My si v našem základním scénáři stále myslíme, že ztráty koruny by měly být dočasné. Za prvé proto, že předpokládáme, že nové varianty COVID 19 nepovedou na podzim a v zimě k podobně tvrdým lockdownům jako na přelomu let 2020 a 2021. A v takovém případě bude dál pokračovat růst domácích úrokových sazeb a jednoleté a dvouleté české tržní sazby by měly koruně znovu hrát do karet. Vedle toho předpokládáme, že globální inflační tlaky sice budou odeznívat pomaleji, než si přejí centrální bankéři v eurozóně i v USA, ale obrat v super uvolněné měnové politice amerického Fedu bude i tak relativně hodně pomalý a rozvážný. A to by po čase mělo sebrat vítr z plachet dolaru a začít hrát do karet rizikovějším měnám.
A v neposlední řadě je třeba vzít v potaz nízké zajištění českých exportérů - to na konci druhého kvartálu pokleslo podle průzkumů ČNB do blízkosti historicky nejnižších úrovní. A to ve chvíli, kdy naopak podle PMI i jiných průzkumů řada exportérů hlásí rekordní nové zakázky. To může být dříve nebo později také vítané plus pro korunu.
To vše ale za předpokladu, že nové varianty COVID 19 skutečně nenastartují v globální ekonomice na podzim výraznější ochlazení. Pak by hlavní hnací síla koruny (vyšší sazby) mohla být rychle postavena mimo hru.