bude to také dobrá reference pro další eventuální prodeje vozidel TATRA, které byly tradičně vyváženy např. do Indie pro potřeby indické armády.

Ti, kdo na ministerstvu financí kalkulují příjmy státního rozpočtu pro rok 2025, budou muset vyvinout velkou fantazii k tomu, aby vykouzlili „nějaký“ nárůst příjmů státního rozpočtu z titulu vyššího hospodářského růstu. Zatím všechna čísla, která přichází v posledních měsících, jež charakterizují vývoj českého průmyslu a stavebnictví, ale konec konců i vývoj spotřebitelské poptávky, nevypadají právě optimisticky.

V současné době vláda, aniž si to příliš připouští, bude muset řešit dvě latentní krize, související především s odměňováním pracovníků. Je to jednak krize ve zdravotnictví, což je samostatný příběh. Tam vláda něco reprezentací lékařů slíbila a dodržela to jen zčásti. A to jak je typickě pro tuto vládu, podle zásady rozděl a panuj. Některé části lékařského stavu uspokojila v jejich požadavcích, jiné zčásti a mladé lékaře skoro vůbec ne. Latentní krize ve zdravotnictví se projeví během několika týdnů, a pokud budou lékaři politicky chytří, a já nepochybuji, o tom, že jsou to velmi bystří lidé, přijdou s tímto problémem ještě před krajskými volbami. Tedy nejpozději začátkem září.

Pokud jde o školství, ministr školství Bek se poněkud vymkl kontrole jak své vlastní politickě strany, tak i premiéra a ministra financí. Hájí to, k čemu se vláda zavázala ve svém vládním prohlášení. Mluví o potřebě navýšit rozpočet školství o desítky miliard korun, a to zejména ve prospěch vysokého školství. Jsou to požadavky věcně správné, odůvodněné a tedy plně oprávněné. A učitelé na splnění těchto svých požadavků čekají.

Samozřejmě, že přírůstky příjmů státního rozpočtu v příštím roce nebudou nijak zázračné, a tak se vláda bude muset rozhodnout, co chce preferovat. Jestli šílené zbrojení v zájmu především amerických zbrojařských firem, spojené s nákupy nikoliv především obranných, ale zejména útočných zbraní a zbraňových systémů (útočné stíhačky F-35 schopné nést rakety s jadernými hlavicemi, desítky tanků Leopard) anebo dát potřebné peníze ke zkvalitnění školství a zdravotnictví. Ministr Bek se nyní věnuje celé věci dosti poctivě. Zatím vypadal jako naprostý politický popleta, kterého vlastní strana a premiér považují za onuci a podle toho s ním i jednají. Pokud ministr Bek bude držet své požadavky, trvat na nich (a neváhal kvůli vysvětlení těchto požadavků svého rezortu navštívit i prezidenta republiky), nutně se dostane do rozporu zejména s ministrem financí.

Konec je možné očekávat v zásadě ve dvou scénářích. Buďto se ministr Bek spokojí s přihozením několika miliard korun do rozpočtu ministerstva školství pro příští rok, což ovšem celý problém, zejména na vysokých školách neřeší. Anebo uvolní své místo jinému exponentovi vládní koalice, který bude povolnější a resort školství bude až do konce volebního období revoltovat proti vládě.

Prostě  počty jsou jednoduché. I v ekonomice platí zákon  zachování hmoty. Pokud jsou ve státním rozpočtu nějaké v objemu limitované peníze, tak jestliže v jedné kapitole (obrana) rozpočtované částky v zásadě v posledních letech exponenciálně rostou, znamená to pro jiné důležité oblasti rozvoje společnosti útlum. Před 6 či 7 lety resort obrany „vládl“ rozpočtem cca 50 mld. Kč a nebyl jej schopen vyčerpat. Současná vláda se poučila z praxe svých předchůdců, kteří se snažili být korektní a pokoušeli se hledat při nákupu zbraní cenově i ostatními podmínkami nejvhodnější nabídku mezi dodavateli. Tato vláda prakticky všechny velké nákupy zbraní řeší výběrem z volné ruky a nikoliv výběrovými řízeními, jak mà podle zákona činit.