Vláda, v čele s puncovaným konzervativcem Petrem Nečasem v čele ODS, svým jednáním ztratila všechny atributy ideového jednání demokratické pravice. Degenerace mocichtivých a majetkuchtivých došla svého vrcholu. Respektive její zbytky – jako zachovávání konzervativních hodnot, méně státu, více svobod – ale zároveň s odpovědností a úspornosti, dodržování slova a slibu, mizí jako pára nad kotlíkem skautských táborů.

Za prvé, vládní pravice přestala se chovat jako demokratický politický subjekt v celku i jednotlivě. Pokud srovnáme korupční kauzy Nečasovy vlády, tak by patrně z kabinetu růstalo jen neschopné torzo – dva, tři kusy? pokud by se ministři chovali slušně a odpovědně jako jejich kolegové v západní Evropě a při oprávněném podezření by ze své funkce rezignovali. Korupce by neobešla ani ministerského předsedu – prakticky nikdo z politologů nedovede popsat jednání Nečase, přemlouvajícího členy-poslance jiné politické strany, aby přeběhli do uskupení, které má zachránit vládu – než jako korupci. A to zcela ojedinělou! Kmitání názorů pevného Nečase – v tak vážné věci, jako je existence vlády –  jednou bez volných radikálů, podruhé s volnými elektrony, bez tří klubů, jindy pouze se třemi kluby, už není schopen vysvětlit ani jeden z ideových příznivců tohoto údajného konzervativce.

Nečas tak redukuje program svého vládního mančaftu na zoufalé udržení moci v rukou omezeného a něčím „zainteresovaného“ okruhu lidí. Nic víc. Škrty a úspory mají jen maskující charakter snahy gigantického přesunu peněz do soukromých rukou! Ať už církve nebo penzijních fondů a samozřejmě kmotrů. To netvrdím o ODS já, ale nejpovolanější manipulátor – Miroslav Kalousek.

Za druhé, škrty a šetření vlády má charakter bezuzdného okrádání občanů zejména střední a nižší příjmové kategorie, kdy je zcela nepokrytě podporována jen úzká bohatá vrstva (jedna část to podlézání ostatně kašle už tím, že vyvádí své mateřstvé  firmy do daňových rájů). Věřte ale, že hladových miliardářských institucí i jednotlivců je stále dost. Například již uvedené penzijní fondy. Pravice tak vkládá do zákonů nehoráznou nerovnost právě před zákonem. Koloritem nedemokratičnosti je nejen její neschopnost konstruktivního dialogu v tripartitě. (České odbory se dosud nevyznačovaly nijakou radikálností - i pravicoví novináři občas poznamenali něco ironického o žlutých odborech. Ale když mluvíte do zdi a ta se ani nepokouší tvářit, že vás poslouchá, dříve nebo později se také zarazíte. )

Střední vrstvy a část intelektuálů (včetně neštěstí v podobě zkomercionalizovaných umělců a takyumělců) byly tradičními oporami pravicových demokratických stran. Na masovou podporu politických stran samozřejmě pár desítek miliardářů nestači. Mohou však pomoci zaplatit propagandu a přesvědčit dost lidí, dokud se právě tito lidé neoctnou v sociální nouzi. Typickým představitelem této střední vrstvy je například pojímán učitel či profesor. Pravicovým stranám se ale podařilo ponížit učitelský stav opouštěním snahy o „vzdělanostní společnost“ a zejména brutálním atakem na jejich platy a důstojnost. Nahnali je tak do náruče sociálních demokratů. Vidíme, že se to vládě neúnavně daří i u lékařů a zdravotnictví jako celku.

Ostatně o bezradnosti pravicových stran obecně vypovídá, že občanům nepředkládá směřování českého státu.  Vše je podřízeno jen tzv. úsporám. Pravice neříká, co bude, až stát – dle jejího plánu - bude mít vyrovnaný rozpočet v roce 2016. Stává se tak karikovaným odrazem Nicolae Ceuasesku, rumunského stalinisty, který sice docílil snížení zahraničního dluhu Rumunska na nulu (1989), ale de facto vrhnul poměrně velkou – více než 23milionovou balkánskou zemi na kolej rozvojové a mafiánské podivnosti, v níž obyvatelstvo nebude mít ještě dlouho šanci konstatovat, že je na tom aspoň  uspokojivě.

Necesta české pravice je o to děsivější, že nejsou podporovány – i v době krize, nebo právě v době krize  –  prvky hospodářského růstu. Ministr financí Miroslav Kalousek se tím chlubí na Žofínském fóru a plive tak do obličeje přítomným podnikatelům a ekonomům. Na obyvatelstvo vysloveně kašle a direktivně mu vnucuje další a další daně, v rozporu s volebním programem pana Kalouska. Zaměstnavatelé s údivem nestačí zavírat ústa při svých dotazech, začínajících slovem „ale...“. Zjišťují, že idea a ideologie se mění v pustou demagogii, nepřipouštějící jiný názor.

Za třetí. Ideová vyprázdněnost české pravice se projevuje zejména vůči slabým, nemohoucím, nemocným a nezaměstnaným a zúžila se jen na jakousi oblábolenou tyranii. Zatímco bohatí bohatnou, zatímco korupce prosakuje politické špičky v té nejohavnější podobě, pravice nastoluje čím dál odpudivější asociální metody - vůči nezaměstnaným povinným hlášením se dvakrát týdně na czech-pointech (tam kde jsou na venkově ovšam s poštovními službami tato místo ruší, aby si to nezaměstnaný pěkně vychutnal), nucené práce zdarma, řezání v sociálních dávkách pod záminkou zneužívání, ačkoli známý ignorant problémů svého resortu a neschopnosti Jaromír Drábek (TOP 09) ví, že se jedná o pouhých 0,36 procenta zneužívání, čili údaj jeho MPSV. Sociální dávky byly už dávno stanoveny jako individuální a je téměř neřešitelné tuto „inviduálnost“ jakkoliv prohloubit. A proto ten teror.

Za páté. Ideová degenerace demokratické pravice je prokázána svým, většinou společnosti kritizovaným, projektem přesunu gigantického majetku církvím. Tím, že se jedná o nekonkretizaci majetku (víme jen, že celkově má jít o 134 miliard korun), že se existuje podezření o nadsazení cen za pozemky až čtyřnásobné, je namístě otázka, kdo bude tyto majetky spravovat. Katolická církev, která má drtivou většinu získat, nebude schopna celý majetek spravovat. Jde tudíž a budoucí levné prodeje, přesuny, propachtování za miliardy. Jinak si fanatickou snahu Nečase uskutečnit tento kšeft nelze vysvětlit. To nemá nic společného s tím, že je třeba – jak to jen jde – vrátit to, co bylo ukradeno. Pokud to bylo ovšem vůbec církví vlastněno, že. K dokreslení obrázku jako celku pak stačí připomenout kardinála Dominika Duku, který ve zjevné obavě o obrovský majetek, označuje demonstranty za něco jako ochlokracii, tedy vládu lůzy. Zajímavé ovšem je, že v případě této nehorázné a přisprostlé politizace katolické církve, pravice mlčí, a mrmlá stále něco o politizaci odborů.

Za šesté. Česká pravice v podobě ODS, TOP 09, a VV společně peakovci, ztratila jakýkoliv kredit politických sil, které by měly vládnou slušným občanům v České republice. Zvláště když dnes získá důvěru morálně poklesné části přeběhlíků a jedinců, o něž má zájem policie.