Pokud budeme vždy jen odsuzovat špinavou pěnu náckovského primitivismu, která se vždy na takové události nabalí, nikdy se nedobereme skutečných příčin událostí a budeme reagovat tak, jak reagovala na víkendové události vládní zmocněnkyně pro lidská práva M. Šimůnková v televizních zprávách dne 7. 7. 2013: „Byla jsem překvapena“…

Konstatujeme sice, že společnost se radikalizuje, s jistým překvapením i to, že k „nepovoleným“ demonstracím se přidávají i „obyčejní“ lidé s dětmi a senioři, ale vysvětlení, proč tomu tak je, hledáme jen v obecném konstatování jakési nespokojenosti se soužitím. Primátor Českých Budějovic Thoma se pokusil vysvětlit příčiny této nespokojenosti tak, že někteří naši spoluobčané prý mají odlišný „rytmus života“: ti, kteří každý den chodí do práce prý nejsou spokojeni s těmi, kteří celý den sedí na lavičce před domem a večer si k tomu ještě udělají ohníček. Může být, ale popsáním jevové stránky problému jej neodstraníme. Je jistě nemravné, že na ubytovávání „vyloučených“ (z čeho?) osob parazitují majitelé „ubytoven“. Ale zákon o sociálním bydlení, který má být spásou, sice „odstřihne“ parazitující majitele ubytoven od nemravných zisků, ale nevytvoří žádný konkrétní byt pro potřebné a ani nezaručí, že pronajímatelé ubytoven nebo čehokoliv jiného budou ubytovávat tyto osoby za běžné (i pro nevyloučené osoby často velmi vysoké) nájemné. Tyto – zatím neexistující - sociální byty prý budou „jednoznačně levnější, než přeplácené ubytovny“, jak soudí ředitel vládní Agentury pro sociální začleňování M. Šimánek. Jak pro koho: oprava bytů v ghettech, o kterou se majitelé ubytoven zatím nestarají, jistě nebude zadarmo… Zmíněná Agentura prý „zavádí systém prostupného bydlení (od azylového přes tréninkové k běžnému nájemnímu)“, jak nedávno uvedl v tisku její ředitel. Rozsah takto realizovaného „prostupného bydlení“ by veřejnost jistě zajímal…

Něco určitě děláme špatně. Napsal mi přítel z Norska, že takové problémy, jaké jsou s Romy u nás, jsou v Evropě ještě tak v Rumunsku. Nevím. Ale rozhodně vím, že zatím jsme si ani neujasnili, komu vlastně chceme pomáhat, když o nezbytnosti pomoci lidem, kteří to potřebují, málokdo pochybuje. Romům (pak musíme stanovit kdo je Romem), chudým lidem ( podle výše příjmů, ale pak nám přibude k „řešení“ i řada důchodců), obyvatelům ghett (Budějovické sídliště Máj žádné ghetto není)? Nebo vytvoříme - v rámci pozitivní diskriminace - zvláštní kategorii občanů, na které se budou vztahovat jiné zákony a pravidla než na ostatní? Musíme se rozhodnout, ale musíme tak učinit rychle. Podle zveřejněných analýz lidé v Českobudějovickém sídlišti Máj volili levici ve větším počtu, než zbytek města. Koho budou příště volit naštvaní lidé, bych si netroufal odhadnout…